V roce 2025 vytřídili Češi celkem 4 558 tun baterií všech typů – přenosných, průmyslových, startovacích i baterií z elektrokol a elektromobilů. Oproti předchozímu roku tak došlo k dalšímu nárůstu celkového množství baterií vrácených k recyklaci.
Co se podařilo a co nás čeká
Jen v kategorii přenosných baterií (např. tužkové, mikrotužkové či knoflíkové) bylo sesbíráno 2 287 tun. To odpovídá 48% míře sběru vzhledem k množství baterií uvedených na trh. Meziročně jde o nárůst o 145 tun, což pro představu znamená o 7,2 milionu tužkových baterií více než v roce 2024.
„Objem sesbíraných baterií v Česku dlouhodobě roste. Kromě zodpovědnějšího chování spotřebitelů k tomu přispívá i lepší sběr dobíjecích baterií, jejichž životní cyklus je mnohem delší než u těch jednorázových,“ říká Kateřina Vránková, obchodní ředitelka společnosti ECOBAT. „V číslech se také konečně projevuje zlepšení sběru velkých průmyslových baterií ze solárních elektráren a manipulační techniky, nebo i samotných elektroaut, které souvisí s rostoucím počtem firem zapojených do kolektivního systému.“
Tento výsledek znamená, že Česká republika v současnosti plní evropský cíl pro sběr přenosných baterií, který je pro rok 2025 stanoven na 45 %. V následujících letech se však požadavky Evropské unie výrazně zpřísní. Od roku 2027 má míra sběru dosáhnout 63 % a od roku 2030 dokonce 73 %.
Ještě složitější situace panuje u baterií z elektrokol a elektrokoloběžek. Zatímco dnes se jich daří sbírat jen jednotky procent, od roku 2028 bude povinný sběr činit 51 %. „Nové limity jsou vysoké. Pro jejich splnění bude nezbytné mnohem větší zapojení spotřebitelů, obchodníků i státní správy a samospráv,“ upozorňuje Kateřina Vránková, obchodní ředitelka společnosti ECOBAT.
Kdo se na sběru nejvíce podílí
Největší podíl na sběru baterií mají dlouhodobě obchody, ale svoji roli hrají všichni aktéři – neodmyslitelná je podpora měst a obcí či firemní sběr. Za zmínku stojí i školní sběr, který přispívá nejen výší posbíraných baterií, ale i vzděláváním dětí a jejich rodičů. Vyplývá to ze statistiky společnosti Ecobat, která sbírá více než 90 % starých baterií v ČR a je jediným kolektivním systémem organizujícím sběr všech typů odpadních baterií.
Zatímco u autobaterií funguje díky jejich výkupní hodnotě recyklace téměř stoprocentně , problémem zůstávají zařízení, která si lidé nechávají doma. Často jde o staré notebooky a telefony, u nichž mají lidé obavy o bezpečnost dat nebo věří v jejich budoucí hodnotu.
Nové hrozby: E-cigarety a „neřešený dluh“ ze solárů
Obor čelí i novým fenoménům, jako jsou jednorázové elektronické cigarety. Prodávají se v desítkách milionů kusů, ale většina z nich končí v běžném odpadu. Baterie se navíc začínají objevovat i tam, kde bychom je dříve nečekali – například v textilu nebo hrajících přáníčkách.
Samostatnou kapitolou jsou solární elektrárny. Likvidace starších průmyslových baterií z fotovoltaiky může vyjít až na 1,5 miliardy korun. „Mnoho firem, které tyto systémy dříve prodávaly, již neexistuje. Zatímco u nových instalací je již o budoucí recyklaci postaráno, u starších systémů zůstává financování nejasné,“ vysvětluje Vránková.
Situaci by měla zlepšit novela zákona o výrobcích s ukončenou životností, ani ta však nevyřeší problém s již nainstalovanými bateriemi.
Proč (ne)třídit: Riziko v koši i v šuplíku
Vyhazování baterií do směsného odpadu je nejen neekologické, ale i přímo nebezpečné. Na skládkách a ve spalovnách se z nich uvolňují škodlivé látky včetně těžkých kovů, které zamořují ovzduší, půdu i vodu. Kritické riziko však představuje i jejich nesprávné skladování doma. Stará baterie může snadno zkratovat, přehřát se a způsobit v domácnosti požár nebo dokonce výbuch.
Místo „skladování rizik“ v šuplících je bezpečnější využít recyklaci: ze 100 kg baterií lze získat až 74 kg cenných kovů, jako je kobalt, nikl či stříbro, které se vrátí zpět do oběhu. „Ideálem je sběr a recyklace všech druhů baterií. K tomuto cíli nás však čeká ještě dlouhá cesta,“ uzavírá Kateřina Vránková.
Komentáře