Klimatické protesty a demonstrace jsou dnes už takřka na denním pořádku. Většinou za nimi stojí ekologičtí aktivisté, k nimž se připojují občané, a požadují zvýšit úsilí v oblasti ochrany klimatu. Nad některými „zelenými“ požadavky ale zůstává rozum stát.
Demonstrace za důslednější ochranu klimatu, vyzývání politiků, aby přijali rázná opatření a vůbec upozorňování na to, že bychom měli být k životnímu prostředí ohleduplnější a zodpovědnější, jsou bezesporu chválihodné věci. To, že se tak velké množství lidí zajímá o naši planetu a její stav, lze vnímat jedině pozitivně.
Jenomže bohulibý záměr mnohdy sklouzává k poměrně radikálnímu postoji. „Nastavené klimatické cíle snížení emisí jsou málo. Nejsou dostatečně ambiciózní. Musíme dělat víc,“ line se na demonstracích z úst ekologických aktivistů, kteří se tím snaží popohnat politikou reprezentaci. V rámci demokracie na to mají plné právo, ovšem i to víc se může dělat jen v rámci toho, co je a co není reálné.
Další jsou požadavky jsou až přímo směšné. „Od uhlí se musíme odklonit teď hned! Včera bylo pozdě!“ Rozumně uvažující člověk nemůže brát taková přání vážně a naopak si pomyslí něco nepěkného o duševním zdraví žadatele. Dovedou si vůbec představit, jaké by to mělo pro společnost, a zároveň i pro ně, důsledky?
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře