Materiálová recyklace plastů v Česku se podle Patrika Luxemburka, jednatele a CEO Stabilplastiku, ocitla na hraně přežití. Přestože lidé poctivě třídí, skutečná recyklace klesá, recyklační firmy mizí a stát přichází o miliardy korun i o surovinovou soběstačnost. Proč se vytříděný plast místo recyklace stále častěji pálí, vyváží nebo končí na skládce?
Stabilplastik patří mezi významné české firmy, které se věnují mechanické, či chcete-li materiálové recyklaci plastů, tedy skutečnému přepracování plastového odpadu na novou surovinu a výrobky, například recyklované palety. Jde o obor, který v Evropě představuje důležitý prvek cirkulární ekonomiky, ale v Česku dlouhodobě bojuje o přežití.
Recyklační společnosti čelí kombinaci faktorů levného primárního plastu, vysokých nákladů na energie či výrobní technologie, netransparentního systému sběru, třídění a zpracování odpadu a minimální podpory státu. Výsledkem je paradox: Češi třídí jako o život, ale materiálová recyklace reálně klesá a velká část plastového odpadu končí mimo recyklační proces.
Jak byste popsal současný stav materiálové recyklace plastů v Česku?
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Petr Utěkal - p.utekal@gmail.com 14.3.2026 10:54
Autor má pravdu, konečně se ozval i někdo z oboru, kdo skutečně recykluje plasty. Až dosud byly publikovány pouze promo články o skvělém třídění a recyklaci v Česku, přičemž nic z toho není více vzdáleno od pravdy. Bohužel slovo je dáváno pouze managerům té mafie, která systém odpadů u nás ovládá. A bohužel evidentně ovládá i politiky a média, protože současný (ne)systém trvá desítky let aniž by se cokoliv ve prospěch skutečného třídění a recyklace dělo. Pokud by politici skutečně chtěli stav řešit, nejdříve by podporovali vznik skutečných třídicích a recyklačních závodů a rozvoj jejich technologií, a to jak legislativně, tak finančně. Což se neděje. Takže i nadále budeme sledovat v médiích relace se směšnými "třídírnami" odpadu, kde 20 mizerně placených nádeníků sedí na vyvýšené platformě a do děr podle vlastního uvážení a nálady hážou ručně co uznají za vhodné, bez jakékoliv znalosti složení a vlastností těch komodit. Ono je to jedno, protože následně stejně z toho vybraného nic rozumného nevznikne. Jen se problém odpadu posune dál, k někomu dalšímu. Potěmkin by se u nás mohl učit.