Skutečně bude možné běžně spalovat odpady?

Redakce Průmyslové ekologie se dostala k reakci Ministerstva životního prostředí na připomínky došlé k vyhlášce o palivech, které mají v budoucnu vznikat z odpadů. Vše zatím nasvědčuje tomu, že aktuální návrh vyhlášky nekopíruje nastavené trendy v oblasti oběhového hospodářství a v konečném důsledku může znamenat zhoršení kvality ovzduší.

Ministerstvo dosud pečlivě sledovalo evropský trend zpřísňování limitů emisí vypouštěných ze stacionárních zdrojů využívajících pro svůj provoz spalování různých paliv, resp. zdrojů energie, tedy odpadů. MŽP aktuálně deklaruje: „Základním principem připravované vyhlášky je usnadnění využití paliv z odpadů mimo režim tepelného zpracování odpadů, za současného nastavení omezujících limitů pro obsah škodlivin v palivu“.

Je sice pravdou, že návrh explicitně neumožňuje využívat zmíněný směsný komunální odpad (tj. katalogové číslo 20.03.01) pro výrobu tuhých alternativních paliv, tzv. TAP. Ostatní skupiny, například skupina 19, jsou ale velmi podobného složení jako SKO (např. Skupina 19). Kvalitativně je tento odpad silně rozkolísaný, nehomogenní a je tedy logické, že by i na tento odpad měl být stejný metr.

Ostražitost při sledování kvality emisí je namístě a použití stejně přísných požadavků na využití těch nejlepších dostupných technik pro ochranu ovzduší, jako je tomu u opravdových zařízení na energetické využívání odpadů (ZEVO), by bylo jednoduchým a transparentním řešením. Výše zmíněné „usnadnění“ tak bude vykoupeno zhoršenými parametry vypouštěných emisí.

Z domácích i zahraničních zkušeností víme, že TAP vyrobená z dotříděného SKO má podobné kvalitativní parametry jako SKO. Tvůrci aktuálního znění vyhlášky toto ovšem opomíjejí. Tím ale mohou přispět v konečném důsledku ke zhoršení kvality ovzduší.

Není ani jasné, co konkrétně v této souvislosti MŽP považuje za „tepelné zpracování odpadu“. Zatímco definici energetického využívání odpadů zákon zná a je jednoznačná, tento terminus technicus je novinkou. Základní požadavek R1 je jasně stanoven a budeme-li chtít energetickým potenciálem odpadů zbytečně plýtvat v méně účinných zařízeních, nelze tento trend označit za společensky prospěšný s ohledem na hierarchii nakládání s odpady a uvádění principů cirkulární ekonomiky do praxe. Nicméně u navrhované vyhlášky o tzv. TAP je nutné se skutečně nad obecným termínem „tepelné zpracování odpadu“ pozastavit a MŽP by mělo tento výraz vyysvětlit.

Recyklace odpadů, tedy materiálové využití odpadů například prostřednictvím druhotných surovin, které se stanou součástí nového výrobku, rozhodně není totéž co využívání odpadů.

Někdo se už možná nechal definitivně zmást v poslední době hojně používanou zavádějící formulací, že recyklace odpadů (tzn.) je totéž jako využívání odpadů (což je obecný, blíže nespecifikovaný pojem).

Z textu vyhlášky není ani po mnoha měsících bohužel stále známo, jaké konkrétní emise budou moci tyto nové zdroje spalující či spoluspalující TAP vypouštět, neboť v této souvislosti se pro ně zavádí nová, specifická jednotka pro sledování mezních hodnot.

Dnes se pro stanovování obsahu nějakého prvku běžně používá údaj uváděný v mg/kg sušiny. Legislativa je tomu uzpůsobena, laboratoře též, provozovatelé tak mají nastaveno veškeré sledování a měření. Tento přístup je zcela transparentní, stabilně měřitelný a lehce porovnatelný. Přepočet na výhřevnost nově navrhovaný pouze pro TAP (tzn. mg/MJ) je zcela nepřehledný.

Jak se tvrdí v řádně předložených připomínkách, čím budou vyráběná paliva z odpadů výhřevnější, tím by mohlo být palivo z odpadů více zatíženo škodlivinami a to dokonce i více, než jsou koncentrace sledovaných znečišťujících látek v průměrném SKO.

Na místě je tak srovnání, které by mohlo probíhající diskuzi nad připravovanou vyhláškou vyjasnit. MŽP by mohlo připravit jednoduchou tabulku, kde bude moci každý jasně porovnat emisní limity, které legislativa požaduje například pro spalování hnědého uhlí, zemního plynu, odpadů (např. SKO v ZEVO), LTO a konečně i limitů, které bude požadovat pro spalování a spoluspalování TAP.

Bez tohoto jednoduchého srovnání a skutečného zvážení připomínek došlých v rámci přípravy této vyhlášky by se jinak mohlo skutečně zdát, že MŽP chce různým zpracovatelům odpadů umožnit rozvolnění podmínek pro emise vypouštěných škodlivin, snížit energetickou účinnost a dopustit zhoršení kvality ovzduší.