Opět jsme zde z dalším dílem seriálu článků o tom, jak obtížný je zrod relativně nové technologie na využití odpadů. Dnes to nebude tak o obtížích v oblasti technické, technologické či vývoje, ale především o legislativě, úřednictvu, obcích a občanech a jejich přijímání něčeho nového.
Cestu naší pyrolýzy, kterou se do života snaží uvést společnost Enress, jsme opustili ve fázi, kdy již stojí na místě, konkrétně v areálu rozsáhlého sběrného dvora společnosti Hantály ve Velkých Pavlovicích. Vedení Enressu se rozhodlo udělat z tohoto místa jakýsi showroom. Chtěli pilotní projekt, který by byl ukázkou kvality a funkčnosti této technologie. Rozhodli se tedy důsledně dodržet všechny nejen zákonné povinnosti, ale i doporučované.
Byla vytvořena dokumentace, oznámení záměru a prostřednictvím regionálního pracoviště Ministerstva životního prostředí v Brně byl záměr podán. MŽP rozeslalo dokumentaci dle zákona všem dotčeným orgánům a tyto všechny orgány do jednoho se vyjádřily negativně.
Dotčených orgánů je pět. Jde o Českou inspekci životního prostředí, krajský úřad - odbor ochrany ovzduší, obec Hustopeče jako nadřízená nejnižší složka a obec Velké Pavlovice, na jejichž katastru se technologie nalézá. Zajímavostí je, že všechna negativní vyjádření měla podobnou rétoriku v odůvodnění.
Přečtěte si také:
Jak se rodí pyrolýza aneb Povolovací procesy v Česku I.
Jak se rodí pyrolýza aneb Povolovací procesy v Česku II.
Jak se rodí pyrolýza aneb Povolovací procesy v Česku III.
Regionální pracoviště MŽP nemělo v tomto případě jinou možnost, než začít projednávat celou záležitost podle zákona 100, tzn. posuzování vlivu na životní prostředí. To lidskou řečí znamená povinnost vypracovat velkou EIA. Dokumentace k velké EIA je nepoměrně rozsáhlejší, než v rámci pouhého zjišťovacího řízení a je doplněna o velké množství povinných příloh, což jsou všechny možné studie s technologií související. Rozptylová, hluková, dopadů na zdraví obyvatelstva a další.
Zrození nové pyrolýzy se dostalo do situace, kdy bylo nutné investovat nemálo času, nemálo finančních prostředků a rozhodně bylo nutné se vyzbrojit trpělivostí. Příprava dokumentace trvá půl až tři čtvrtě roku a z psychologického hlediska je realizátor v obtížné situaci protože oslovuje ty samé orgány, které již jednou projekt odmítly. Ti samí lidé, mnohdy nedůvěřiví, již jednou rozhodnutí, opět posuzují něco, k čemu nemají důvěru, o čem jim kdosi kdysi řekl, že to není dobré.
Nezbývá nic jiného, než přesvědčovat. To se také stalo. Vedení Enressu sedlo do auta a objíždělo příslušné orgány a úředníky, argumentovalo, přesvědčovalo, vysvětlovalo, dokazovalo. Na veřejném zasedání zastupitelstva dotčené obce nakonec svolila. Ostatní orgány rovněž vydali kladné stanovisko, u dvou byly připomínky a souhlas byl podmíněn doplněním dokumentace znalcem z oboru.
Znalec je osoba vybraná MŽP a ten buď připomínky vypořádá sám, nebo požádá realizátora, tedy firmu Enress, aby doplnila dokumentaci sami. V tomto případě pan znalec vypořádal sám a po dalším půl roce spatřilo světlo světa kladné závazné stanovisko EIA. To se psal říjen 2022.
Bujaré oslavy utnul institut zvaný Integrované povolení. V tu chvíli to nikdo nevěděl, ale dostih na úředním šimlu byl pouze ve třetině a překážek do cíle ještě požehnaně.
Integrované povolení uděluje Krajský úřad. Ve chvíli, kdy je již udělena EIA, která mimo mnoha jiného říká, že společnost může nakládat s odpady, s nimi ale nakládat nemůže, protože chybí Integrované povolení. Krajský úřad už ale nechce důkazy o tom, do jaké míry bude technologie působit na životní prostředí. Ten chce pouze technické řešení celého procesu nakládání s odpady, aby mohl vydat integrované povolení.
Samotné technické řešení už ale obsahuje velkou EIA, která byla schválena. Stať technické řešení se tedy vyjme z dokumentace EIA, doplní o požadované drobnosti a podá na Krajský úřad. Ten má ze zákona povinnost vyslyšet na technické řešení názor i ostatní orgány, proto je rozešle. Na stůl ji dostanou v drtivé většině ti samí úředníci, kteří již jednou schvalovali u toho samého projektu velkou EIA.
Cesta ke zprovoznění pyrolýzy tedy zatím nekončí. Realizátor zatím žádost o Integrované povolení nepodal, protože se již rok řeší povinné přílohy. Jednou z nich je i vyjádření příslušného ministerstva k ukončení režimu odpadu na produkt technologie, konkrétně pyrolýzní kapalinu. Bez důsledné přípravy všech povinných a raději i doporučených příloh, kterou musí žádost obsahovat, nelze pomýšlet na její podání. Riziko zastavení procesu je veliké a po letech snažení by to byl nerelevantní hazard.
Cestu pyrolýzy do komerčního využití budeme sledovat i nadále v dalších dílech.
Komentáře