Vyhláška č. 169 brání energetickému využití bioodpadů ve větší míře

Letošní Kongres Odpady Luhačovice, krom jiného, přinesl i diskuzi nad vyhláškou č. 169/2023 Sb, která stanovuje podmínky, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem.„Tato vyhláška zásadním způsobem omezila množství bioodpadů, které se lze využívat energeticky,“ řekl ředitel kongresu Josef Gabryš.

Vyhláška stanovuje mimo jiné podmínku, která říká, že: „Palivo z odpadní biomasy přestává být odpadem, pokud ze zařízení k využití odpadu podle písmene d) se předá do spalovacího stacionárního zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 5 MW, v kterém se energeticky využije a který splňuje následující podmínky:

1. je provozován na území České republiky,
2. je konkrétně vymezen v průvodní dokumentaci paliva z odpadní biomasy,
3. je provozován v souladu s povolením provozu vydaným pro stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší nebo integrovaným povolením vydaným podle zákona o integrované prevenci, které ho nahrazuje, a
4. je součástí záměru podléhajícího povolení podle stavebního zákona.“

Tato zásadní podmínka menší zájemce o energetické využití bioodpadu posílá de facto mimo hru. „Vesměs jde o kompostárny, které by bioodpad nevhodný ke kompostování využily k výrobě energie například pro sušení či jiný provoz. Jednak je z pohledu kompostárny nemožné tak velký kotel kapacitně využít, provozně uživit a cenově je úplně mimo jejich možnosti,“ upozornil Josef Gabryš.

Pořizovací náklad kotle o příkonu do 1 MW je do 10 milionů korun. Cena kotle nad 5 MW je 100 milionů a více. „Důvodová zpráva Ministerstva životního prostředí, proč má vyhláška podobnou podmínku je dle mého zcela marginální. Množství emisí, které byly v důvodové zprávě tím hlavním, co vedlo k podmínce kotle nad 5 MW, lze přeci legislativně nastavit,“ vysvětluje Josef Gabryš.

Je pravdou, že Ministerstvo životního prostředí má nástroje k tomu, aby smysluplně nastavilo emisní podmínky pro jakýkoli kotel. Samozřejmě že k podmínkám bude patřit i kontrola, tedy nastavení intervalu měření, sledování jednotlivých složek škodlivin a vyhodnocování jejich produkce v čase. „Opravdu se dá zařídit, aby tyto malé kotle byly k životnímu prostředí velmi šetrné,“ ozřejmuje Josef Gabryš a dodává: „Naopak, velkokapacitní kotle musí svou kapacitu naplnit a tak se stává, že se materiál vozí i ze vzdálenějších míst. Například město Zlín vozí bioodpad až do Vyškova a to není z hlediska životního prostředí zcela v pořádku.“

Energetické využívání obtížně kompostovatelných bioodpadů v areálu kompostárny je přesně v intencích oběhového hospodářství. To říká, že nejlépe je využívat odpady v místě jejich vzniku. „Rozhodně je to krok k energetické soběstačnosti, což po nás Evropa žádá,“ uzavírá Josef Gabryš.