Malá změna, velké dopady aneb Jak úprava katalogu zásadně ovlivní sběr baterií

Novelizace katalogu odpadů v části týkající se baterií může na první pohled působit jako technická formalita. Ve skutečnosti však přináší zásadní dopady na celý systém zpětného odběru, recyklace i přeshraniční pohyb baterií.

„Na první pohled to vypadá jako drobná úprava, ale ve skutečnosti jde o předpis, který může zásadně ovlivnit celý řetězec nakládání s bateriemi,“ říká Petr Kratochvíl, ředitel kolektivního systému ECOBAT.

Důvodem pro revizi katalogu byla jeho zastaralost. Původní verze pocházela z roku 2000 a obsahovala položky, které dnes už neexistují. Naopak nové typy baterií, které se běžně používají, v něm zcela chyběly.

„Katalog neodpovídal realitě. Chyběly v něm běžné typy baterií, které dnes tvoří většinu trhu. Bylo nutné ho aktualizovat,“ vysvětluje Kratochvíl.

Změna navíc souvisí s novým evropským nařízením o bateriích, které klade důraz na regulaci chemického složení a environmentální dopady. Evropská komise proto pověřila agenturu JRC, aby připravila podklady pro revizi katalogu. Výsledkem je návrh, který se opírá o pouze o potenciální nebezpečné vlastnosti látek obsažených v bateriích.

„Agentura JRC se stala jakýmsi svatým podkladem. Jejich chemické analýzy dnes určují, co je a není nebezpečný odpad. Já ale bohužel použitou metodiku nepovažuji za správnou, neboť obsah potenciálně nebezpečné látky neznamená automaticky, že odpadní baterie je nebezpečná,“ dodává Kratochvíl.

Problematické hned v počátku

Už při prvním návrhu bylo zřejmé, že změna katalogu odpadů nebude bez komplikací. Odborníci z oboru zpětného odběru baterií varovali, že návrh může mít dalekosáhlé dopady nejen na nakládání s odpady, ale i na další evropské politiky.

„Ten návrh jsme od začátku vnímali jako potenciální problém. Nešlo jen o technickou úpravu, ale o zásah do celého systému,“ upozorňuje Petr Kratochvíl z ECOBATu.

Přestože návrh prošel připomínkovým řízením, ukázalo se, že jako podzákonná norma, tedy vyhláška, nebude podléhat klasickému posouzení dopadů (impact assessment). To znamená, že nebyly zohledněny širší konsekvence pro členské státy ani pro navazující legislativu.

„Překvapilo nás, že pouze Česká republika a Litva vznesly závažné připomínky. Ostatní země zůstaly pasivní,“ upozorňuje Petr Kratochvíl.

Výsledkem je novelizace katalogu odpadů, která byla schválena 5. března a vstoupí v platnost 9. listopadu příštího roku. Nový katalog přináší zásadní změny:

• Počet položek vzrostl z 8 na 55
• Téměř všechny nové položky jsou klasifikovány jako nebezpečný odpad
• Recyklační meziprodukty, jako tzv. „černá hmota“, jsou nově považovány za nebezpečný odpad

To má zásadní dopad na praxi. Materiály, které byly dosud obchodovatelné jako druhotné suroviny, budou nyní podléhat režimu nebezpečného odpadu. To znamená přísnější pravidla pro skladování, přepravu i recyklaci.

„Z černé hmoty, která je běžným výstupem z prvních fází recyklace, se najednou stává nebezpečný odpad. To je pro obor obrovská komplikace,“ uzavírá Kratochvíl.

Tabulka změn v klasifikaci baterií - vizualizace tří pohledů:

• Levá část tabulky ukazuje původní seznam odpadů, kde byly červeně označeny položky klasifikované jako nebezpečný odpad.
• Střední sloupec je zcela červený — podle nové legislativy jsou téměř všechny typy baterií nově označeny jako nebezpečné.
• Pravý sloupec představuje interní výstup ECOBATu pro veřejnost:
• Zeleně jsou baterie bez problémů
• Žlutě ty, u nichž je třeba zvýšené opatrnosti
• Červeně baterie výbušné, požárně rizikové

„Realita je taková, že jsme přešli z osmi položek na 55, a téměř všechny jsou nově klasifikovány jako nebezpečný odpad,“ shrnuje Petr Kratochvíl.

Tato změna má nejen praktické dopady na sběr, skladování a přepravu, ale také vyvolává otázky ohledně souladu s jinými předpisy. Například klasifikace podle International Electrotechnical Commission (IEC), která vydává technické normy, se výrazně liší od nové klasifikace v katalogu odpadů.

„Máme tu předpis ADR, který jasně říká, jak s bateriemi nakládat. Je užitečný, dává nám návod. Ale propojit ho s novou klasifikací je extrémně složité,“ upozorňuje Petr Kratochvíl.

Podle něj je největším problémem to, že se ze všech baterek staly nebezpečné odpady, bez ohledu na jejich skutečné riziko nebo chemické složení. To zásadně komplikuje logistiku, recyklaci i komunikaci s veřejností.

„Jakmile JRC našla v baterii jakoukoli potenciálně nebezpečnou látku, třebaurčité množství krystalického KOH v útrobách obyčejné alkalické baterie, automaticky ji zařadila mezi nebezpečné odpady,“ vysvětluje Petr Kratochvíl.

Tento přístup však podle odborníků ignoruje základní principy chemie. Nebezpečnost látky totiž závisí nejen na jejím výskytu, ale především na koncentraci, formě a podmínkách, za kterých se s ní nakládá.

„Každý, kdo si pamatuje základy chemie, ví, že látka může být neškodná v jednom kontextu a riziková v jiném. Tady se ale rozhodovalo bez ohledu na reálné podmínky,“ dodává Kratochvíl.

Přání versus realita

Politici při schvalování této úpravy nešetřili optimismem. „Tou novelizací jsme zajistili daleko lepší cirkularitu baterií. Odstranili jsme bariéry a materiál sám o sobě usnadní práci,“ zaznívalo z oficiálních prohlášení.

Jenže realita je jiná. Při podrobnějším pohledu se ukazuje, že novela přináší řadu nedostatků, které v praxi těžko realizovat. Například systém notifikací, tedy povinného schvalování přeshraniční přepravy nebezpečných odpadů, se výrazně komplikuje.

„Máme sice personál na ministerstvech, který se snaží procesy zlepšovat, ale v zemi jednoho z našich zpracovatelů je to naprostá tragédie. Úřady tam nezvládají ani základní agendu kvůli nedostatku kapacit,“ upozorňuje Petr Kratochvíl.

Nový systém má být postaven na elektronické výměně dat (DIWAS), která by měla nahradit papírové formuláře. Jenže místo funkční digitalizace zatím existuje jen koncept. Systém měl začít fungovat v roce 2025, ale je teprve v počátcích vývoje.

„Obáváme se, že to nebude fungovat. A pokud ano, tak s velkým zpožděním. Přitom dopady budou obrovské,“ dodává Kratochvíl.

Notifikace se prodraží

Aby bylo možné baterie vyvézt do jiného členského státu, musí firma podat žádost, vyplnit množství dokumentů a složit bankovní garanci. V roce 2024 ECOBAT vyvezl 850 tun baterií, z toho notifikoval 80 tun a složil garanci ve výši 640 tisíc eur.

V roce 2027, kdy budou všechny baterie klasifikovány jako nebezpečný odpad, bude nutné notifikovat celý objem. Vzhledem k tomu, že v České republice chybí recyklační zařízení, bude ECOBAT nucen notifikovat 1100 tun. Odhadovaná bankovní garance? Dva miliony eur.

„Roční obrat ECOBATu v roce 2027 odhaduji na2,8 milionu eur. A garance tvoří skoro polovinu. To je neudržitelné,“ říká Petr Kratochvíl.

A tím to zdaleka nekončí

Notifikace se vydává na konkrétní recyklační zařízení, v konkrétní zemi, na konkrétní typ odpadu. Platí obvykle jeden rok. Pokud je zařízení náhle odstaveno z provozu, jako se to stalo například u firmy Redux v Německu, příjem baterií se zastaví a firma musí žádat o novou notifikaci. To může trvat měsíce.

„V praxi to znamená, že baterie zůstávají ve skladech, přesouvají se z místa na místo, a celý systém se zadrhává,“ vysvětluje Petr Kratochvíl.

Situaci navíc komplikuje rozdílná kvalita úřadů v jednotlivých zemích. „Úřady v zemích partnerských zpracovatelů baterií jsou v tomto ohledu jedny z nejhorších v Evropě. Nedostatek kapacit a pomalé reakce ovlivňují naše rozhodování, kam vůbec o notifikaci požádat,“ dodává.

Notifikace jako nástroj má své opodstatnění. Chrání před ilegálním pohybem odpadů. Jenže i přes její existenci se v praxi objevují případy porušení. ECOBAT v letošním roce zaznamenal tři případy nelegálního dovozu odpadu z Německa. Šlo o turbíny s vysokou environmentální zátěží, uložené v kontejnerech a skladech bez řádného povolení.

Máme tu také EIA

Další komplikací je nutnost posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Pokud recyklační zařízení zpracovává určité množství baterií, které se náhle stanou nebezpečným odpadem , musí projít tímto procesem, který je časově i finančně náročný.

„Změna předpisu byla provedena jednostranně, bez dostatečného zohlednění provozní reality. A i když jde o specifickou evropskou záležitost, dopady budou vážné,“ uzavírá Kratochvíl.

Evropská unie si uvědomuje strategický význam baterií — nejen jako zdroje energie, ale i jako zásobárny kritických surovin. Kobalt, nikl, cín, mangan nebo tellur — to vše jsou prvky, které baterie obsahují, a které jsou klíčové pro evropský průmysl.

Akt o kritických surovinách slibuje kromě jiného dvě věci:

• Zrychlení povolovacích procesů pro strategické recyklační projekty
• Zajištění volného pohybu odpadů, které tyto suroviny obsahují

V praxi to však může vypadat jinak. „Evropská komise vám vydá předpis, který to celé zkomplikuje. Místo zkrácení povolovacích procesů mohou být třikrát delší,“ upozorňuje Petr Kratochvíl.

A zatímco se na úrovni politiky mluví o strategických surovinách, v terénu se řeší, jak změnu katalogu vysvětlit školám, obcím a veřejnosti. Když se totiž řekne, že baterie jsou nebezpečný odpad, může to vyvolat zbytečný strach a odpor ke sběru.

„Psychologicky je těžké přesvědčit školu, aby sbírala něco, co je označeno jako nebezpečné. Přitom realita je jiná,“ dodává Kratochvíl.

Proces zpětného odběru má čtyři fáze:

1. Odevzdání baterie na sběrné místo
2. Přeprava
3. Třídění
4. Recyklace

Až ve čtvrté fázi, při samotné recyklaci, se látky obsažené v bateriích dostávají do kontaktu s okolím. Do té doby jsou bezpečně uzavřené, a sběr na sběrném místě je zcela bezproblémový.

Závěrem lze říci, že baterie si zaslouží pozornost, ale ne paniku. Pouze lithiové baterie si zaslouží opatrnost a zvláštní pozornost při nakládání ve všech fázích. Ostatní nejsou nebezpečné tím, že je držíme v ruce, ale tím, jak s nimi nakládáme právě v poslední - čtvrté fázi. A právě proto je důležité, aby systém zpětného odběru zůstal funkční, srozumitelný a důvěryhodný.