Nově uveřejněná statistika Eurostatu k míře cirkulárního využití materiálů v EU za rok 2024 uvádí, že 12,2 % materiálů použitých v EU vzniklo z recyklovaných materiálů. Česká republika dosáhla úrovně 14,8 %, což je nad průměrem EU. „Šampaňské bych ale zatím neotvíral, „říká v dnešních hovorech H Radek Hořeňovský, expert společnosti WASTen Star Holding b.v.
Zdá se, že k výsledkům přistupujete s jistou opatrností. Proč?
Musíme se na to podívat v širším kontextu. Statistika Eurostatu zahrnuje agregovaná data a jedná se o celkový podíl recyklovaných materiálů na materiálové spotřebě ekonomiky. Takto sestrojený ukazatel je silně ovlivněný především recyklací těžkých materiálů – stavebního odpadu, železných a neželezných kovů. V každé ekonomice tvoří největší hmotnostní i objemový podíl odpadů stavební odpad. Recyklace stavebního odpadu není technologicky náročná, omezení jsou většinou legislativní a změnou zákonů je možné snadno dosáhnout vyšší recyklace.
Jak velkou roli hraje stavební odpad v českých číslech?
ČSÚ uvádí, že stavební odpad tvořil v ČR v roce 2022 60 % všech odpadů, což je v rámci EU silně nadprůměrná hodnota. V letošním roce se odhaduje meziroční nárůst stavební produkce zhruba 14 %, což zcela jistě vyžadovalo nárůst použitého stavebního recyklátu. Nechci v žádném případě snižovat úspěchy v rozvoji cirkulární ekonomiky u nás, ale jsem přesvědčen, že nadprůměrná hodnota cirkularity v ČR je z velké části tvořena v rámci stavebních recyklátů. Pozitivní hodnocení není možné přenést do jiných výrobních oblastí a na šampaňské je ještě opravdu příliš brzy.
Jak si stojí země, které jsou na špici v Evropě? Čím si své výsledky vysloužily?
První místo Nizozemí (32,7 %) jistě nikoho nepřekvapí. Na druhém místě se s velkou ztrátou umístila Belgie (22,7 %), která těží především z produkce sléváren kovů. V Belgii sídlí tři největší evropské slévárny kovů, které skupují kovové odpady a recykláty z celé Evropy. Kovy mají vzhledem ke své vysoké hmotnosti také významný podíl na materiálové náročnosti produkce a tedy recyklace kovového odpadu ovlivňuje ukazatel cirkularity dalo by se říci zásadně.
Každý má severské země zapsán jako zelené lídry a tahouny environmentální politiky. Jak je možné, že se s tímto profilem neumisťují ani v průměru?
Překvapivé to samozřejmě je. Jsou to země, které se silně zaměřují na cirkulární ekonomiku a přesto se v tomto agregátním ukazateli neukázali příliš vysoko. Švédsko dosáhlo podprůměrného výsledku (10.4 %), stejně tak Dánsko (9.4 %) a Finsko dokonce skončilo na samotném chvostu pelotonu evropských zemí s 2 % cirkularity a klesajícím trendem (v roce 2022 5.8 %). Otázkou zůstává jaké jsou důvody výsledků skandinávských zemí ve této statistice – jde o strukturu jejich ekonomiky nebo snad přesnější způsob vykazování recyklace?
A to mě přivádí k otázce: Skutečně jsme na tom v oblasti reálné cirkulární ekonomiky lépe, než skandinávci?
Pořadí:
- Nizozemí 32.7 %
- Belgie 22.7 %
- Itálie 21,6 %
- ČR 14,8 %
- průměr EU 12,2 %
- Švédsko 10,4 %
- Dánsko 9,4 %
- Finsko 2,0 %
Přestože rozvoj cirkulární ekonomiky v Česku zcela jistě pokročil, rozhodně bych ještě neslavil. Na to je příliš brzy. Pokud budeme za recyklaci považovat zavezení kdejaké terénní nerovnosti obrovským množstvím stavebního a demoličního odpadu, budou čísla určitě příjemná, ale s cirkulární ekonomikou to mnoho společného nemá. Všechny nás čeká ještě hodně práce a zbývá urazit dlouhou cestu.
Komentáře