Cirkulární ekonomika slibuje udržitelnou budoucnost, ale její praktické prosazení naráží na řadu překážek. V aktuálním díleCirkulárních hovorů H si o nich i dnes popovídáme s Radkem Hořenovským, expertem společnosti WASTen Star Holding b.v., která se zaměřuje na inovace v oblasti cirkulární ekonomiky a nakládání s odpady.
Cirkulární ekonomika se u nás rozvíjí mnohem pomaleji, než bychom si přáli. Jaké vidíte hlavní překážky jejího rozvoje u nás?
Cirkulární ekonomika má několik základních principů, ovšem zdaleka nejdůležitější je recyklace odpadů a produkce druhotných surovin. Nesmíme a ani nechceme podceňovat ostatní prvky oběhového hospodářství, jako je ekodesign, tedy návrh výrobků s ohledem na jejich životnost a usnadnění následné recyklace, ovšem bez využití druhotných surovin ve výrobě není možné dosáhnout skutečné cirkularity a surovinové bezpečnosti.
Klastr WASTen realizoval v letošním roce průzkum mezi recyklačními společnostmi u nás a také mezi členy Asociace evropských recyklátorů EuRIC. Výsledkem je identifikace několika stěžejních překážek rozvoje recyklačního průmyslu, některé z nich jsou společné pro celou Evropu, některé jsou specifické pro ČR.
Konkrétně jde především o vysokou cenu energií, dlouhé a nejednotné schvalovací procesy při realizaci projektů, legislativně složitý přechod z režimu odpadu do režimu druhotná surovina a nesoulad mezi stávající recyklační kapacitou a stále omezenou poptávkou po recyklovaných produktech.
Pojďme se u těchto překážek zastavit. Neustále opakované vysoké ceny energií jsou jak se zdá brzdou celé ekonomiky. V čem konkrétně brzdí cirkularitu?
Vysoká cena energií je hlavním důvodem aktuální krize na trhu recyklátů. Pochopitelně se propisuje do ceny druhotných surovin. Primární suroviny mají vždy vyšší kvalitu než recykláty a rozdíl v kvalitě musí být kompenzován cenou.
Evropští recyklátoři jsou v současné době pod obrovským ekonomickým tlakem. Asociace evropských recyklátorů EuRIC informuje své členy a partnery o bankrotech nebo ukončení výroby v těchto závodech. V roce 2024 ukončilo svoji činnost 26 recyklátorů plastů, z toho 11 v Nizozemí. Export plastového odpadu mimo EU se v roce 2024 zvýšil o 36% proti předchozímu roku.
Většina recyklačních provozů je energeticky vysoce náročná a cena energií tvoří výraznou část jejich nákladů. Cena recyklátů je potom závislá na ceně energií a při aktuálních nákladech není konkurenceschopná s primárními surovinami.
Ceny energie se také promítají do stagnace energeticky náročných výrobních provozů v Evropě, ať již se jedná metalurgické závody, chemické podniky nebo výrobu plastů. Nižší výroba v těchto závodech znamená nižší produkci odpadů a zároveň nižší poptávku po druhotných surovinách.
Na první pohled překvapivě se v loňském roce výrazně zvýšil export plastového odpadu mimo EU, ovšem opět se jedná o dopad vysokých cen energií. Pro řadu producentů odpadu je výhodnější zpracování nebo recyklace mimo EU. Zde je vidět, jak vysoké ceny energií působí negativně na rozvoj cirkulární ekonomiky v Evropě.
Porovnáním nákladů na energie v Evropě, USA a Asii zjistíme, že rozdíly v nákladech na energie jsou obrovské a Evropa není z tohoto pohledu v žádném případě konkurenceschopná. Nejsou vzácné případy, kdy se vyplatí dovézt druhotné suroviny z Asie než recyklovat ve vlastním provozu v Evropě.
Zmínil jste také dlouhé a nejednotné schvalovací procesy při realizaci cirkuláních projektů. Opět je to téma, které rezonuje velmi dlouho. Jak ovlivňuje investiční motivaci?
Stavební řízení a zjišťovací řízení (EIA) jsou nepřiměřeně dlouhé, pravděpodobně nejdelší v Evropě. Zároveň má Česká republika specialitu v tzv. „nezávislosti“ úředníků na krajské úrovni, kdy nejsou jasně daná pravidla schvalování a každý kraj posuzuje podané projekty podle svého uvážení.
Každý podnikatel, který se pokouší zavést efektivní řešení do svého podniku vždy narazí na pevnou hráz složenou z úřadů a úředníků. Nahlas se mluví o nezávislosti úředníků, ovšem pod touto nálepkou se skrývá ve většině případů pouhý alibismus. Výklady jednotlivých pravidel se liší kraj od kraje a při posuzování se žadatel dostane do nekonečného maratonu dokládání různých studií, analýz a měření, které údajně potřebuje úřad pro své rozhodnutí.
Cílem by mělo být sjednocení pravidel pro schvalování zjišťovacích řízení a také přenos rizika na investory, tedy schválení projektu až do zkušebního provozu a současně pevně dané podmínky dopadů na životní prostředí, které musí investor splnit, aby byl povolen plný provoz zařízení.
Nejasnosti a složitosti kolem režimu odpad/neodpad a tedy legislatvně složitý přechod z režimu odpadu do režimu druhotná surovina jste rovněž zmínil. Jak tato překážka brzdí cirkularitu materiálu?
„Odpad zdrojem“ je jedním ze základních principů cirkulární ekonomiky. Zní to srozumitelně, jasně, jednoduše. Praxe je ale úplně jiná.
Zákon o odpadech definuje, kdy odpad přestává být odpadem a stává se druhotnou surovinou. Musí být splněny následující podmínky:
- běžně se využívá ke konkrétním účelům
- existuje pro něj trh nebo poptávka
- splňuje technické požadavky, pokud jsou stanoveny
- jeho využití nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a zdraví lidí
Podmínky zákona jsou naprosto logické a racionální, ovšem problémy nastanou při jejich aplikaci na konkrétní případy. První dvě podmínky jsou jasné, bez jejich splnění by ani nemělo smysl druhotnou surovinu produkovat.
Technické požadavky na kvalitu produktů jsou u nás i v celé Evropě nastaveny velice přísně. Z hlediska spotřebitele to samozřejmě vítáme, ovšem druhotná surovina je obvykle méně kvalitní než primární surovina a je velice komplikované a někdy nemožné splnit tato tvrdá kritéria. Obdobná situace je také u požadavků na dopady na životní prostředí a zdraví lidí.
Dodavatel druhotné suroviny stojí před řadou otázek a rozhodnutí. Vyplatí se mu absolvovat komplikované martyrium měření, testování a dokládání analýz pro schválení druhotné suroviny? Nenaruší použití druhotné suroviny celý dodavatelský řetězec? V kterém okamžiku přestává být odpad odpadem a stává se druhotnou surovinou? Vztahuje se na něj legislativa pro odpady?
Recyklace odpadů a produkce druhotných surovin je v řadě oblastí již technologicky efektivně vyřešena a jsem si jist, že výzkum a technický vývoj vyřeší v dohledné době další oblasti. Hlavní brzdou rozvoje je ovšem přísná legislativa, která zatím neumožňuje hladký přechod mezi odpadem a druhotnou surovinou.
Rozvoj cirkulární ekonomiky potřebuje výraznou podporu poptávky po cirkulárních řešeních. Je ovšem naprosto nezbytné odstranit hlavní překážky – vysokou cenu energie, dlouhé schvalovací procesy a legislativní překážky přechodu mezi odpadem a druhotnou surovinou. Bez těchto kroků nebude jakákoli podpora trhu efektivní.
Komentáře