Evropa má (doufejme) za sebou období, kdy politické nadšení převálcovalo fyziku, ekonomiku i zdravý rozum. Alespoň co se týká jádra. Německý odklon od jaderné energie byl rozhodnutím, které mělo být symbolem moderní energetiky. Realita však tvrdým hákem, řečeno rohovnickou hantýrkou, poslala k zemi celou německou energetiku, průmysl i domácnosti. Zatím to není K.O., ale počítání skončilo u „devítky“ a zasažený se jen těžce zvedá.
Jádro vs.vodík
Uzavření funkčních jaderných elektráren, náhrada výkonu plynem a masivní dotace do obnovitelných zdrojů vytvořily obrovskou finanční zátěž, kterou dnes Německo nese v cenách elektřiny, v nákladech na stabilizaci sítě i v investicích, které bude splácet ještě několik generací. Hovoříme o stovkách miliard eur, které by v jiném scénáři vůbec nemusely být vynaloženy. A to vše navzdory tomu, že argumenty proti odstavení jádra byly známé, jasné a technicky podložené už v okamžiku tohoto „odvážného“ nápadu.
V současné době se rýsuje podobný scénář s vodíkem. Opět tu máme politické rozhodnutí, které je jasné, nekompromisní, čisté, nevyvratitelné. Opět se nastavují ambiciózní cíle, dotace, strategie a závazky.
Ale i v případě vodíku (podobně jako u jádra) se zdá, že fyzikální, technologická a tím pádem i ekonomická realita je mnohem tvrdší, než jak ji prezentují politické proklamace. Vodík (ten zelený) se stal „energetickou surovinou budoucnosti“ dřív, než jsme si položili základní otázku: dává to smysl?
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře