Evropská komise představila návrh revizeEU ETS, který zásadně mění tempo úbytku povolenek i pravidla pro stabilizaci trhu. Průmysl část úprav hodnotí pozitivně, změny by podle něj nicméně mohlybýt razantnější.
Krok správným směrem
Evropská komise v pátek zveřejnila dlouho očekávanou revizi systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). V návrhu reformy dochází ke snížení redukčního faktoru (LRF), tedy procenta, o které se každoročně snižuje množství dostupných povolenek. Dosavadní hodnota 4,3 % byla nastavena tak, aby byl splněn klimatický cíl pro rok 2030. Kritici upozorňovali na to, že pokud by redukční faktor pokračoval i po tomto období, vedl by k úplnému vyčerpání povolenek kolem roku 2039.
Nově se počítá s tím, že v letech 2031 až 2035 bude redukční faktor 3,7 % a následně klesne na 1,7 %. Do systému se navíc zahrnou povolenky pro nově přidaný sektor spalování odpadu. Díky tomu se konec dostupnosti povolenek posune až k roku 2050.
Podle Svazu průmyslu a dopravy, jde o krok správným směrem, protože poskytuje více času na realizaci dekarbonizačních opatření. Upozorňuje ale, že samotné prodloužení období nestačí bez vytvoření podmínek, které umožní skutečné snižování emisí. Za klíčové považuje funkční infrastrukturu pro zachytávání a ukládání uhlíku a konkurenceschopnou cenu elektřiny, která podpoří poptávku po nízkoemisních výrobcích. „Bez těchto podmínek ani dodatečný čas navíc nepřinese potřebnou změnu,“ říká Pavlína Žáková, ředitelka Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.
Součástí revize je také úprava rezervy tržní stability (MSR), kterou průmysl uvítal. Dosavadní nastavení vedlo k tomu, že rezerva povolenky pouze stahovala a následně zneplatňovala. Komise navrhla, aby se tento mechanismus stal flexibilnějším a umožnil nejen stahování, ale i uvolňování povolenek zpět na trh v situacích, kdy je potřeba stabilizovat cenu. Změna navazuje na dubnový návrh, který ukončuje zneplatňování povolenek v rezervě.
Ne všechno se povedlo
Diskusi vyvolává návrh týkající se rizika úniku uhlíku. Podniky vystavené mezinárodní konkurenci dosud získávaly část povolenek bezplatně. S nástupem mechanismu CBAM má tento podíl klesat až na nulu v roce 2034. Komise nyní navrhuje prodloužení bezplatné alokace až do roku 2038 a úpravu metodiky pro její výpočet (tzv. benchmarky). Nově však zavádí podmíněnost bezplatné alokace dekarbonizačními plány a investicemi do dalšího snižování emisí.
Podle Pavlíny Žákové jde o krok, který může oslabit konkurenceschopnost evropských výrobců na trzích mimo Evropskou unii. „CBAM totiž řeší pouze vnitřní trh, ale nenabízí řešení pro zachování konkurenceschopnosti evropských výrobků mimo EU. Proto jsme volali po řešení tohoto nesouladu a zachování bezplatné alokace, ale bez dalších podmínek,“ doplňuje Žáková.
Pozitivně je hodnoceno pokračování Modernizačního fondu. Podle návrhu by měl být i nadále určen zemím s nižší ekonomickou úrovní. Kritérium hrubého domácího produktu na obyvatele ve výši 75 % průměru Evropské unie v letech 2022 až 2024 by mělo zajistit, že se Česká republika bude moci ucházet o podporu i v dalších letech.
Svaz průmyslu zároveň očekává spuštění programu Investment Booster Evropské investiční banky, který má v období 2027 až 2030 nabídnout přibližně 30 miliard eur na financování dekarbonizačních projektů. Po roce 2030 má na tento nástroj navázat Investiční dekarbonizační banka. „Budeme usilovat o to, aby země s nižší ekonomickou výkonností a vyšší emisní intenzitou měly v rámci Investment Boosteru přednostní přístup a ideálně vlastní finanční alokace. V každém případě bude nezbytné, aby podniky měly včas připravené vhodné dekarbonizační projekty,” dodává Žáková.
Dopady současného systému EU ETS představují pro významnou část podniků výraznou finanční zátěž a zároveň oslabují jejich konkurenceschopnost. Potvrdilo to šetření Hospodářské komory, podle kterého téměř tři čtvrtiny respondentů hodnotí evropský systém obchodování s emisními povolenkami jako nespravedlivý. Více než polovina firem přímo spadajících pod EU ETS 1 uvedla, že náklady na povolenky tvoří přes 10 % jejich celkových provozních nákladů. Většina podniků byla nucena tyto náklady promítnout do cen své produkce a část firem přistoupila k omezení investic nebo výroby.
Komentáře