Integrované povolení patří mezi nejvýznamnější dokumenty, které se týkají ochrany životního prostředí v oblasti průmyslové výroby. V rámci národní legislativy se tato povolení řídí zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) (dále jen jako „zákon o IPPC“) a na evropské úrovni se tento zákon donedávna odkazoval na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění). Záměrně je zde uvedeno slovo donedávna, neboť v roce 2024 došlo ke změně této směrnice. Novou směrnicí je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) a směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů (dále jen jako „směrnice o IPPC“). Tato změna, resp. nová směrnice by měla být do národní legislativy promítnuta dle požadavků směrnice do 1. července 2026. V návaznosti na informace od zástupců Ministerstva životního prostředí se však tento termín nestihne a novelu zákona č. 76/2002 Sb. lze očekávat předběžně až v lednu 2027.
Směrnice o IPPC přináší řadu změn a jednou z nejvýraznějších z nich je povinnost zavedení environmentálního systému řízení, přičemž je také celkově kladen vyšší důraz na nakládání s vodami. Novinek a změn je však velké množství, a to i z pohledu vodního hospodářství, kterému se článek primárně věnuje. Proto jsou řešena pouze vybraná témata. Pro lepší přehlednost mezi původním a novým textem revidované směrnice o IPPC, jsou v článku nové požadavky zvýrazněny tučným písmem.
Směrnice o IPPC
Průběžné snižování emisí a politika ochrany životního prostředí
Mezi první změny revidované směrnice patří úprava článku 1, kde se mimo jiné uvádí, že směrnice stanovuje pravidla pro vyloučení, nebo pokud to není proveditelné průběžné snižování emisí do ovzduší, vody a půdy.
Proč je slovní spojení „průběžné snižování emisí“ důležité? Současné nastavení průmyslových podniků je často řešeno reaktivním systémem řízení. V naprosté většině případů je cílem podniku zajistit to, aby nedocházelo k překročení stanovených limitů a porušení podmínek povolení a řeší se jen reálně nastalé problémy. To však znamená, že jakékoli snahy o snížení dopadů na životní prostředí nad rámec plnění právních požadavků jsou spíše okrajovou záležitostí. Nově nastavené podmínky směrnice o IPPC však říkají, že má docházet k průběžnému snižování emisí, a to i ve spojitosti s povinností zavedení systému environmentálního řízení (dále jen jako „EMS“). Ten má dle článku 14a odst. 2 písm. a) obsahovat cíle politiky ochrany životního prostředí za účelem neustálého zlepšování environmentální výkonnosti a bezpečnosti daného zařízení, které zahrnují opatření za účelem předcházení vzniku odpadů, optimalizace využívání zdrojů a energie a opětovného využívání vody, a prevence nebo omezování používání nebezpečných látek nebo jejich emisí.
Pokud tedy budeme muset v rámci příslušných podniků zavést nové požadavky, znamená to, že bude muset dojít ke změně systému řízení z reaktivního na prediktivní. A to může být pro řadu podniků tvrdým oříškem. Nastavení systému provozu podniku tak, aby docházelo k průběžnému snižování emisí, tzn. aby se postupem času navyšoval rozdíl vypouštěných emisí oproti stanovenému limitu a předchozímu období je novinkou, se kterou se budeme muset umět naučit pracovat. Tento problém může být navíc prohlouben veřejnou a úřední kontrolou v dosahování pokroku stanovených cílů. Kromě podmínky průběžného snižování emisí do životního prostředí stanovují nové podmínky směrnice o IPPC totiž také povinnost:
- předkládat příslušnému orgánu pravidelně a alespoň jednou za rok informace o pokroku při plnění cílů politiky ochrany životního prostředí, viz článek 14 odst. 1 písm. d) bod iii) a
- zveřejnit informace uvedené v systému environmentálního řízení na internetu, viz článek 14a odst. 4
V návaznosti na povinnost pravidelného reportingu o dosahování stanovených cílů, bude pro úřad poměrně jednoduché rychle vypozorovat, zda dochází či nedochází k průběžnému zlepšování, např. snižování emisí, snižování produkce odpadu nebo zvyšování opětovného využívání vod.
Obdobně může fungovat i povinnost zveřejnění informací uvedených v EMS. K těmto bude mít přístup nejen obecná veřejnost, ale samozřejmě také obchodní partneři, investoři, pojišťovny atd. I v tomto případě bude muset podnik určitým způsobem obhájit svůj přístup k životnímu prostředí a deklarovat svoji snahu o naplňování stanovené politiky.
Celkově vzato by tak podniky měly věnovat stanovováním cílů, resp. politik ochrany životního prostředí potřebnou pozornost. Nic na tom nemění ani fakt, že přesný soubor relevantních informací z EMS ke zveřejnění není ještě znám, byť jej Evropská komise měla zveřejnit do 31. prosince 2025.
Opětovné použití vody
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře