2/2023

Němci, Francouzi, Britové a jiní za popílek slušně platí. U nás ho házíme na úložiště bez zisku

| autor: Pavel Mohrmann0

power-plant-5452632_640.jpg
zdroj: Pixabay

Ekologizace energetiky znamená odklon od uhlí. Přesto je, a ještě minimálně jedno desetiletí bude, Česká republika významným producentem popílků. Tato surovina je v zahraničí velmi ceněna ve stavebnictví. U nás ji stále neumíme dostatečně využít.

Popílek je minerální materiál, který má obrovský potenciál využití především ve stavebnictví. V zahraničí se stává dokonce strategickou surovinou. Je vynikající a hlavně levnou a také ekologickou náhradou za primární suroviny. Využívá se jako přísada při výrobě betonu, porobetonu, cementu, přičemž zvyšuje kvalitu těchto výrobků. Využívá se jako stabilizát ve stavebních materiálech, které se uplatňují v protihlukových valech, v tělesech násypů zemních pozemních komunikací, v protipovodňových hrázích a podobně.

V České republice není využití popílků tak sofistikované. Není sice odpadem, je surovinou, ale využívá se na rekultivaci terénů, technické zabezpečení skládek a podobně. Jeho odstranění je pro producenta spíše nákladem. Proč tomu tak je? V době, kdy se v zahraničí začínají těžit historické skládky popílku pro stavební výrobu a poptávka po této surovině je značná? Proč nedokážeme využít příležitosti?

Legislativa popílky přehlíží

Je jasné, že uhelné elektrárny nemají budoucnost. Jenže tady stále jsou a ještě nějaký ten čas budou a musí se s nimi počítat. I se všemi konsekvencemi, které jejich činnost přináší. Jenže současná legislativa přistupuje k těmto vedlejším energetickým produktům, jakoby už nebyl.

Ano, VEP jsou surovinami, ale nic jiného. V současném návrhu na novou odpadovou legislativu se zavádí pojem „technologický odpad“, který bude mít nějakou symbolickou sazbu za uložení na skládku. To není prostředí, v kterém by mohl vzniknout trh, respektive posílit

Přitom vzniku silného tržního prostředí nebrání ani zdravotní hledisko. Popílky jsou registrovány podle nařízení REACH. V rámci této registrace bylo prokázáno, že ty energetické produkty, které splňují parametry definované v tzv. Substance Identity Profile (List identifikace látky) nepředstavují žádné nebezpečí pro lidské zdraví ani pro životní prostředí pro všechna použití a za podmínek bezpečného použití definovaných v registrační dokumentaci.

Důvodů proč se popílkům věnovat je více

Je jich hned několik a všechny jsou veskrze kladné, environmentálně přívětivé, ekonomicky velmi zajímavé a především jsou všechny v duchu oběhového hospodářství.

Oběhové hospodářství jasně říká, že chceme-li zachovat planetu v rozumném stavu opotřebení, musíme využívat méně primárních surovin a více těch druhotných. Záleží také jak, je využíváme. Pokud slovem „využití“ označíme zásyp terénní nerovnosti, nemá to s oběhovým hospodářstvím nic společného. Pokud ale využijeme popílek jako přísadu do betonu, ze kterého je postavena přehrada, nebo dům, nebo ho využijeme opravdu ve velkém pro výstavbu komunikací, je materiál zpět v „kole“.

Recyklační cíle jsou ambiciózní, snad by se daly označit za neúprosné, v některých případech nesplnitelné. Přitom sofistikované využití popílků ve stavebnictví je naprosto jasným příkladem jak přeměnit odpady na surovinu. V roce 2017 vyprodukovala Česká republika 7.322.239 tun popílku. Sofistikovaně využito bylo pouze kolem 1 mil. tun.

Zahraniční cementárny, betonárny a stavební společnosti popílek nakupují a postupem času se z tohoto materiálu stává strategická surovina. Poptávka převyšuje nabídku a tyto společnosti neváhají těžit staré skládky, nebo vozit tuto surovinu tisíce kilometrů po moři ze středního východu a z Asie. Popílek totiž šetří primární suroviny a navíc významně zlevňuje stavební výrobu, výrobu betonu a cementu.

Environmentální stránka věci je nepřehlédnutelná. Každá ve stavebnictví využitá tuna popílku znamená ušetření 0,75 tun emise CO2. Při současné produkci je to nezanedbatelná pomoc v úsilí o uhlíkovou neutralitu a v boji proti oteplování klimatu.

Zde tedy paradoxně pomáhají uhelné elektrárny a teplárny ve snižování emisí CO2. Které nemusí vypouštět těžba a výroba materiálů z primárních surovin. Pokud bychom vzali tento fakt do důsledku a legislativně motivovali elektrárny k výstavbě technologií na úpravu těchto VEP, mohla by recipročně energetika ušetřit na nákladech za povolenky.

Hned to asi nevyřešíme

Řešení na stole máme. Realizace ale nebude ze dne na den. Bohužel. Bylo by ale nanejvýš vhodné již nyní chápat popílky a VEP obecně jako suroviny, o které je ve světě zájem a to nemalý. Proto je důležité nezbavovat se popílků stejně jako dosud využíváním při rekultivacích a podobně. Pro časy budoucí bude velmi dobré a prozíravé popílky uskladnit k jejich budoucímu drahocennému využití.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Partner - SOVAK
EAGB
Inisoft
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo
SmVaK
Vodárenství.cz
SKS
ITEC
Regartis
DENIOS
PSAS
ČB Teplárna
REMA
SEWACO
Grexenergia
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
Envipur
EKO-KOM
S-POWER
INECS
BEERT CEE
SCHP