Pokud firma vytváří dojem udržitelnosti, aniž by to odpovídalo realitě, můžeme to označit jako greenwashing, lidově řečeno lakování nazeleno. Nástrojem, který má zajistit, aby podniky transparentně vykazovaly své skutečné dopady, je ESG reporting.
Právě o nefinančním reportingu, v praxi označovaném jako ESG, hovořil Rostislav Čáp ze společnosti Veolia CZ na business brunchi na téma Cirkularita a Greenwashing, který uspořádala Česká asociace oběhového hospodářství společně s Hospodářskou komorou ČR.
Z 50 tis. na 10 tis.
ESG výkaznictví vyžaduje zveřejňování informací o dopadech podniků na životní prostředí, o sociálních otázkách a o způsobu řízení firem. Postupně se stává součástí výročních zpráv a má poskytnout investorům i veřejnosti jasnější představu o dlouhodobé udržitelnosti podniků.
V únoru 2025 vstoupila v platnost první část nové legislativy, která stanovila povinnost ESG reportingu pro velké a významné podniky. Tyto společnosti musely zveřejnit nefinanční informace už za rok 2024, protože spadaly do nové definice subjektů veřejného zájmu podle zákona o účetnictví. V Česku se to například týkalo energetické společnosti ČEZ, bank nebo pojišťoven.
Pro tuto skupinu se pravidla nemění, zásadní úprava však nastala u druhé vlny povinného reportingu. Původní návrh počítal s tím, že se povinnost bude vztahovat na firmy s více než 250 zaměstnanci. Evropská komise ale nakonec rozhodla o výrazném zvýšení limitu na 1000 zaměstnanců. Tento krok znamená, že povinnost odpadla přibližně 80 % firem (podle odhadů), které by jinak musely reportovat. Počet povinných subjektů v Evropské unii tak klesl z původně odhadovaných 50 tisíc na zhruba 10 tisíc.
Změnil se také časový harmonogram. Druhá vlna povinného reportingu byla posunuta na rok 2027, takže první reporty budou zveřejněny v roce 2028. Současně probíhá úprava standardů ESRS (Evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti), aby byly pro firmy srozumitelnější a lépe použitelné. Malé a střední podniky byly z povinnosti zcela vyňaty, nicméně Evropská unie pro ně připravila dobrovolné standardy, které mohou využít, pokud chtějí zvýšit transparentnost nebo reagovat na požadavky svých zákazníků.
Omezení greenwashingu
Současně s úpravami ESG reportingu se mění i legislativa zaměřená na greenwashing. Dvě nové směrnice mají zabránit používání vágních tvrzení typu „přírodní“, „eko“ nebo „zelený“, která se na trhu často objevují bez jakýchkoli důkazů. Směrnice o environmentálních tvrzeních (Green Claims Directive) vyžaduje, aby firmy tato tvrzení doložily konkrétními daty.
Doplňuje ji Směrnice o posílení postavení spotřebitelů (Empowering Consumers Directive), která má posílit schopnost spotřebitelů rozhodovat se informovaně. Kromě klamavých environmentálních tvrzení zakazuje například uvádění neověřené delší životnosti výrobků nebo vytváření vlastních „eko“ značek bez certifikace.
ESG jako konkurenční výhoda
I když se malé firmy povinnosti vyhnuly, mohou se s ESG setkat nepřímo. Velké podniky musí ve svých reportech zahrnovat i dopady svých dodavatelů, a proto mohou po menších firmách požadovat údaje o emisích, certifikacích, pracovních podmínkách nebo plnění sociálních a environmentálních norem. Podnik s třiceti zaměstnanci tak sice nemusí zveřejňovat vlastní ESG zprávu, ale může být vyzván k poskytnutí dat, která jsou pro jeho odběratele nezbytná.
Podle Rostislava Čápa by firmy měly s nefinančním reportingem začít co nejdříve, protože příprava je časově náročná. Společnost s více než tisíci zaměstnanci, která bude mít povinnost ESG reportingu od roku 2027, by už dnes měla začít sbírat data a připravovat se na jejich zahrnutí do budoucích reportů.
I přes zmírnění povinností má ESG reporting pro podniky nesporné přínosy. Umožňuje srovnávání mezi firmami, poskytuje lepší přehled o vlastních dopadech a rizicích a podporuje transparentnost. Legislativa se bude dál vyvíjet. ESG bylo jednou z prvních oblastí, kterou Unie zmírnila ve snaze snížit regulatorní zátěž, nicméně podniky, které se na změny adaptují včas, budou mít výrazně lepší pozici na budoucím evropském trhu.
Komentáře