Zamyšlení: Proč ČR odmítá dekarbonizaci dopravy? Zdá se, že si nevidíme na špičku nosu

Pokud se zeptáme kohokoli z politiků, kteří zasedají v tuto chvíli ve sněmovních lavicích, či vlády, odpoví na otázku, zda je třeba dekarbonizovat dopravu, kladně. Odpověď bude rozhodná, přímá, jasná a respondent se bude tazateli dívat zpříma do očí. Jenže jak se říká: „skutek utek“.

Poslanec Pustějovský před nedávnem navrhl do legislativy zavedení paliva E10, což je benzín s až 10 % etanolu. V současnosti mají výrobci povinnost přimíchávat do benzinu 4,1 % biosložky a do nafty 6 %. Se zavedením E10 se podle poslance Pustějovského počítá dlouhodobě a je to již standardní motorové palivo v řadě zemí EU.

I ministr Karel Havlíček (ANO) upozornil, že poslancův návrh by představoval plošné rozšíření benzinu E10 tak, jak je tomu v řadě okolních zemích. On sám návrh podpořil. Hlasovali pro něj ale jen poslanci ANO a sociální demokrat Lubomír Zaorálek. Ostatní poslanci byli proti, nebo se zdrželi.

Je tedy namístě vznést otázky: Jak je možné, že krok, který evidentně vede ke kýžené částečné dekarbonizaci dopravy, nebyl přijat? Jak je možné, že nebyl přijat návrh, který si každý normálně uvažující člověk musí přát? Jak je možné, že obyvatelstvem volení zástupci odmítli přijmout legislativu, která otevře cestu ke zlepšení životního prostředí?

Zcela určitě by se našlo mnoho důvodů, které z úst těch co se zdrželi, nebo byli proti návrhu, budou znít rozumně, ospravedlnitelně a nepochybně zbaví hříšníka viny. Jenže budou to jen řeči.

Jen průměrně informovaný občan si obrázek může udělat sám. Zamysleme se:

Pravdou je, že petrolejáři jsou velmi silné lobby. Je to silný soupeř. Dále, všeobecné povědomí říká, že lihovary, které by mohly dodávat výrobcům pohonných hmot potřebný etanol, jsou bohužel pod silně diskutovaným politickým vlivem. Agrofert je prostě sprosté slovo. Celospolečenská atmosféra jdoucí „shora“, dělá z každého, kdo by jen naznačil, že by ulehčil nebo dokonce napomohl Agrofertu, skoro zločince. Jenže teze, že za vším stojí Agrofert, v tomto případě úplně neplatí. Dokumentuje to struktura českých lihovarů a jejich vlastníků.

Někteří poslanci si pravděpodobně tragicky pletou pojmy a dojmy. Asi nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že se ve sněmovně nehlasovalo o tom, zda budou auta méně ničit životní prostředí a budou jezdit na ekologičtější palivo. Poslanci spíš rozhodovali o tom, zda dají „čichnout“ lihovarníkům nebo ne. Životní prostředí rozhodně nebylo bráno v potaz na prvním místě. Možná ani na druhém. Politický boj úplně zastínil hlavní myšlenku, což je hloupé a především krátkozraké.

Současně platná legislativa EU zavazuje státy EU, aby do roku 2020 zabezpečily podíl obnovitelných složek v motorových palivech 10 % jejich energetického obsahu. K roku 2030 to bude 14 %. V ČR na konci roku 2020 nebude ani polovina závazku 2020. Zařazujeme se tak na seznam zemí, které prostě ekologizaci dopravy ignorují, a ignorují i plnění svých závazků vůči EU. To poslanci možná neví nebo si to neuvědomují, anebo to záměrně ignorují.

Možná doufají, že se na trhu ČR objeví další „nezávislý“ podnikatelský subjekt, který výrobu obnovitelných složek zabezpečí. Jenže nejnovější lihovar se v ČR postavil naposledy asi před 15 lety a další se nechystá.

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že například lihovar TEREOS je členem renomované nadnárodní skupiny a s lihovary holdingu Agrofert nemají vlastnicky nic společného. Přesto firmě nezbývá nic jiného, než vyráběné produkty z velké části vyvážet do jiných zemí EU, kde na formulaci motorových paliv a jejich ekologizaci nahlížejí jinak. Možná se PS Parlamentu ČR ani nezamýšlela ve své zaslepenosti ani nad případnými sankcemi EU, které vyplývající z neplnění závazků EU.

Většina automobilek deklaruje, že pohonné jednotky ve vyráběných vozech jsou koncipovány na palivo s obsahem 10 % etanolu. Škoda Auto například prohlašuje, že všem benzinovým motorům v autech vyrobených po roce 2012 tato palivová směs vyhovuje.

Politika a podnikatelské zájmy životnímu prostředí prostě nepřejí. Naopak škodí. Politici potřebují podporu, chtějí se zalíbit. Pokud mají zacíleno na příznivce zdravého životního prostředí, kterých je již obrovské množství a stále přibývají, nezřídka vygenerují technologicky a ekonomicky nerealizovatelný nesmysl. V tomto případě ovšem jde o již zavedený, osvědčený a realizovatelný krok k lepšímu životnímu prostředí, který byl smeten ze stolu v důsledku nesmyslných politických půtek a nedostatku nadhledu. Anebo jsou ovlivněni zájmovými skupinami, kterým vyhovuje současný stav.