Není žádným překvapením, že sklo patří k materiálům, které lidé v Česku hodně a i poměrně dobře třídí. Koneckonců se v separaci řadíme k evropské špičce. Horší už to bývá s následnou recyklací, která zrovna u skla ale funguje velmi dobře. Je to zejména proto, že ze strany zpracovatelského průmyslu je po odpadním skle na trhu dlouhodobá poptávka.
Skleněný odpad může vzniknout už při výrobě skla a skleněných výrobků, kde se rovnou i zrecykluje. Mimo průmyslovou výrobu vzniká použitím skleněných obalů, rozbitím okna, likvidací autovraku, stavební a demoliční činností, anebo jako součást běžného komunálního odpadu.
Samostatně stojí vyřazená spotřební a osvětlovací technika, sklo použité na výrobu zrcadel či drátosklo, jelikož jde o materiály, které jsou recyklovatelné buď obtížně, anebo nejdou recyklovat vůbec.
Odpadní sklo se velmi často používá k výrobě skla nového. Musí se nejprve roztřídit, nadrtit na malé granule, ve sklářských hutích se sklo roztaví a vyrábí se nové. Recyklace skla je výhodná z celé řady důvodů. Druhotná surovina nahrazuje písek, takže se šetří primární zdroje. Dochází také k úspoře výrobní energie, protože jinak je výroba skla energeticky velmi náročná. Recyklované sklo šetří i produkci oxidu uhličitého.
Ze skleněných střepů je ale možné vyrábět i materiály nové: skelnou moučkou, pěnové sklo, speciální abraziva, čili brusné materiály, a v neposlední řadě i skleněná vlákna. Některé výrobky mají zajímavé vlastnosti, ze skelné vlny je například možné vytvořit bezpečný izolační materiál.
Použít se na něj může až 80 % recyklovaného skla upraveného na skelnou drť, v průměru skelná vlna obsahuje 70 - 80 % recyklátu, zbytek je písek. „Izolace ze skelných vláken jsou na trhu velmi žádané pro své výborné tepelněizolační i akustické vlastnosti. Zároveň mají patrně nejlepší poměr cena/výkon,“ vysvětluje Ing. Karel Sedláček Ph.D., manažer technické podpory ISOVER.
Výrobky ze skelné vlny se používají už více než 70 let, ale i u nich by se našlo něco k vylepšení. Chybí totiž zpětná recyklace samotných skelných izolací. „V některých státech Evropy (v Nizozemí nebo ve Francii) je možné odřezky a nezpracované části ze staveb svážet v pytlích zpět do stavebnin, jako sběrných míst. Při závozu nových výrobků si je dodavatel (výrobce) odveze zpět do výrobního závodu a recykluje. Recyklační centra na minerální izolace bývají součástí výrobních závodů nebo v jejich blízkosti,“ dodává Sedláček.
Komentáře