Když na Ukrajinu vtrhla ruská vojska, začalo se debatovat o tom, jaký vliv bude tato událost mít na evropskou energetiku a osud Zelené dohody. Konflikt jednoznačně ukázal, že Evropská unie potřebuje v energetice dosáhnout daleko větší soběstačnosti. Bude nám v tomto Green Deal nápomocen, anebo jej můžeme odepsat, protože je mrtev?
S touto otázkou jsme se obrátili na Ivana Součka ze Svazu chemického průmyslu, Ondřej Beneše ze společnosti Veolia, Soňu Jonášovou z Institutu cirkulární ekonomiky a Radka Jirků ze společnosti Sev.en energy.
Ivan Souček, ředitel Svazu chemického průmyslu.
Z pohledu současné situace a jejího geopolitického dopadu musíme urychlit realizaci opatření pro vytvoření nezávislosti EU na fosilních zdrojích (z Ruska) a tím současně přispět ke snížení emisí CO2.
Současná situace však může vyvolat potřebu střednědobého zmírnění tlaku na nízkoemisní řešení energetiky, aby z dlouhodobého pohledu došlo k radikálnějšímu řešení a úplnému odklonu od fosilních paliv. Jasněji řečeno, mezietapa založená na ruském zemním plynu jako nízkoemisního zdroje nahrazujícího uhlí nepochybně vzala za své…EGD však není jenom o tom. Evropská komise předpokládá přípravu a dokončení všech „kapitol“ EGD dle dohodnutého harmonogramu.
Ondřej Beneš, obchodní ředitel společnosti Veolia
Tématu Green Deal jsem se věnoval na podzimní konferenci Provoz vodovodů a kanalizací, kterou organizoval SOVAK ČR online 5.11.2021 a obdobně téma a jeho vliv na české vodárenství zmíním v legislativní části připravené konference CzWA Nové metody v provozování ČOV 8.3.2022.
Vždy se snažím upozornit na změny v oboru, které vyvolává dohoda a návazné prováděcí předpisy vč. revizí stávající národní i EU legislativy. Tyto změny mohou být oprávněně kritizovány jako příliš ambiciózní (viz. uhlíkově neutrální hospodářství do roku 2050) či zjednodušující (např. interpretace požadavků na snížení energetické náročnosti výroby vody pitné a čištění odpadních vod bez ohledu na kvalitu vody, limity či aplikované technologie, geomorfologii lokality atp.).
Na druhou stranu změny představují ohromnou příležitost např. v poskytování incentiv (dotace, certifikovaná schémata) k přechodu na maximální energetickou nezávislost. A dnešní turbulentní doba (vč. válečných konfliktů) jasně nahrává tomu, přetvořit vodohospodářskou infrastrukturu jako nezávislou na vnějších dodávkách energií. Vždyť podniky VaK mají v ČR k dispozici materiálové toky v objemech stovek milionů tun pitné i odpadní vod, vlastní a provozují objekty s velmi vyrovnanou až stálou spotřebou elektrické energie a tepla a zároveň jsou velcí původci a zpracovatelé biomasy a bioplynu.
Kdo jiný by tedy měl být pilířem dlouhodobé provozní uhlíkové neutrality, než právě podniky VaK?
Jakákoliv investice či změna v provozu vodohospodářského majetku tak znamená cenovou stabilitu i pro naše zákazníky. Společnost Veolia se při dodávkách technologií i při své provozní činnosti (jak v rámci EMS a ESG reportingů, tak i ve svých závazcích vůči zákazníkům) řešení uhlíkové neutrality naplno věnuje a jako globální leader vodohospodářských služeb naprosto jasně cítíme svou odpovědnost. S velkou radostí proto participujeme s odpovědnými partnery, jako je např. Pražská vodohospodářská společnost, na projektech, které na uhlíkovou neutralitu cílí.
Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky
V Institut Cirkulární Ekonomiky jsme připraveni zapojit se do věcné diskuze o budoucnosti Zelené Dohody a odmítáme populistické, zpátečnické a nekoncepční komentáře politiků jako je bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec, který ji oslovil za "mrtvého koně", ze kterého by EU měla sesednout.
Zelená dohoda není zdaleka jen o energetice a o plynu. Je o dlouhodobé udržitelnosti, zajištění dostatečných materiálních zdrojů pro naprosto základní fungování evropské politiky. Podporuje výrobu kvalitních, opravitelných a druhotné suroviny využívajících výrobků. Podporuje regeneraci zemědělství a krajiny, podporuje nové byznys modely umožňující využívat materiály s co nejvyšší přidanou hodnotou po co nejdelší dobu.
Do obnovy EU dává stovky miliard EUR a v České republice se nejenže k dohodě hlásí, ale i konkrétní kroky zavádí stovky firem, které ví, že Zelená dohoda je koncepční změnou směrem k odpovědnému nakládání se zdroji.
Výroky podobného kalibru jsou populistické a odhalují neznalost celé dohody a zpátečnický pohled, vůči kterému se významně ohrazujeme. Naopak vidíme celou řadu výzev v oblastech zajištění surovinové bezpečnosti i pro období válečného a poválečného stavu, kdy jednotlivé státy zvažuji velké investice do militarizace, která je na zdroje extrémně náročná. Nehledě na to, že bude třeba v aktuální geopolitické disharmonii hledat cesty, jak některé kritické suroviny ze zdrojů, které skoupily země jako je Čína, zcela nahradit.
To jsou všechno výzvy od ekodesignu po co nejdokonalejší recyklaci, na kterých Zelená dohoda staví a je mimo rámec logického smýšlení, od těchto konceptů odcházet.
Radek Jirků, analytik ve společnosti Sev.en energy
GreenDeal (GD) z mého pohledu mrtev není, bohužel však zde probíhá velmi emocionální debata, zda za současný stav DG může nebo nemůže. Osobně si myslím, že nemůže.
Důvody současné krize v energetice jsou především způsobeny závislostí na dovozu paliv ze zemí mimo EU, konkrétně extrémní závislost dovozu zemního plynu z Ruska do Německa, která se odstavováním jiných zdrojů jako např. jaderných elektráren ještě umocnila.
Problém je tedy v tom, že státy EU staví zdroje závislé na zemním plynu a nemají (dosud neměly) dostatečnou diverzifikaci dodavatelů plynu – věřili Rusku a naopak projektem NordStream II chtěli obejít Ukrajinu jako nevěrohodného partnera. Tato cesta se nyní ukazuje jako hlavní problém.
GD je prezentován jako boj s produkcí CO2, nicméně všimněme si, kdo GD nejvíce prosazuje - jsou to země, které již nemají vlastní zdroje jako např. Německo. Nákupem paliv pro vlastní energetiku totiž dané země přichází o velkou část peněz vyprodukovaných v dané ekonomice.
Z mého pohledu jde tedy především o zbavení se závislosti na importu paliv a osamostatnění se – jak energeticky, tak ekonomicky. A pokud nemáte paliva, musíte se vrátit k tomu, co tady bylo do dob průmyslové revoluce – k větru a slunci. Německo nyní podporuje vodík jako médium pro dlouhodobou akumulaci, kdy nesvítí a nefouká. Věřím, že mají spočítané, že všechny dotace pro rozvoj OZE a akumulace a zaměstnanost s tím spojenou se jim bohatě vrátí úsporou na omezení dovozu zemního plynu.
V ČR bychom si měli hlavně udržet energetickou nezávislost. To znamená, že nekonvergovat elektrárny z uhlí na plyn, protože se dostaneme do situace, kde je Německo nyní – budeme kupovat draze paliva a do toho budeme muset někde vzít peníze na opětovný rozvoj nezávislosti energetiky. Tou dobou nám však Němci budou prodávat již odzkoušené technologie a opět budeme tahat za krátký konec provazu. Naopak rozvíjejme nezávislou energetiku, dokud peníze z ní zůstávají v české kotlině a tedy dokud máme dost peněz na její rozvoj – začněme na univerzitách a u průmyslu, aplikaci řešme až následně. Čas máme.
Komentáře