Evropská konfederace recyklačního průmyslu (EuRIC) vítá iniciativu EU na snížení administrativní zátěže v oblasti environmentální legislativy a zdůrazňuje, že jakékoli zjednodušení právního rámce musí zároveň respektovat a podporovat ambiciózní environmentální cíle. Podle EuRIC je současná databáze SCIP neudržitelná a měla by být postupně nahrazena praktičtějšími nástroji, například digitálním produktovým pasem, který zajistí transparentnost a sledovatelnost látek vzbuzujících obavy.
Zjednodušení a urychlení povolovacích procesů prostřednictvím jasně stanovených lhůt a odstranění rozdílných interpretací pravidel mezi členskými státy, které ohrožují jednotný trh, je podle EuRIC zásadní. V oblasti přeshraniční přepravy odpadu organizace doporučuje jednodušší administrativní postupy, vzájemné uznávání osvědčení a harmonizaci pravidel napříč EU.
Digitalizace, reporting a EPR: klíč k efektivnímu fungování recyklace
Digitalizace má podle organizace zásadní roli – od zjednodušení četnosti a procesů podávání zpráv, přes efektivní databáze a digitální štítky, až po zjednodušení reportingu v rámci taxonomie. V souvislosti se systémy rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) EuRIC navrhuje jednotnou platformu pro reporting, menší administrativní zátěž při auditech a zachování povinnosti národního zmocněného zástupce, přičemž zdůrazňuje potřebu rovných podmínek mezi sociální ekonomikou a komerčními subjekty. Další prioritou je zjednodušení pravidel pro používání recyklovaných plastů v aplikacích určených pro styk s potravinami, které by podpořilo rozvoj a zvýšení kapacit recyklace v EU.
Ukončení databáze SCIP
Dostatečné a prakticky použitelné informace o látkách vzbuzujících obavy ve výrobcích jsou klíčové pro efektivní recyklaci i nakládání s odpady. Využívání databáze SCIP však ukázalo značný rozdíl mezi jejím původním záměrem a skutečným přínosem. Systém je poměrně složitý a jeho využití zůstává nízké. Poskytuje pouze základní informaci o přítomnosti těchto látek, nikoliv o jejich umístění či množství v konkrétním výrobku.
EuRIC základní myšlenku databáze podporuje, nicméně se domnívá, že v současné podobě by měla být postupně ukončena. Některé její prvky by ale měly být zachovány a integrovány do budoucích nástrojů pro správu dat, zejména do připravovaného systému digitálních produktových pasů (DPP). Ty by měly být navrženy jako uživatelsky přívětivé a využitelné v recyklační praxi, aby umožnily větší transparentnost v celém hodnotovém řetězci.
Klíčové bude zjednodušit informační požadavky, nastavit diferencované úrovně přístupu podle potřeb jednotlivých uživatelů a zajistit flexibilitu databází, aby dokázaly pružně reagovat na změny regulace. Pro recyklační průmysl je zásadní, aby nový systém poskytoval detailní údaje o tom, kde se nebezpečné látky nacházejí a jak s nimi nakládat. Tím se předejde opakování chyb databáze SCIP a zároveň se zajistí, že nástroje jako DPP budou fungovat v praxi.
Zjednodušené povolovací a autorizační postupy
Výroba recyklovaných materiálů spotřebovává výrazně méně energie než těžba a zpracování primárních surovin – například u hliníku jde až o 95 % úspor, což vede k nižším emisím skleníkových plynů. Recyklace zároveň snižuje závislost na dovozu nerostů, ropy či dřeva, jejichž získávání je spojeno s vysokou uhlíkovou stopou. Také proto by tento sektor měl těžit z jednodušších a rychlejších povolovacích procesů.
Dlouhé a složité řízení je jednou z hlavních překážek rozvoje recyklační infrastruktury. Pomalé povolovací procesy v EU, ať už nové nebo obnovovací, se táhnou roky a představují brzdu investic i celé zelené transformace. EuRIC proto doporučuje, aby povolovací postupy a následná právní řízení byly vázány jasnými časovými limity – ideálně dva až tři roky.
Radek Hořeňovský ze společnosti WastEN k tomu uvádí:„Administrativní zátěž je v současné době jedním z největších problémů, které stahují nejenom české, ale i evropské recyklátory ke dnu. Zjednodušit povolovací postupy, snížit byrokracii a digitalizovat je zcela určitě správná cesta k rozvoji cirkulární ekonomiky. Vítám proto iniciativu asociace EuRIC ke snížení administrativní zátěže a věřím, že se podaří dostat do praxe alespoň některé z jejích návrhů."
Projekty, které přispívají ke snižování emisí a obnově zdrojů, by měly mít přístup k urychlenému povolování, podobně jako je tomu u strategických projektů v rámci zákona o kritických surovinách. Podle EuRIC by se tato praxe měla rozšířit i mimo rámec zákona o čistých nulových emisích v průmyslu (NZIA). Recyklace hraje klíčovou roli pro dekarbonizaci a strategickou soběstačnost EU, přesto ji NZIA za strategickou technologii nepovažuje. Zavedení jasných lhůt, například i ve směrnici o průmyslových emisích, by mohlo pomoci tuto nerovnováhu odstranit a umožnit tak rychlejší rozvoj recyklačních kapacit v celé EU.
Jednodušší uplatňování rámcové směrnice o odpadech a legislativy EU
Dobře fungující trh s druhotnými surovinami je zásadní pro rozvoj evropského oběhového hospodářství. Prostor pro zlepšení se nabízí zejména v harmonizaci definic a úpravě rámcové směrnice o odpadech (WFD). V praxi totiž členské státy často volí odlišný výklad harmonizovaných pravidel, například u určení vedlejších produktů nebo při posuzování okamžiku, kdy odpad přestává být odpadem. Rozdílné přístupy se objevují i v otázce limitů kontaminujících látek u materiálů ze „zeleného seznamu“. Tato roztříštěnost brzdí rozvoj jednotného trhu a omezuje možnosti úspor z rozsahu.
Při zavádění evropských předpisů do vnitrostátní legislativy by se členské státy měly vyhnout dodatečným omezením. Jednodušší a jasnější definice odpadu, vedlejších produktů a okamžiku, kdy materiál přestává být odpadem, by mohly odstranit řadu současných překážek. Klíčové je rovněž urychlit tvorbu celounijních kritérií, která určují, kdy materiál přestává být odpadem. Současný proces je velmi náročný jak pro Evropskou komisi, tak pro subjekty odpadového hospodářství. Jakmile tedy bude existovat jednotná shoda v těchto kritériích, měla by EU využít rychlejší schvalovací postupy, aby bylo možné materiály efektivněji využívat.
Přeprava odpadu mezi členskými státy
EuRIC také upozorňuje na problémy spojené s administrativní zátěží při přeshraniční přepravě odpadu. V současnosti trvá získání povolení v průměru čtyři měsíce, přestože nařízení o přepravě odpadu uvádí třídenní lhůtu pro vyřízení žádosti. Postupy se navíc liší – zatímco některé státy vyžadují papírové dokumenty, jiné přijímají digitální formu. Zjednodušení a sjednocení oznámení by tak výrazně snížilo zpoždění a usnadnilo přeshraniční přepravu.
Stejně důležité je i vzájemné uznávání přepravních certifikátů mezi členskými státy. Současná nejednotnost vytváří právní nejistotu a komplikuje činnost provozovatelů. Harmonizace pravidel na úrovni EU by přispěla k efektivnější přepravě a vyšší míře recyklace. Další výzvou je rozdílný přístup k povolené hmotnosti nákladních vozidel. Některé státy jako například Belgie, Lucembursko, Německo, Itálie a Francie již umožňují jízdu se 44 tunami, při překročení hranice je však limit snížen na 40 tun. EuRIC proto vyzývá k harmonizaci předpisů. Zvýšení povolené hmotnosti by bylo ekologičtější než zvyšování počtu těžkých vozidel na silnicích a umožnilo by přepravovat více materiálu s menšími emisemi.
V druhé části článku se pak budeme věnovat například praktickým krokům ke snížení administrativní zátěže a v neposlední řadě také zavedení digitálních nástrojů a zefektivnění systémů EPR.
Komentáře