Od začátku letošního roku musí obce zajišťovat oddělený sběr textilu. Tato povinnost, která vyplývá z evropské legislativy a byla v českém právu ukotvena už v roce 2020, dopadá zatím jednostranně. Zatímco obce musí sbírat a třídit, povinnost recyklace pro výrobce stále chybí. Problematice třídění textilu jsme se už podrobněji věnovali v našemstarším článku. Ministerstvo životního prostředí nyní ujišťuje, že se blíží zásadní změna: zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR).
Povinnost sběru textilu v ČR není žádnou novinkou, na její zavedení se připravovalo od roku 2018, kdy byla přijata revidovaná evropská směrnice o odpadech. Ministerstvo zdůrazňuje, že k zákonu o odpadech z roku 2020 bylo zpracováno hodnocení dopadů regulace (RIA) a problematika je detailně rozpracována i v novém Plánu odpadového hospodářství ČR, který vláda schválila letos v červenci. Součástí dokumentu je i ekonomická analýza a přehled potřebných investic do navýšení kapacit. „V současnosti se projednává revize evropské směrnice o odpadech, která výrobcům textilu a obuvi uloží povinnost zavést systémy EPR. Ti se tak budou muset finančně podílet na nakládání se svými výrobky po skončení jejich životnosti,“ uvádí MŽP.
Recyklační kapacity: základní síť existuje, další budou potřeba
Podle resortu v Česku už fungují zařízení na třídění a recyklaci textilu, ta však zdaleka nepokrývají potřeby trhu. Proto stát podporuje rozšiřování kapacit prostřednictvím dotačních programů. „Z OPŽP jsme podpořili jak projekty obcí na dovybavení sběrné sítě, tak nové recyklační technologie – například využití textilu ve stavebních materiálech,“ říká ministerstvo. Aktuálně je otevřena výzva k podávání žádostí o finanční podporu zaměřenou přímo na třídění a materiálové využití textilních odpadů.
Obce mezi povinností a realitou
Samosprávy se potýkají s praktickými problémy: množství sbíraného textilu rychle roste, zároveň však klesá jeho kvalita. Do sběrných kontejnerů často míří znečištěný a nepoužitelný textil. MŽP připouští, že jde o běžný jev v počátcích zavádění nové složky komunálního odpadu, a zdůrazňuje nutnost systematické osvěty.
MŽP uvádí, že je v úzkém kontaktu s obcemi i s firmami z oblasti sběru, třídění a recyklace textilu a komunikuje o jejich problémech. Je potřeba obyvatele kontinuálně a adekvátně edukovat, co do kontejneru na textil patří a co nikoli. Do kontejneru na textil nepatří zejména znečištěný textil nebo evidentně nepoužitelný textil (kusy použitých hadrů atd).
Významným problémem je také příval levného „ultra-fast fashion“ textilu, který se velmi rychle mění v odpad. Česká republika podle ministerstva aktivně prosazuje na evropské úrovni, aby se zvýšila odpovědnost online platforem a dovozců tohoto zboží.
EPR jako klíč k vyrovnání systému
Ministerstvo vidí dlouhodobé řešení především v rychlém přijetí evropské legislativy, která umožní zavést EPR pro textil a obuv. Po schválení revize směrnice o odpadech by mělo následovat zakotvení systému do českého práva. Lhůta pro transpozici bude 20 měsíců od účinnosti směrnice, zavedení systému pak do 30 měsíců.
Ministerstvo životního prostředí uvádí, že bude usilovat o maximální efektivitu legislativního procesu. Zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců je nezbytné pro férové rozdělení nákladů a odlehčení obcím. S příchodem nové legislativy se tak pravděpodobně změní nejen systém sběru, ale i samotný přístup k textilnímu průmyslu a jeho dopadu na životní prostředí.
Komentáře