Německo se připravuje na jednu z největších přeprav jaderného odpadu za poslední desetiletí. Federální úřad pro nakládání s jaderným odpadem (BASE) vydal povolení k transportu 152 kontejnerů s vyhořelým jaderným palivem z bývalého výzkumného reaktoru v Jülichu do meziskladu v Ahausu v Severním Porýní-Vestfálsku.
V kontejnerech se nachází zhruba 300 000 palivových kuliček, které byly v minulosti používány v experimentálním vysokoteplotním reaktoru. Povolení k převozu je platné do srpna 2027, přičemž první transporty by se mohly uskutečnit již na konci roku 2025.
Důvody přesunu a technické aspekty
Hlavním důvodem plánovaného transportu je nevyhovující stav stávajících skladovacích prostor v Jülichu. Ty již nesplňují současné bezpečnostní požadavky a dlouhodobě se diskutuje o jejich náhradě. Přemístění odpadu je proto vnímáno jako nezbytný krok k zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním materiálem.
Pro transport budou využity kontejnery typu Castor, které jsou konstruovány tak, aby odolaly extrémním podmínkám, včetně požáru, pádu z výšky nebo mechanického poškození. Každý kontejner váží desítky tun a je určen k dlouhodobému bezpečnému skladování vysoce radioaktivního materiálu. Přeprava bude probíhat především po silnici, i když se v minulosti uvažovalo i o železniční trase.
Role meziskladů a problémy s trvalým uložením
Německo dosud nedisponuje trvalým hlubinným úložištěm, které by umožnilo konečné uložení vysoce radioaktivních odpadů. Do doby, než bude tento projekt realizován, zůstává řešením síť 16 meziskladů rozmístěných po celém území spolkové republiky. Ahaus je jedním z klíčových zařízení této sítě.
Plánované hlubinné úložiště v lokalitě Konrad, což je bývalý železný důl, čelí opakovaným zpožděním. Tyto průtahy jsou způsobeny zejména zpřísněním bezpečnostních předpisů po havárii ve Fukušimě a komplexními administrativními procesy. Jeho uvedení do provozu se tak odhaduje nejdříve na počátek 30. let. Podle některých odhadů by však mohlo trvat až do roku 2068.
Ekologické a finanční souvislosti
Plánované přesuny jaderného odpadu vyvolávají dlouhodobě silnou reakci veřejnosti. V Německu existuje výrazná tradice občanských iniciativ a ekologických hnutí, které se staví proti přepravám i skladování radioaktivních materiálů. Obavy se týkají především možných rizik během přepravy, jako je dopravní nehoda, a také skutečnosti, že jde stále pouze o dočasné řešení.
Financování nakládání s vysoce radioaktivními odpady je v Německu zajištěno prostřednictvím fondu KENFO (Fond pro financování nakládání s jaderným odpadem). Do fondu převedly prostředky společnosti provozující jaderné elektrárny a fond spravuje aktiva ve výši přibližně 24 miliard eur. Diskutuje se však o tom, zda tato rezerva bude dostatečná, pokud se výstavba hlubinného úložiště dále zpozdí.
Český kontext: dočasné řešení a budoucí plány
Situace v Německu je zajímavá i pro Českou republiku. V současnosti jsou palivové články z Temelína a Dukovan po vyjmutí z reaktoru nejprve několik let chlazeny a následně ukládány do speciálních kontejnerů v meziskladech přímo v areálech elektráren. Tyto kapacity však nejsou trvalým řešením.
Státní podnik SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadů) proto připravuje projekt hlubinného úložiště, které má být vybudováno do roku 2065. V současnosti se diskutuje o čtyřech možných lokalitách (Březový potok, Janoch u Temelína, Horka na Vysočině a Hrádek u Třebíče), přičemž do finální fáze výběru postoupila Horka a Hrádek u Třebíče. Výběr finální lokality se očekává kolem roku 2030, nicméně zahájení provozu je plánováno až na rok 2065.
Zatímco tedy Německo řeší odkaz ukončené jaderné éry, Česká republika plánuje na jádro nadále spoléhat a připravuje výstavbu nových bloků. Otázka konečného uložení paliva se tak stává ještě naléhavější.
Komentáře