Rok 2024 přinesl výrazný pokles kapacit nově otevřených uhelných dolů. Plánovaná roční kapacita nových dolů klesla na 105 milionů tun, což je nejnižší hodnota za posledních deset let a zároveň o 46 % méně než v roce 2023, kdy činila 193 milionů tun.
Tento trend by mohl naznačovat zlom, avšak skutečný konec uhlí v energetice stále není na obzoru. I přes pokles nových projektů se těžební průmysl soustředí na prodloužení životnosti stávajících dolů a jejich rozšíření, čímž udržuje vysoké těžební kapacity.
Klíčové země a projekty
Pokles nových dolů je především důsledkem zpoždění schvalovacích procesů v klíčových těžařských zemích, zejména v Indii a Číně, které společně s Austrálií, Spojenými státy a Ruskem představují přes 90 % plánované nové kapacity.
Těžaři však své plány na rozšíření těžby znovu navyšují a chystají se otevřít více než 850 nových dolů, rozšířit existující provozy či znovu spustit dříve uzavřené projekty. Téměř 90 % plánované kapacity se soustřeďuje jen v několika zemích. Nejvýrazněji vede Čína s navrhovanou kapacitou 1,35 miliardy tun ročně, přičemž většina projektů se koncentruje na severu a severozápadě země. Následuje Indie s 329 miliony tun ročně, z nichž téměř polovinu rozvíjí státní Coal India. Austrálie drží třetí příčku s 165 miliony tun, přičemž významný rozvoj hlásí také Rusko (98 milionů tun) a Jihoafrická republika (73 milionů tun).
Emisní rizika a metanové emise
Významným problémem zůstává produkce metanu, který se uvolňuje při těžbě uhlí. Nové projekty by mohly generovat až 15,7 milionu tun metanu ročně. Kombinace nových a stávajících metanových emisí z uhelných dolů by výrazně zvýšila skleníkové plyny, což by ohrozilo plnění cílů Pařížské dohody.
Nutnost razantního omezení těžby uhlí
Aby se globální oteplení udrželo pod hranicí 1,5 °C, je podle mezinárodních studií nutné snížit těžbu uhlí do roku 2030 o 39 % až 75 % ve srovnání s rokem 2020 Současné plány těžařů však naznačují spíše pokračování expanze, a to především rozšiřováním již stávajících dolů. To představuje vážný konflikt mezi ekonomickými zájmy a klimatickou politikou. Přestože existují tlaky na snižování emisí, geopolitická nejistota a poptávka po stabilních zdrojích energie po covidové pandemii a válce na Ukrajině vedou v řadě zemí k částečnému návratu k uhlí.
Cenové výkyvy zpomalují přechod na obnovitelné zdroje
Vývoj cen uhlí výrazně ovlivňuje také investiční rozhodnutí. V roce 2022 podnítily vysoké ceny uhlí těžaře k expanzi, zatímco pokles cen v následujících měsících vedl ke zpomalení nových projektů. Tato volatilita ztěžuje plánování a zároveň zpomaluje přechod na obnovitelné zdroje energie.
Zároveň, i přes útlum nových uhelných projektů, stále existuje významný prostor pro rozvoj obnovitelných technologií. Například kapacity solárních a větrných elektráren rostou každoročně o desítky procent, což kontrastuje s poklesem u uhlí. Pokles kapacit nových uhelných dolů v roce 2024 naznačuje, že tradiční uhelný průmysl čelí rostoucím výzvám a regulatorním překážkám. Přesto množství plánovaných rozšíření stávajících projektů ukazuje, že uhlí v globálním energetickém mixu ještě není odsouzeno k zániku. To vyvolává potřebu intenzivního monitoringu a výraznějšího tlaku na rychlou změnu energetické politiky, pokud chce svět reálně dosáhnout klimatických cílů.
Komentáře