Jednání OSN mají za cíl poprvé právně závazně upravit celý životní cyklus plastů — od návrhu přes výrobu až po likvidaci. V sázce není jen ochrana životního prostředí, ale i stabilita průmyslových odvětví, která jsou na plasty závislá. Světová smlouva o omezení plastů se rýsuje jako nejvýznamnější mezinárodní environmentální dohoda od Pařížské klimatické úmluvy.
Zdravotní a ekologické hrozby plastů
Výroba plastů dosáhla v roce 2022 objemu 475 milionů tun a podle odhadů má do roku 2060 vzrůst na 1,2 miliardy tun. Přitom dosud bylo recyklováno jen asi devět procent veškerého plastového odpadu vzniklého v historii. Navíc podle vědeckých studií, například z časopisu The Lancet, představuje výroba a používání plastů závažné zdravotní riziko. Celkový objem plastů vyprodukovaných v historii lidstva dosahuje 8,3 miliardy tun, z nichž většina se již stala odpadem. Mikroplasty a toxická aditiva pronikají do lidského těla vzduchem, vodou i potravinami, a to dokonce až do krevního oběhu a placenty. Byly prokázány souvislosti s dýchacími a kardiovaskulárními onemocněními či hormonálními poruchami.
Zpráva však zdůrazňuje, že tento trend není nevratný. Podobně jako se v minulosti podařilo omezit olovo v ovzduší, lze i plastovou krizi řešit jasnými právními a vědecky podloženými opatřeními. Ekologické dopady jsou neméně závažné. Zbytek plastového odpadu končí na skládkách, ve spalovnách nebo uniká do přírody, kde se rozpadá na mikro a nanoplasty.
Globální řešení a dopady na český průmysl
Navrhovaná globální dohoda má zahrnovat omezení výroby nových polymerů a postupné snižování celosvětové produkce plastů, zákaz toxických aditiv a zavedení principů oběhového hospodářství se zaměřením na znovupoužití a recyklaci materiálů. Součástí má být také globální systém monitoringu a kontroly prostřednictvím iniciativy Lancet Countdown on Health and Plastics.
Některé státy, včetně členských zemí EU a Austrálie, prosazují ambiciózní omezení výroby plastů. Naopak ropné velmoci, jako jsou USA, Rusko či Saúdská Arábie, preferují řešení zaměřená na recyklaci a řízení odpadů, nikoliv na omezování samotné produkce. Do jednání vstupuje i silný průmyslový lobbying – posledního kola se podle dostupných údajů účastnilo více než 230 zástupců petrochemických firem, což vyvolává obavy z možného oslabování finální podoby dohody.
Dopady chystané smlouvy pocítí prakticky všechna odvětví – od chemického průmyslu přes balení potravin až po automobilový sektor. Očekává se tlak na úpravu výrobních procesů, zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců v širším měřítku a investice do alternativních materiálů a technologií pro jejich zpracování.
Už dnes se objevují technologie, které by mohly nahradit část tradičních plastů. Patří mezi ně biologicky rozložitelné materiály vyvinuté například firmou Polymateria, které se v přírodě rozloží bez zanechání mikroplastů, nebo siloxanové epoxidy – materiály vhodné pro výrobu plně recyklovatelných a rozložitelných kompozitů. Český průmysl bude muset reagovat na očekávané změny zejména sledováním a reportováním materiálových toků, investicemi do recyklačních kapacit a rozvojem trhu s recyklovaným materiálem. Klíčový bude také vývoj alternativních obalů a komponent s ohledem na exportní trhy, které přijmou přísnější regulaci. Současně se otevírá příležitost pro technologické firmy, které nabídnou řešení v souladu s novými pravidly.
Plastová krize už dávno není jen environmentálním tématem. Dotýká se zdravotnictví, ekonomiky i geopolitiky. Chystaná světová smlouva o omezení plastů může v příštích letech zásadně proměnit podobu mnoha průmyslových odvětví. Pro české podniky to znamená nutnost připravit se nejen na legislativní změny, ale i na tlak zákazníků a obchodních partnerů směrem k udržitelným řešením.
Komentáře