Jednání OSN mají za cíl poprvé právně závazně upravit celý životní cyklus plastů — od návrhu přes výrobu až po likvidaci. V sázce není jen ochrana životního prostředí, ale i stabilita průmyslových odvětví, která jsou na plasty závislá. Světová smlouva o omezení plastů se rýsuje jako nejvýznamnější mezinárodní environmentální dohoda od Pařížské klimatické úmluvy.
Zdravotní a ekologické hrozby plastů
Výroba plastů dosáhla v roce 2022 objemu 475 milionů tun a podle odhadů má do roku 2060 vzrůst na 1,2 miliardy tun. Přitom dosud bylo recyklováno jen asi devět procent veškerého plastového odpadu vzniklého v historii. Navíc podle vědeckých studií, například z časopisu The Lancet, představuje výroba a používání plastů závažné zdravotní riziko. Celkový objem plastů vyprodukovaných v historii lidstva dosahuje 8,3 miliardy tun, z nichž většina se již stala odpadem. Mikroplasty a toxická aditiva pronikají do lidského těla vzduchem, vodou i potravinami, a to dokonce až do krevního oběhu a placenty. Byly prokázány souvislosti s dýchacími a kardiovaskulárními onemocněními či hormonálními poruchami.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Patrik Luxemburk - patrik.luxemburk@stabilplastik.cz 1.9.2025 20:47
"Český průmysl bude muset reagovat na očekávané změny zejména sledováním a reportováním materiálových toků, investicemi do recyklačních kapacit a rozvojem trhu s recyklovaným materiálem." Dokud toto nebude rázně a jasně legislativně podchyceno, nebude český průmysl dělat nic. Respektive bude se konat dle zájmu svých akcionářů a to je tedy maximalizovat zisk za každou cenu. O udržitelnosti a sociální odpovědnosti se bohužel bude nadále zmiňovat výroční zpráva, ale k takovému chování firmy (český průmysl) donutí jen legislativa, která je v rukou politiků, kteří jsou ale v rukou českého a především tedy zahraničního průmyslu..... Jako krásný příklad lze uvést EKO-KOM- soukromou firmu vlastněnou největšími producenty obalů (rozuměj odpadů), které stát udělil některé ze svých pravomocí (jako je například stanovování a výběr poplatků na sběr, třídění a recyklaci odpadů z obalů)...takže krásný případ přímého konfliktu zájmů. Akcionáři EKO-KOMu vědí, že aby si udrželi co nejnižší "daně" (rozuměj poplatky za svoje odpady), tak musí co nejdéle vydržet systém sběru, třídění a skládkování, protože finální recyklace je drahá (pro ně) a radši za ni nechávají platit veřejné peníze. Jak prosté. Poplatek za nerecyklovanou část vysbíraných odpadů pak platí ...hádejte: stát, nikoli EKO-KOM, který toto může přímo ovlivnit. A EKO-KOM nic ze sobě vyhovujících pravidel měnit nebude. Takže je to na politicích a ti nic také měnit nebudou, protože to není v jejich zájmu (veřejnost je klamána o míře třídění, které dlouho bylo vydáváno za synonymum recyklace). A tak si ty škody na přírodě i sobě samých zaplatíme sami.