Odpady jsou zboží jako každé jiné
Víme, že ani žádné opatření našeho státu nemůžeme vnímat izolovaně, nýbrž je nutné zvážit veškeré dopady včetně vnějších vlivů. Vše je dnes propojené a náš malý český píseček není uzavřeným místem, kde si můžeme vše zařídit podle vlastní potřeby.
Restrikce dovozu odpadů do Číny postihly celý evropský trh s plasty, naši zemi nevyjímaje. Spousta méně vytříděných či méně lukrativních plastů nyní nemá v Evropě materiálové využití. Důvodem jsou příliš vysoké náklady na dotřídění a zpracování těchto surovin v naší části světa, které nedokáže kompenzovat nízká prodejní cena výstupní komodity.
Řada zemí, které běžně exportovaly tyto odpady do Číny, má zaveden zákaz skládkování využitelných odpadů. Tam, kde byla v minulosti vybudována dostatečně kapacitní síť energetického využití se daří tomuto problému více či méně čelit.
Velké trable však nastaly v krajinách, kde se historicky spalovny nedařilo stavět. To je případ velkých ekonomik jako Itálie, ze které se nyní vydal obrovský tok výhřevných frakcí na cestu Evropou. K překvapení mnohých se ale problém týká i Německa, které bylo donedávna uváděno za příklad předimenzovaných kapacit pro energetické využití. I tyto kapacity jsou dnes využity domácím odpadem nebo importem odpadů a paliv z Itálie nebo Velké Británie.
Jak je to možné? Jednoduše proto, že trh s odpady funguje v EU úplně stejně jako jiné trhy. Samozřejmě, že přeshraniční přeprava odpadů má velkou kontrolu a přísnou regulaci. Vychází z Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, které pro ni definuje podmínky. Jak ale praxe ukazuje, odpady jsou zcela běžně přepravovány mezi jednotlivými zeměmi. Navíc některá paliva z odpadů již ani nejsou odpady. Do Česka nelze dovézt jen odpady k odstranění, ale k využití ano.
Cementárny vydělají
Do Čech se tak především v posledních měsících valí desítky tisíc tun výhřevných frakcí z komunálních i průmyslových odpadů, hlavně z Německa a Itálie. Tamní občan, ale i firmy, jsou totiž schopni a ochotni za jejich využití zaplatit výrazně vyšší cenu, než je ta obvyklá v regionu Střední a Východní Evropy.
Nastává tak něco, co se v podobných situacích označuje jako „crowding-out“, neboli takzvaný efekt vytěsňování. V tomto případě českých odpadů z cementáren zpět do skládek. Tento jev je důsledkem relativně nižších cen, které je schopen dodavatel českého odpadu nebo paliva z něj vyrobeného platit na bráně cementárny nebo zařízení ZEVO.
Ten má totiž na rozdíl od dováženého odpadu stále alternativu v „levném“ skládkování díky nízkým poplatkům, které jsou na každou takto uloženou tunu uvaleny. A tak se doposud velmi rozvinutý lokální trh výroby TAP z domácích odpadů do velké míry rozbíjí. Najednou už nemáme konkurenceschopné energetické řešení pro staré pneumatiky, gumu, pryž, textilní odpad, směsné průmyslové plasty či výměty z dotřiďovacích linek.
Je to o ekonomické síle
Jen pro srovnání v Německu lze při dodávce vysoko výhřevné frakce pro výrobu TAP (nad 18 MJ/kg) očekávat platbu na bráně výrobce paliva 70-80 € za tunu. V Čechách se donedávna tento náklad pohyboval v rozmezí 20-40 € za tunu. Nyní se tato cena šplhá k 50 € a některé typy „domácích“ odpadů již výrobci TAP zcela odmítají.
Časy, kdy tyto firmy uplatňovaly zpracovaný TAP za pozitivní cenu, odchází jako včerejší zprávy. České cementárny jsou plné lépe zaplacených vstupů a těžko jim to vyčítat. I ony jsou vystaveny tvrdým podmínkám svého trhu. Dovoz odpadů za účelem využití navíc stejně nelze zakázat.
Skládkaři si mohou mnout ruce
Provozovatelé
skládek si jistě lepší vývoj přát ani nemohli. Zanedbaný rozvoj sítě
energetického využití a léta čekání na nový odpadový zákon nám začínají
vystavovat nemilosrdný účet. A bude hůře, jestli místo výstavby
energetických koncovek budeme hledat falešná řešení v intenzifikaci
třídění neuplatnitelných plastů, které stejně skončí na skládkách. Spásu
nelze hledat ani ve známé vyhlášce č. 294, která omezuje ukládání
upraveného směsného komunálního odpadu s výhřevností nad 4,5 KJ/kg v
sušině.
Jaké je tedy řešení? Dát odpadovému trhu jasný impulz prostřednictvím výrazného navýšení poplatků za skládkování využitelných odpadů. Pouze touto cestou lze vytvořit podmínky pro realizaci záměrů energetického využití ať již přímo odpadů nebo paliv z nich vyrobených.
Pokud budeme čekat až na rok 2024, budou nákladové dopady na naše domácnosti a firmy mnohem větší. Domácí odpady nebo z nich vyrobený TAP pak bude muset soutěžit s těmi německými či italskými na bráně jak českých cementáren, tak i zahraničních zařízení.
Komentáře