V momentě, kdy žhavé tekuté magma zpod zemského povrchu vyvře a ztuhne, vznikne čedič. Tento proces probíhá na naší planetě kontinuálně stovky milionů let, a proto dnes tvoří většinu pevné zemské kůry. Z velké části jde o oxid křemičitý s příměsí oxidů hliníku, vápníku, hořčíku a železa.
Těžko říct proč si lidstvo vynikajících vlastností čediče všimli až poměrně pozdě. Železné rudy se tavily a odlévaly už před několika tisíci lety, ale udělat něco podobného s čedičem, přestože jde o jednodušší proces, napadlo člověka až před druhou světovou válkou.
Jednou z dalších zajímavostí je fakt, že na světě existuje pouze několik firem, které technologii tavení čediče používají a rozvíjejí. Tou prakticky největší je společnost Eutit, s.r.o, sídlící v obci Stará Voda u Lázní Kynžvart. Češi mohou být určitě hrdí na ledacos, ale umění tavit a lít čedič by rozhodně nemělo chybět. Technologie se u nás rozvíjí již od padesátých let, kdy se hledala a našla v mnoha případech náhrada za nedostatkové železo. Dokonce se přišlo na to, že v mnoha průmyslových aplikacích je výhodnější použít přetavenou „lávu“.
Nejproblematičtější fází výroby není ani tavba nebo odlévání. Nejslabším místem je chlazení. Při rychlém chladnutí se výrobky stávají křehké a rozpadají se. Tuto technologii ale Eutit již před mnoha lety vyřešil.
Tavený čedič má po odlití teplotu asi 1280 stupňů. Po odlévání zchladne na 600 stupňů, a aby nepopraskal, a dále chladne v chladicí peci při teplotě z 800 °na pokojovou teplotu 8 až 21 hodin, podle velikosti a tloušťky stěny odlitku. Po tuto dobu výrobek takzvaně „rekrystalizuje“ a ještě vylepší vlastnosti původní suroviny. Výsledný produkt je pak nebývale odolný proti oděru a chemikáliím. Proto se výrobky využívají v chemickém průmyslu, jako vložka do různých potrubí, kde jsou vysoké tlaky nebo se v nich dopravují silně abrazivní materiály. Zatímco ocelové potrubí při takovém použití vydrží nejvýše několik let, díky čedičové vložce se jeho životnost zmnohonásobí.
Eutit má k dispozici dvě tavící pece, které napodobují to, co se děje již miliony let pod zemským povrchem. V pecích vzniká žhavá láva, která je postupně upouštěna. Z té větší pece teče jako rudě zářící pudink buďto do ocelových a litinových forem, tzv. kokil, kde vznikají například dlaždice, nebo se proud přesměruje do rotujících bubnů různého průměru, kde vznikají segmenty potrubí.
V menší peci se taví čedič, který se pak odlévá do pískových forem. Ty jsou vyráběny rovněž ve firmě technologií „zmražení“. Pokud se písková forma zmrazí oxidem uhličitým, stane se z tvaru materiál tvrdý jako beton. Jak výroba pískových forem, tak i vyprošťování odlitků z nich se dělají ručně.
Každý odlitek musí projít kontrolou, zda neobsahuje třeba mikroskopické trhliny. Provádí se ručně poklepem kladívka na odlitek. Tuto výstupní kontrolu mají na starost pracovnice výstupní kontroly. Nepoužívají se moderní technologie ultrazvuku či rentgenu. Každý výrobek se ručně zkontroluje, změří a dobré kusy pokračují v cestě k zákazníkovi. Vadné kusy jdou zpět do tavby.
Pozn. pod čarou: První zmínka o tavení čediče je z roku 1777. Pokusy s tavbou čediče poprvé prováděl Francouz D´Arcet. Pro průmyslové použití se čedič začal tavit v roce 1928 ve společnosti Basalt a.g. Tavilo se 30 tun materiálu denně. Po uzavření z různých důvodů došlo k znovuotevření v roce 1938.
Komentáře