Není třeba stále dokola opakovat, v jaké krizi se nyní celá Evropa nachází. Riziko nedostatku energetických surovin, nelogicky vysoké ceny energií roztáčející v členských zemích různě závažné inflační spirály, strach z nadcházející zimy a obavy z následujících let. Slovo „úspora“ má nyní konečně důvodný základ. Není vyslovováno na základě trendu, módy či aby znělo vždy, když chce někdo být „in“. Prožíváme období, které může pro mnoho firem znamenat konec. Úspory mohou být tím, co by mohlo konec odvrátit a pakliže mají firmy pud sebezáchovy a chtějí přežít, musí se energetickým hospodářstvím chtě nechtě zabývat. U domácností a municipalit to platí také.
Aliance Šance pro budovy, byla založena v roce 2010 jako aliance významných oborových asociací podporujících energeticky úsporné stavebnictví. Reprezentuje přibližně 250 firem z oblasti stavebnictví - projektanty a architekty, developery, stavební společnosti, výrobce a dodavatele materiálů a technologií, konzultační a certifikační společnosti a finanční instituce. S ředitelkou Šance pro budovy, Šárkou Tomanovou, jsme hovořili o stávající situaci ve stavebnictví, současné energeticky a finančně nelehké době a o možnostech situaci zlepšit.
Jaká je současná situace ve stavebnictví a renovacích z pohledu úspor a energetické náročnosti?
Vždy, když se bavíme o renovacích a situaci ve stavebnictví, nejjednodušší je situaci popsat na rezidenci, tedy na rodinných a bytových domech, protože o tomto fondu existují kvalitní data a budovy tyto budovy mají jednotný účel užívání. Energie se v nich spotřebovává zejména na vytápění, a to přibližně ze 2/3, a tuto potřebu jsme schopni snížit kvalitní renovací na minimum. Zbylá spotřebovaná energie se pak využívá na osvětlení, vaření a domácí spotřebiče.
Podle oficiálních statistik se drží dlouhodobý renovační rate na 0,2-1 % renovací ročně. Z celkových 1,8 milionů rodinných a bytových domů projde tedy ročně maximálně 18 000 domů nějakou formou rekonstrukce, jde často ale jen o zanedbanou údržbu. Hlubších renovací, kdy se zateplí celá obálka, střecha, vymění méně účinný zdroj a stará okna, je pak pár tisíců ročně. U firemních budov a provozů se daří postupně snižovat energetickou náročnost zejména úsporou na výrobních technologiích, v budově pak často výměnou osvětlení, výměnou zdroje vytápění v kombinaci s instalací fotovoltaiky, optimalizací vzduchotechniky. Program Technologie a konkurenceschopnost vyčlenil na úspory v podnicích 10mld. Kč a vyjmenovaná opatření jsou podporována. Do budoucna se počítá i se spuštěním výhodných finančních nástrojů prostřednictvím Národní rozvojové banky.
Na stavební sektor a jeho kapacity jsou nyní kladeny vysoké nároky. Díky spuštění nového programové období a Národního plánu obnovy bude v oběhu více než 100 mld. Kč, které jsou směřované do budov. Podle prvních informací není o připravené projekty nouze a je velký zájem jak u obcí, tak u firem. Za nás je to jasný signál, že sektor je připravený.
V čem je specifikum českého fondu budov a jak kvalitně je naše legislativa ušitá na tato specifika?
Dá se říci, že máme poměrně starý fond budov s vysokým podílem soukromého vlastnictví. Jak vyplývá z dat Sčítání 2021, zhruba každý čtvrtý dům v ČR pochází z období před rokem 1946 a 88 % domů určených k bydlení vlastní fyzické osoby. Dlouhodobě klesá podíl vlastnictví bytových družstev, obcí a státu, celkem je to jen 2,4 %. Firemní fond budov tak dobře zmapovaný není, jedná se o hodně diverzifikovaný segment od kancelářských budov, výrobních nebo logistických hal, velkoobchodů, až po garáže a zemědělské budovy, které často nemají ani číslo popisné.
Legislativa, konkrétně podmínky Zákona o hospodaření energií, se vztahuje na budovy, které mají zdroj vytápění či chlazení. U těch je pak možné řešit energetickou optimalizaci. Pro novostavby je zákonná úprava nastavena progresivně, od začátku letošního roku platí zpřísněné podmínky, které požadují dosáhnout zhruba poloviny kategorie B podle PENB (průkaz energetické náročnosti budovy). U typizovaného rodinného domu jde o spotřebu přibližně 75 kWh/m2/rok. Pasivní dům, který jde nad legislativní standard, ale je již běžně realizovaný, umí dosahovat ještě daleko nižší potřeby energie kolem 30 kWh/m2/rok a u plusových budov, na nichž je větší pokrytí fotovoltaikou, vznikají přebytky elektrické energie.
U renovací je legislativa hůře vymahatelná. Zjednodušeně řečeno, stavebník při rekonstrukci, při které snižuje energetickou náročnost budovy, tedy zatepluje, mění velkou část okenních otvorů, zdroj vytápění a chlazení a další technické systémy, má povinnost zpracovat průkaz energetické náročnosti. Zároveň by v těchto případech měl žádat stavební úřad o povolení. To se ne vždy děje a zpracování průkazu tak není legislativně dobře vymahatelné. Přitom průkaz je třeba chápat jako dobrou pomůcku pro majitele, takovou zdravotní kartou budovy. PENB říká, kolik zrenovovaná budova spotřebovává energie na svůj provoz a jaké systémy je třeba modernizovat, aby byla v ještě lepší kondici a majitel platil méně za energie.
Existují 3 segmenty budov: rezidenční, veřejné a komerční. Jaké jsou motivace vlastníků ke snižování energetické náročnosti?
U každého segmentu jsou motivace historicky jiné. U vlastníků rodinných domů je to zvyšování hodnoty nemovitosti, snižování nákladů na vytápění nebo zlepšování komfortu bydlení, u veřejného sektoru je to zejména tlak na chování s péčí řádného hospodáře a také dotační pobídky, podnikatele motivuje zvyšování konkurenceschopnosti nemovitostí v případě pronájmů nebo rovněž úspora nákladů vynakládaných na energie. V dnešní době je motivace dvojí. Jednak zde máme velký objem dotačních prostředků pro všechny segmenty, pak je zde silná motivace být nezávislý na cenách energií. Vysoké ceny energií paradoxně pomáhají, snižují totiž návratnost provedených investic. Investice do renovací nemovitostí je teď jedním z nejrozumnějších uložení financí.
Za současných cen energií je úspora tématem č. 1. Přesto, nebo možná právě proto, je investice do úspor obtížným rozhodnutím. Co může investora přesvědčit
Jak jsem naznačovala v předchozích odpovědích, pomoci by mělo množství připravených dotačních prostředků a do budoucna menší závislost na zdrojích energie. Do rozhodování vstupují i vyšší ceny materiálů, vysoké úrokové sazby úvěrů a všudypřítomný nedostatek pracovní síly. U majitelů rodinných domů, kteří mají k dispozici naspořené prostředky, bych rozhodně nečekala. Zateplení a výměna oken zlepší tepelný komfort bydlení okamžitě. Pro energetické poradenství si lidé můžou zajít do center EKIS, kontakty jsou na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu (mpoefekt. cz).
Na konci srpna byly otevřeny první výzvy na výstavbu energeticky účinných veřejných budov v Operačním programu Životní prostředí a během pár dnů byly přečerpané. Zájem je i o prostředky v OP TAK pro podnikatele. To dokazuje, že obavy z nedostatku kapacity na trhu nejsou plošné a rozhodně by neměly být bariérou k tomu začít.
Máme i jiné možnosti, kromě dotací, které by mohli energeticky šetrné stavitelství rozhýbat?
To je velmi dobrá otázka. Obecně by dotační politika státu směrem k podnikům měla být zaměřena na projekty, které by bez podpory nebyly realizovatelné. Buď z důvodu, že jsou inovativní, a tedy rizikovější, nebo jsou nákladné a mají vysokou dobou návratnosti. Dotace jim tedy umožní snížit náklady na realizaci. Na ostatní projekty by měly být připraveny jiné druhy podpor, například zvýhodněný úvěr se subvencemi úrokových sazeb nebo odpuštění splátek, které by momentálně byly velmi motivačním nástrojem s velkým multiplikačním efektem.
Na místě je i optimalizace daně z přidané hodnoty na stavební práce a na doprovodné specializované služby zaměřené na snižování uhlíkové stopy budov. Ačkoli to na první pohled vypadá nejasně, ve výsledku by podobně nastavená snížená daň motivovala dodavatelský řetězec k energeticky efektivním návrhům a šetrným realizacím, a to nejen vůči životnímu prostředí, ale i našim peněženkám.
Text vyšel v časopise Průmyslová ekologie 3/2022
Komentáře