Polemika: Jakou roli hraje v současnosti ZEVO?

Od loňského roku šplhají ceny energií do rekordních výšin. Dodávky energetických surovin jsou zároveň velmi nejisté. Do toho se kvůli situaci na Ukrajině a ochlazujícím se vztahům s Ruskem jasně ukazuje obrovská důležitost energetické soběstačnosti a bezpečnosti. Jakou roli dnes hrají zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO)?

Na tuto otázku dnes odpovídá Jan Krišpín ze společnosti EVECO Brno, Miroslav Krpec z Energotrans, Miloš Kužvart z České asociace oběhového hospodářství a v neposlední řadě také Ministerstvo životního prostředí.

Jan Krišpín, ředitel EVECO Brno

Obecně je za všech okolností dobré disponovat diverzifikovaným zdrojem, který vám umožní reagovat na tržní změny. Nemusí to být jen změny v cenách energií, ale také u souvisejících služeb a ty nemusí být na první pohled až tak zřejmé. Rozšíření projektů ZEVO v ČR je jednoznačně krokem kupředu a vhodnou kombinací s tepelným čerpadlem může významně pomoci se stabilizací cen tepla. Dosud k tomu však chyběla politická vůle, která za poslední půlrok významně narostla.

Miroslav Krpec, generální ředitel Energotrans a. s.

Aktuálně se důležitost ZEVO pro zvýšení energetické bezpečnosti České republiky díky geopolitické situaci výrazně zvýšila. Odpad není zdrojem, který by dokázal plně nahradit případný nedostatek plynu, ale je důležitým článkem mozaiky, která by pomohla snížit dopady na konečné spotřebitele. Vzhledem k tomu, že „palivo“ pro ZEVO je domácí zdroj tak dobudováním kapacit pro energetické využití odpadu budeme snižovat naši energetickou závislost na ostatních státech.

Miloš Kužvart, ředitel České asociace oběhového hospodářství

ZEVO hraje za současné situace velmi důležitou roli. Uvědomme si, že po dlouhých létech „hodů“ skládkařské lobby, kdy cokoli kromě skládek nebylo ekonomické, nás v ČR i dle vládou schválených dokumentů čeká spousta práce při modernizaci stávajících ZEVO a při výstavbě dalších kapacit.

Dodávky energetických surovin jsou nejisté (zemní plyn), jiné si s cílem omezit emise skleníkových plynů zakazujeme (uhlí), obnovitelné zdroje – logická cesta vpřed – jsou investičně náročné a z hlediska nestability svého výkonu (vítr nezafouká, Slunce nezasvítí...) nemohou tvořit pomyslnou páteř energetické koncepce.

Co tedy zbývá? Větší zájem o materiálově nevyužitelné odpady, které lze bezpečně, bez dopadů na životní prostředí energeticky využít, je již zřetelný.

A zde je první aspekt, hledisko času – výstavba nových zařízení na energetické využití odpadů je skutečně dlouhodobá záležitost, územní a stavební řízení, proces posouzení vlivů na životní prostředí, vysvětlování legitimních otázek samospráv a občanů.

Všechny jiné náhrady současného energetického mixu jsou totiž „během na dlouhou trať“, vždyť i cíl zvýšit na dvojnásobek energetické využití odpadů oproti současnosti (nyní 12 %, cíl je 25 %) počítá až s rokem 2035.