Polemika II.: Co přinese zpřísnění limitů pro použití kalů z ČOV na zemědělské půdě?

V minulém díle naši polemiky se vodohospodáři vyjádřili k tomu, co přesně pro ně bude znamenat zpřísnění limitů pro použití na čistírenských kalů na zemědělské půdě. Do dnešního pokračování jsme zapojili i kompostárny, jelikož lze očekávat, že právě zde budou některé kaly končit.

Přísnější limity pro mikrobiální kontaminaci vodárenských kalů při jejich aplikaci na zemědělskou půdu se začnou uplatňovat od ledna příštího roku. Pouze kaly první kategorie by tak měly povoleno využití na zemědělské půdě. Dosud přitom měly výjimku kaly druhé kategorie, které mohly splňovat mírnější limity mikrobiologických ukazatelů.

Co na zpřísnění limitů říká technický ředitel vodárenské společnosti ČEVAK a technickoprovozní manažerka společnosti SUEZ, která provozuje v Brně kompostárnu?

Jiří Lipold, technický ředitel ČEVAK a.s.

Dnem 31. prosince 2022 se dle prováděcí vyhlášky č. 273/2021 Sb. k zákonu o odpadech pro čistírenské kaly tisíckrát zpřísňuje limit pro množství mikroorganismů, jako jsou enterokoky, při jejich uplatňování na zemědělské půdě.

Jedná se o změnu zcela zásadní. Původně měly být tyto limity zpřísněny již k 31.12.2019, protože však tehdejší tříletá lhůta byla z hlediska investičních příprav velmi krátká, přistoupilo ministerstvo životního prostředí k jejímu prodloužení do letošního roku. Je nutné si však uvědomit, že stavebně legislativní procesy v naší zemi běžně vedou k tomu, že například obyčejný bytový dům je v průměru připravován a stavěn osm a více let. U vodohospodářské infrastruktury to pak není o mnoho jiné. Proto dosavadní lhůty uvedené ve vyhlášce pro řešení investic na jednotlivých čistírnách v řádu desítek až stovek milionů korun jsou poměrně šibeniční.

Navíc preferované řešení hygienizace kalu termickou cestou s využitím například zemního plynu je v současných cenových poměrech tohoto paliva provozně neskonale finančně náročné. Naproti tomu požadované limity pro množství mikroorganismů v čistírenském kalu nejsou uplatňovány při aplikaci hnojení chlévskou mrvou, či kejdou. Přitom tento produkt živočišné výroby obsahuje mikroorganismů o hodně více, než je tomu u čistírenských kalů. Stručně řečeno, co je dovoleno hospodářským zvířatům není dovoleno lidem. Proč tomu tak je mi však doposud nebyl nikdo kompetentní schopen srozumitelně objasnit.

Stálo by proto za to se zamyslet nad tím, zda skutečně chceme být papežštější než papež a nechat na producenty odpadních vod dopadnout další finanční břemeno v době, kdy tito obyvatelé České republiky prožívají souběžně několik vážných krizí, například pandemickou, energetickou, hospodářskou a bohužel i bezpečnostní. Dotčený letošní termín uvedený ve vyhlášce je ryze českou národní legislativou, která není vyvolána potřebou implementace požadavků legislativy Evropské unie. Proto její změna formou jednoduché novely vyhlášky je časově i procesně stále ještě reálná a uskutečnitelná.

Michaela Svobodová, technickoprovozní manažer ve společnosti SUEZ CZ a.s.

Vzhledem k tomu, že kompostárny jsou zařízeními, které mohou mít příjem kalů povolen, dá se očekávat, že kaly budou směřovat i tam. Činnost takových kompostáren to ovlivní hlavně ve dvou aspektech: v kvalitě a v objemu. Kompostárna je skvělé zařízení pro využití bioodpadů a v ČR je kompostáren pro příjem a zpracování kalů dostatek. Otázkou je, jaké budou kaly kvality a jak se to podepíše na výsledném kompostu. Také je třeba si uvědomit, zdali budou mít kompostárny pro kaly skladovací prostory. Průmyslové kompostárny si s nimi zřejmě poradí, ale pro kapacitně menší kompostárny to může znamenat značný problém v zapracování do jednotlivých zakládek.

Obavy pramení z technologického požadavku nové vyhlášky č.273/2021, podle kterého biologicky rozložitelné odpady o sušině nižší než 40 % musí být založeny neprodleně po přijetí do zakládky tak, aby nedocházelo k anaerobnímu procesu a znehodnocení suroviny. Za tímto účelem musí mít kompostárna připravenou rezervu suroviny o vyšší sušině. Důležitý je také požadavek, že kal z čistíren odpadních vod nesmí tvořit více než 40 % z celkové hmotnosti odpadů a dalších surovin v zakládce.