Letos si připomínáme 20. výročí katastrofální povodně, která v srpnu 2002 zasáhla prakticky celé území povodí Vltavy, vyžádala si životy 17 našich spoluobčanů a napáchala materiální škody přesahující sumu 70 miliard korun. Klíčovou roli tehdy sehrály dvě vlny extrémních srážek a vysoká nasycenost povodí. Nenahraditelnou funkci v průběhu povodně prokázala vodní díla Vltavské kaskády.
Povodeň v roce 2002 byla způsobena dvěma mimořádně vydatnými vlnami srážek, které spadly ve dnech 6. – 7. srpna 2002 a 11. – 13. srpna 2002.
„Vydatné srážky postupně zasáhly téměř celé území povodí Vltavy a způsobily extrémní průtoky na bezmála všech tocích v tomto povodí. Povodeň, která tím vznikla, překročila celkovým objemem i velikostí průtoků na mnoha lokalitách všechny do té doby známé povodňové průtoky. Většina značek velkých vod z předchozích povodní byly při kulminacích této povodně skryty pod hladinou. Významnou roli s dopadem na následnou velikost povodně sehrála i skutečnost, že nasycení povodí po první vlně srážek dosahovalo až 400 % normálu, čímž došlo k vyčerpání retenční kapacity území a bylo jasné, že každá další srážka může způsobit výraznou odtokovou odezvu,“ přibližuje příčiny a začátek povodňových událostí Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy.
Dne 6. srpna2002 začala počasí v Čechách ovlivňovat tlaková níže, která svým frontálním systémem pozvolna postupovala k východu. V první vlně srážek byla zasažena hlavně oblast jižních Čech, méně pak západní a střední Čechy. Nejvyšší úhrny dosahovaly na Českokrumlovsku a v Novohradských horách mezi 130 až 200 litrů vody na m2.
První vlna se nejvíce projevila v povodí Malše a Vltavy pod soutokem s Malší, kde průtoky dosahovaly hodnot dvousetleté až pětisetleté vody. Na horní Lužnici průtoky dosahovaly hodnot padesátileté vody a v povodí střední Otavy, na přítocích Volyňky a Blanice, hodnot dvacetileté vody. Během první vlny byly také zasaženy přítoky Berounky – Úslava, Úhlava a Radbuza. V povodí Sázavy bylo srážkami ovlivněno především povodí Želivky. Vodárenská nádrž Švihov na Želivce i při povodni stoprocentně plnila svůj hlavní účel – zásobování obyvatel pitnou vodou.
První vlnu povodně se podařilo velmi výrazně transformovat v nádržích Vltavské kaskády, v případě vodní nádrže Lipno až na neškodný odtok. Dne 9. srpna 2002 byl pak průtok udržen ve Vltavě pod soutokem s Berounkou a Sázavou na úrovni 3. stupně povodňové aktivity v profilu Praha-Chuchle, tedy do 1 500 m3/s. První povodňová vlna opadla 10. srpna 2002, předpověď však varovala před dalšími vytrvalými srážkami. Vltava v Praze klesla na 2. povodňový stupeň.
Druhá vlna srážek následovala pouhé čtyři dny po první vlně, ovšem za výrazně odlišných podmínek. Situaci mezi první a druhou vlnou srážek zhoršoval výskyt lokálních přívalových dešťů s úhrny 30 až 55 mm, místy i 100 mm/m2. Navíc, mimořádné nasycení povodí způsobilo, že nástup druhé vlny byl mimořádně rychlý. Nedocházelo již prakticky k žádné infiltraci vody a většina srážek odtékala po povrchu do vodních toků. Tato druhá vlna zasáhla stejné území jako vlna první, a kromě toho ještě povodí Sázavy.
Na počátku této vlny byla zasažena převážně Šumava, kde 11. srpna 2002 dosahovaly úhrny 100 až 130 mm/m2. O den později bylo zasaženo celé území povodí Vltavy s úhrny 20 až 60 mm, a místy až 100 mm/m2 – vše do již extrémně nasyceného půdního profilu. Kulminaci na Vltavě v Praze dosáhla povodeň 14. srpna ve 12:00 hodin při průtoku 5 160 m3/s, který odpovídal pětisetleté vodě, v následujících dnech průtok stupňovitě klesal v závislosti na snižování odtoku z Vltavské kaskády. Pod úroveň 3. stupně povodňové aktivity (1 500 m3/s) klesl až 18. srpna 2002.
„Stejně jako první vlna povodně byla i ta druhá transformována v nádržích Vltavské kaskády, avšak extrémní přítok z mezipovodí tento účinek významným způsobem eliminoval. Druhá povodňová vlna nakonec překročila technické možnosti Vltavské kaskády. Během 38 hodin se zvýšil přítok do nádrže Orlík ze 620 metrůkrychlových za sekundu až na hodnotu kulminace 3 900 metrůkrychlových za sekundu, což byla více než tisíciletá povodeň.
Přesto, správně provedené manipulace na vodních dílech celé Vltavské kaskády, a především na vodním díle Orlík, oddálily kulminaci povodně na dolním toku Vltavy o plných 17 hodin, a to umožnilo aktivovat v té době existující protipovodňová opatření a evakuaci obyvatel Karlína a dalších lokalit nejen v Praze,“ upřesňuje Petr Kubala.
Škody, které povodeň způsobila na státním vodohospodářském majetku spravovaném státním podnikem Povodí Vltavy, dosáhly výše 2,6 mld Kč. Jejich odstranění bylo ukončeno v roce 2005, za významné finanční podpory státu.
„Mohu konstatovat, že Vltavská kaskáda v této zkoušce plně obstála. Vodní díla Vltavské kaskády zůstala po celou dobu trvání povodně bezpečná a stabilní. S ohledem na extremicitu povodně vykonala maximum možného. Za uplynulých 20 let jsme se v ochraně před povodněmi posunuli výrazně dopředu, ale mějme neustále na paměti, že povodeň je přírodní jev, kterému nelze zabránit. Můžeme a musíme realizovat taková opatření, která sníží její negativní dopady. Povodně byly, jsou a budou, a každá následující povodeň bude jiná.
Nemysleme si, že když povodeň dlouho nebyla, že není třeba nic v prevenci před povodněmi dělat. Opak je pravdou a s ohledem na současné klimatické scénáře má prevence před povodněmi stále velký význam. Musím ještě zmínit jednu skutečnost související s katastrofickou povodní 2002. Tehdejší manipulace na Vltavské kaskádě byly následně prověřovány z různých úhlů pohledu, byla zpracována řada studií a výsledek byl jednoznačný – manipulace byly provedeny správně a díky Vltavské kaskádě došlo ke zmírnění ztrát na životech a majetku našich spoluobčanů. Pozitivní vliv Vltavské kaskády se projevoval až do Drážďan,“ říká Petr Kubala.
Hned následující rok po katastrofální povodně, se hydrologická situace zcela otočila. V roce 2003 nastalo suché období a nádrž Orlík se v období od května do prosince prázdnila vlivem nedostatečného přítoku do nádrže. Tehdy plnila svou hlavní funkci – nadlepšení průtoku na dolním toku Vltavy. Hladina vody v nádrži se nakonec zastavila na úrovni o 16 metrů níže než maximální dosažená hladina při povodni v srpnu 2002. Příroda nám tak během dvou po sobě jdoucích letech ukázala oba extrémy, povodeň i sucho, a vodní nádrže Vltavské kaskády se v těchto zkouškách plně osvědčily.
Za 20 let významně pokročila protipovodňová ochrana
Obnova poničeného státního vodohospodářského majetku začala prakticky ihned po opadnutí povodně. Mezi roky 2002 a 2005 vynaložilo Povodí Vltavy do odstraňování povodňových škod částku 2,416 mld. Kč, z nichž 1,996 mld. Kč představovala podpora státu, především v rámci programů Ministerstva zemědělství a Ministerstva dopravy. Z vlastních zdrojů podnik vynaložil sumu 420 mil. Kč.
Za tuto relativně krátkou dobu se podařilo obnovit porušené profily koryt vodních toků a vodních děl, obnovit porušené protipovodňové hráze, a vybudovat účelné stabilizační stavby. Mezi nejvýznamnější opravy lze jmenovat například sanace protržené hráze vodního díla Soběnov na řece Černé nebo oprava tzv. vývaru na přehradě Orlík, anebo obnovu pravého břehu a protipovodňové hráze ve městě Veltrusy.
Ruku v ruce s odstraňováním povodňových škod věnoval, a stále věnuje, Povodí Vltavy soustavnou pozornost i další prevenci v ochraně před povodněmi. „Opatření na ochranu před povodněmi realizujeme proto, abychom snížili negativní dopady povodní a v maximální možné míře snížili riziko ztrát na životech spoluobčanů a jejich majetku. Prevenci před povodněmi považujeme za velmi důležitou, a to zejména ve vztahu k různým klimatickým scénářům, podle kterých se zvyšuje extrémicita srážek, a tedy i vznik povodní, ale současně i extrémicita sucha a nedostatku vody,“ vysvětluje dále Petr Kubala.
Od roku 2002 vybudovalo Povodí Vltavy opatření na ochranu před povodněmi na 59 místech tam, kde se povodně vyskytují nejčastěji, a to jak ve velkých městech jako například v Praze, Českých Budějovicích a v Plzni, tak i v menších městech, jako je Veselí nad Lužnicí, Planá nad Lužnicí, Soběslav, Dráchov, Beroun, Králův Dvůr, Strakonice, Písek, Zruč nad Sázavou, Sázava.
Další opatření na ochranu před povodněmi vybudoval podnik na vodních dílech, se kterými hospodaří (Lipno I, Lipno II, Římov, Novořecké hráze a Novořecké splavy, Hracholusky, Pilská v Brdech, Pilská ve Žďáru nad Sázavou, Suchomasty, Dráteník, Záskalská). A dále rovněž vybudovalo Povodí Vltavy několik nových přírodě blízkých opatření, jako jsou poldr Chouzovy a suchou nádrž Bílsko.
A jak taková opatření fungují? Tady je pár příkladů toho, jak zafungovala při poslední velké povodni roku 2013 protipovodňová opatření postavená po roce 2002:
Ochranná hráz Dýšina – Nová Huť, řeka Klabava (říční km 7,104-8,383) – K dokončení této stavby došlo prakticky současně s nástupem povodně v červnu 2013. Dokončená linie levobřežní ochranné hráze v ohybu řeky Klabavy efektivně zabránila rozlivům do chráněného území při celkem pěti! povodňových vlnách. V průběhu povodně byla ověřena správná funkce protipovodňového uzávěru (vrat) na brodu, částečně však došlo k průsakům na stavidlovém uzávěru situovaném v ochranné hrázi na konci odpadního kanálu od malé vodní elektrárny. Průběh povodně v červnu 2013 byl pro Klabavu velice netypický svou dlouhou dobou trvání, kdy hráze čelily zatížení úspěšně po řadu dní.
Protipovodňová ochrana Jiráskova nábřeží ul. Budivojova – Nový most, České Budějovice – Při povodních v roce 2013, kdy v Českých Budějovicích tekl ve Vltavě pod soutokem s Malší průtok cca 628 m3/s (50letá povodeň), se velmi osvědčilo zkapacitnění koryta řeky Vltavy dokončené v roce 2010, kdy došlo ke zvýšení kapacity koryta na průtok 909 m3/s, odpovídající stoleté vodě. Průtok, který by byl pro původní koryto zcela hraniční s rizikem lokálního přelití, byl v roce 2013 novým korytem proveden s bezpečnou rezervou tak, jak bylo projekčně navrženo. Doplňující protipovodňové opatření v této lokalitě „mobilní protipovodňová stěna na pravém břehu“ byla při této povodni v předstihu postavena, nicméně díky kapacitnímu korytu zatížena nebyla.
Zkapacitnění toku Blanice přírodě blízkým způsobem v intravilánu města Vlašim – Realizace tohoto opatření bylo zahájeno v březnu roku 2012, hotové dílo pak bylo dokončeno v dubnu 2014. Ochrana města se skládá z revitalizovaného koryta řeky Blanice, několika betonových a kamenných stěn, ze zemních hrází, mobilního hrazení prostupů zdí a několika dalších objektů.
Tato protipovodňová ochrana se dostala do funkce při povodni v roce 2013, ještě před dokončením. Městem Vlašim tehdy protékala povodeň s dobou opakování 200–500 let. Protipovodňová ochrana města zafungovala i přes to, že dílo ještě nebylo dokončeno, a bylo dimenzováno na stoletou povodeň.
I ne zcela dokončenou stavbou bylo zabráněno mnohem rozsáhlejším škodám na majetku a zároveň tato událost přispěla k pozitivnímu náhledu obyvatel na tuto stavbu. Jak je vidět na fotografii, zafungovala protipovodňová zeď na pravém břehu, která zabránila zaplavení objektů několika přilehlých rodinných domů a Domu dětí a mládeže Vlašim.
V rámci čtyř dosavadních etap programu „Podpora prevence před povodněmi“, jehož správcem je Ministerstvo zemědělství, proinvestoval státní podnik Povodí Vltavy cca 4,9 mld. Kč, z toho téměř 580 mil. Kč z vlastních zdrojů podniku. Všechna tato opatření ochrání dohromady životy více než 111 000 obyvatel a majetek v hodnotě více než 5,4 mld Kč. Další opatření na ochranu před povodněmi jsou ve výstavbě, nebo se připravují.
„Ve vazbě na povodeň z roku 2002 jsme koncem roku 2021 zahájili výstavbu opatření na ochranu před povodněmi na vodním díle Orlík, spočívající ve výstavbě doplňkového bezpečnostního přelivu Jde o strategicky významnou investici ve výši téměř 1,8 miliardy korun, která výrazně zvýší míru ochrany tohoto klíčového vodního díla Vltavské kaskády před velkými vodami a současně dále zvýší ochranu životů a majetku více než 240 000 obyvatel na dolním toku Vltavy.
Nabízí se otázka, proč až v roce 2021, ale výstavba tohoto opatření vyžadovala dlouhou přípravu, mnoho odborných posouzení, včetně zapojení zahraničních odborníků i ověření na fyzických modelech. Nakonec byla skupinou expertů vybrána právě tato varianta. V současné době připravujeme i další opatření na ochranu před povodněmi, a to v Lužci nad Vltavou, na Mehelnickém potoce v Písku, ve Volyni, v Klatovech – Lubech, v Plavu, Nýřanech, Dobřichovicích, Loděnici, v Kralupech nad Vltavou, a dále soubor opatření na Drnovém potoce.
Počítáme přitom s tím, že opět využijeme programové financování v rámci připravovaného programu Podpora prevence před povodněmi V. Ministerstva zemědělství. Programy prevence před povodněmi Ministerstva zemědělství fungují výborně,“ uzavírá Petr Kubala.
Pokud se týká netechnických opatření, za uplynulých dvacet let byl dosažen velký pokrok v monitoringu říční sítě, intenzivně se pracuje na rozvoji předpovědí nejen počasí, ale i vlastních povodní. Neustále se také prověřují a udržují aktuální organizačních opatření, jako jsou povodňové plány, hlásná povodňová služba, stanovení záplavových území apod.
Komentáře