Na konec jádra v Německu nejvíce doplatí průmyslové Bavorsko

V polovině dubna Německo odstavilo poslední tři fungující jaderné elektrárny v zemi. Po více než 60 letech tak definitivně opustilo jadernou energetiku.

Ukončit výrobu elektrické energie z jádra se rozhodla vláda kancléřky Angely Merkelové. V roce 2011 bylo odstaveno 8 z celkem 17 tehdy fungujících jaderných elektráren. V roce 2015 ukončil provoz reaktor v bavorském Grafenrheinfeldu, o dva roky později elektrárna Gundremmingen B a v roce 2019 Philippsburg 2.

V předloňském roce byly odstaveny další tři elektrárny: Gundremmingen C, Grohnde a Brokdorf. Do poloviny letošního dubna byly v Německu v provozu poslední tři jaderné elektrárny, a sice Emsland v Dolním Sasku, Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku a Isar 2 v Bavorsku. Původně se počítalo s tím, že elektrárny budou odstaveny na konci loňského roku, ale kvůli energetické krizi se německá vláda rozhodla jejich chod prodloužit.

Kolik energie bylo odstavením německých jaderných elektráren nahrazeno a z jakých zdrojů? Jak nyní vypadá energetický mix Německa a jak bude do budoucna vypadat? Jaký to bude mít vliv na produkci v ČR, potažmo v Evropě? Na všechny tyto dotazy nám odpovídá Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

V minulém roce vyprodukovaly poslední tři německé jaderné elektrárny zhruba 6 % z celkové produkce elektřiny. Před zahájením německé Energiewende dodávaly jaderné elektrárny v Německu přes 30 % elektřiny. Zatím i se zmíněnými třemi jadernými bloky muselo Německo vyrábět mezi 40 a 50 % elektřiny pomocí fosilních zdrojů.

Zásadní problém je, že Německo odstavilo v podstatě všechny své nízkoemisní zdroje nezávislé na počasí. Možnosti spalování biomasy jsou omezené a také jejich nízkoemisnost a neexistence environmentálních dopadů jsou velmi sporné. Potenciál ve vodních zdrojích je také limitovaný. V době, kdy fouká jen slabě a nesvítí slunce, tak emituje Německo přes 600 gramů CO2 na kilowatthodinu vyrobené elektřiny, což jsou o více než řád horší výsledky, než jsou i v nepříznivých podmínkách ve Francii nebo Švédsku.

Řadí se tak v těchto podmínkách za Polskem jako druhý největší producent CO2 v Evropské unii. V těchto obdobích je v tomto směru daleko horší než Česká republika, která využívá své jaderné bloky v Temelíně a Dukovanech. Je pravda, že v době, kdy hodně fouká a svítí slunce má naopak obrovské přebytky nízkoemisní elektřiny. Produkce a vývoz elektřiny v té době tak umožňuje Německu vylepšovat jeho celkovou statistiku emisí CO2. Je však třeba zmínit, že ani v nejlepších podmínkách se nedostane s emisemi CO2 na vyrobenou jednotku energie k hodnotám ve Francii. I v té době nemůže odstavit všechny fosilní zdroje, ty musí být v provozu a připraveny v případě potřeby zálohovat větrné a solární.