V první části našeho článku jsme se věnovali doporučením, která mají zjednodušit právní rámec odpadového hospodářství a recyklace, zejména v souvislosti s revizí rámcové směrnice o odpadech a novými požadavky na vykazování. Nyní se podíváme na další návrhy EuRIC, jejichž cílem je snížit administrativní zátěž, posílit férovost systému EPR a otevřít cestu novým technologiím při recyklaci plastů určených pro styk s potravinami.
Snížení byrokracie a zavedení digitalizace
Vzhledem k tomu, že EuRIC sdružuje převážně malé a střední podniky, podporuje snahy o zjednodušení legislativy a administrativních postupů. Podle průzkumů považuje více než polovina těchto podniků za největší překážku právě složitou regulaci a administrativní zátěž.
Aby se tato zátěž snížila nejen pro malé a střední podniky, ale i pro velké společnosti, EuRIC vyzývá ke zefektivnění četnosti a procesů podávání zpráv – konkrétně k zobecnění zásady „pouze jednou“. Ta znamená, že podniky by měly určité údaje poskytovat jen jednou a jednomu orgánu, místo aby je opakovaně vyplňovaly v různých databázích a systémech. Dále organizace prosazuje efektivní digitalizaci (například prostřednictvím databází či digitálních štítků v rámci digitálního produktového pasu) a větší flexibilitu digitálních procesů. Cílem je zabránit situacím, kdy musí podniky zadávat identické údaje na více platformách, a zjednodušit kritéria pro vykazování podle taxonomie.
Digitalizace by měla podávání zpráv zjednodušit, nikoli komplikovat. To je patrné například u přepravy odpadu: zatímco vnitrostátní systémy umožňují automatizované deklarace, na evropské úrovni se často vyžaduje manuální zadávání na platformě. To by podle odhadů znamenalo potřebu až deseti nových zaměstnanců pouze pro administraci deklarací. Dalším požadavkem je proto interoperabilita evropských IT systémů s národními platformami, která by zabránila zpožděním a zbytečné duplicitě.
Jak zpřehlednit taxonomii EU a snížit náklady na vykazování
Taxonomie EU je klíčovým nástrojem evropské strategie udržitelnosti – směřuje investice do klimaticky odolné ekonomiky s nulovými čistými emisemi a opírá se o šest environmentálních cílů. V praxi se však ukazuje, že její složitost a omezená použitelnost často komplikuje vykazování a hodnocení. Šablony a kritéria jsou nepřehledné, zejména princip „Nedopustit významné škody“ (DNSH), jehož složitá struktura vede k neúměrnému administrativnímu zatížení. Kritéria pro adaptaci na změnu klimatu bývají široce definovaná a metodiky měření nejasné či nestandardizované, což znesnadňuje posouzení skutečných dopadů činností.
Prokazování souladu s technickými kritérii je sice nezbytné pro zachování důvěryhodnosti rámce, nadměrně přísné požadavky ale mohou odvádět firmy od podstaty – tedy od reálných environmentálních přínosů. Proto EuRIC požaduje jasnější metodické pokyny pro auditory a zúčastněné strany, aby se předešlo rozdílným interpretacím a zajistila se rovnováha mezi důsledností a provozní proveditelností. Pozornost by se měla více soustředit na funkční systémy řízení dopadů a rizik než na rozsáhlou dokumentaci s malou přidanou hodnotou.
V tomto kontextu EuRIC oceňuje revizi dodatku C z obecných kritérií DNSH pro prevenci a omezování znečištění, zejména pokud jde o chemické látky. Pozitivně hodnotí také návrh nařízení v přenesené pravomoci o zefektivnění povinností podávání zpráv, který snižuje počet vykazovaných datových bodů až o 64 % a představuje první krok k vyváženějšímu přístupu. Připravovaný systematický přezkum všech požadavků a screeningových kritérií, včetně DNSH, by měl probíhat ve spolupráci se zúčastněnými stranami a v souladu s cílem Komise zjednodušit celý rámec.
EPR: jednotná pravidla, méně byrokracie a rovné podmínky
Příliš mnoho organizací výrobců (PRO) pro stejný produktový sektor může vést k roztříštěnosti, zejména kvůli rozdílným informačním systémům a požadavkům na podávání zpráv. V konkurenčním prostředí navíc hrozí tlak na snižování poplatků EPR, což může výrobce motivovat k upřednostnění nákladů před kvalitou služeb. Takový vývoj by mohl vést k nedostatečnému financování sběru, zpracování a recyklace odpadu a tím podkopat samotné cíle systému EPR. Očekávané kroky k digitalizaci a zjednodušení v rámci Dohody o čistém průmyslu proto mohou sehrát klíčovou roli – jednak tím, že usnadní podávání zpráv recyklačním společnostem, a zároveň zajistí zdravou konkurenci při zachování finanční a environmentální stability systému.
Důležitou otázkou je i správa dat. Je nutné zajistit přísnou ochranu důvěrných informací, aby nedocházelo k nekalé soutěži mezi PRO nebo mezi PRO a recyklačními firmami. Pokud se totiž PRO samy stávají aktivními recyklátory, ztrácí roli neutrálního operátora a stávají se konkurenty na trhu, což může být v rozporu s článkem 102 SFEU o hospodářské soutěži. Proto by jejich úloha při sběru dat měla být omezena jen na základní úkoly EPR – audit, monitoring a sledovatelnost toků odpadu. Vhodným řešením je zapojení nezávislých třetích stran, které v řadě členských států tuto roli již zastávají.
Pro zvýšení efektivity by tedy bylo žádoucí zavést jednotnou platformu pro podávání zpráv v rámci každého systému EPR. Jeden centrální systém, kam se data zadávají pouze jednou a odkud je lze dále čerpat, by eliminoval duplicitní vykazování. Stejně tak by bylo vhodné omezit a sjednotit audity a inspekce, jelikož některé recyklační závody čelí kontrolám i několikrát měsíčně. Přitom už nyní fungují s povolením k nakládání s odpady a často vlastní i certifikace ISO nebo EN – další paralelní audity tedy představují zbytečnou zátěž. Zachování požadavku na národního zmocněného zástupce je podle EuRIC zásadní, neboť jeho zrušení by zvýšilo riziko tzv. „černých pasažérů“, tedy výrobců vyhýbajících se povinnostem.
Důležitým prvkem je také rovné postavení subjektů sociální ekonomiky (SEE) a komerčních firem. V rámci připravované revize rámcové směrnice o odpadech – s předběžnou dohodou z února 2025 a očekávaným schválením v září téhož roku – mají SEE nově povinnost ročně hlásit množství odděleně sebraného textilu. Problém však představuje možnost členských států udělit výjimku, pokud by vykazování představovalo „nepřiměřenou administrativní zátěž“. Tato vágní formulace by mohla vést k nerovným podmínkám, nedostatečnému vykazování a tím i k mezerám v datech, které oslabí transparentnost systému.
Zjednodušení legislativy pro materiály přicházející do styku s potravinami
Současný regulační rámec pro používání recyklovaných plastů v potravinářských obalech představuje pro evropské recyklátory velkou výzvu. Přísné požadavky na dekontaminaci a kvalitu vstupů znamenají, že dosud byla uznána jen velmi omezená skupina technologií.
EuRIC proto prosazuje rychlejší uznávání nových technologií vhodných pro potravinářské využití – zejména mimo oblast PET. Dnešní pravidla totiž brzdí rozvoj alternativních postupů, například výrobu HDPE potravinářské kvality z lahví od mléka nebo recyklaci PET pelet z komunálního odpadu.
Zároveň je důležité, aby byl rámec pro recyklaci přísný, ale zároveň otevřený různým metodám zpracování, které zaručí vysokou úroveň dekontaminace. Příkladem může být ručně tříděný plastový odpad: pokud je možné jasně identifikovat materiál a minimalizovat riziko křížové kontaminace, měl by být uznán jako vhodná surovina pro recyklaci potravinářských obalů. To umožní jak sledovatelnost pro potravinářské aplikace, tak i vysokou kvalitu výsledných recyklátů.
Komentáře