Další fáze evropského systému obchodování s emisními povolenkami přinese tlak na růst ceny CO2

| autor: SP ČR0

Další fáze evropského systému obchodování s emisními povolenkami přinese tlak na růst ceny CO2

Nalezené kompromisní znění je průnikem mnoha rozdílných zájmů a lze konstatovat, že roky jednání nemají jednoznačného vítěze. Hlavní parametry 4. obchodovacího období pro roky 2021 – 2030, kdy by již EU měla zohlednit své závazky z Pařížské klimatické dohody, jsou shrnuty níže v textu:

Aukce zůstávají i nadále hlavní formou přidělování povolenek průmyslovým emitentům v poměru 57:43 oproti zdarma přidělovaným povolenkám. V období 2019 – 2023 se zdvojnásobí podíl povolenek každoročně plynoucích do tzv. tržní stabilizační rezervy (MSR) na 24 % a od roku 2023 budou zneplatněny povolenky v MSR nad rámec povolenek prodaných v aukcích v předchozím roce.

Tato úprava by měla vyvolat tlak na růst ceny povolenek. Lineární redukční faktor (LRF) snižující celkové množství povolenek v oběhu se navýší ze stávajících 1,74 % na 2,2 %. To odpovídá přibližně 48 mil. povolenek ročně.

Celkový efekt těchto opatření bude možné posoudit až po odpovídajícím vyřešení problému tzv. překryvů klimaticko-energetických politik – cíle stanovené v konkrétních evropských zákonných opatřeních jdou totiž mnohdy proti sobě a vzájemně snižují svoji efektivitu. Alespoň dílčí řešení se očekává od Nařízení o správě energetické unie, jehož finální podoba by měla být známá v první polovině příštího roku.

Parlamentu se nepodařilo prosadit svůj požadavek na zahrnutí emisí z námořní dopravy do celkového rámce EU ETS. V tomto ohledu bude nyní směrodatný příští krok Mezinárodní námořní organizace (IMO), která počátkem příštího roku představí svoji strategii snižování emisí v lodní dopravě. Na základě tohoto materiálu zhotoví Komise vlastní vizi toho, jak námořní dopravu zahrnout do EU ETS.

Pro efektivní omezení celkového objemu emisí skleníkových plynů je nutné, aby byla sektoru námořní dopravy věnována prvořadá pozornost, neboť jak opakovaně uvádí Evropská agentura pro životní prostředí, námořní doprava se na globálních emisích skleníkových plynů podílí přibližně 3,5 % a její podíl nadále roste (dostupné zde).

Evropský průmysl sledoval s obavami diskusi ohledně aplikace tzv. mezisektorového korekčního faktoru (CSCF), který snižuje objem povolenek volně přidělených průmyslu v případě systémového nedostatku. Parlament nakonec ustoupil od svého návrhu na vícestupňový přístup k aplikaci CSCF podle míry rizika úniku uhlíku jednotlivých odvětví.

Dojde-li tedy k aplikaci CSCF, stane se tak rovnocenně vůči všem odvětvím. Přesun až 3 % celkového objemu povolenek z aukčního podílu do volné alokace v případě hrozby aplikace CSCF je pak vnímán rovněž jako mírný ústupek ze strany Parlamentu, který požadoval 5 %.

V rámci modernizačního fondu, z něhož může ČR (jako stát s HDP nižším než 60 % průměru evropského HDP v roce 2013) čerpat 2 % povolenek, bylo přijato takové znění, které zabraňuje financování zdrojů na pevná fosilní paliva (s výjimkou dálkového zásobování teplem v Rumunsku a Bulharsku, jež však takovou podporu fosilním zdrojům musí kompenzovat investicemi do neuhelných zdrojů v ekvivalentní výši).

Nakonec byl zcela vypuštěn odkaz na velmi citlivé kritérium emisních standardů (EPS, emission performance standards), jež by potenciálně mohlo zamezit i financování flexibilních plynových zdrojů.

Inovační fond (pokračování fondu NER 300), jenž má sloužit k financování inovativních projektů v oblasti zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) a obnovitelných zdrojů energie, byl rozšířen tak, aby zahrnoval i zavádění nízkouhlíkových technologií a postupů v průmyslu.

Celkem bude disponovat balíkem 450 mil. povolenek (s možností nárůstu až o 50 mil. v závislosti na aplikaci CSCF). Z pohledu průmyslu je problematické, že převážná většina alokace pro Inovační fond pochází z podílu určeného pro bezplatnou alokaci.

Z pohledu průmyslu, zejména co se týče ochrany odvětví nejvíce ohrožených únikem uhlíku, bylo možné udělat více k udržení konkurenceschopnosti evropských podniků. Většina zainteresovaných se ale shoduje, že nejdůležitější je rozhýbat trh s emisními povolenkami a dát mu takové signály, které budou dostatečně stimulovat efektivní modernizaci evropského průmyslu.

Cena povolenky se totiž dlouhodobě pohybuje výrazně pod 10 eury za tunu CO2, přičemž pro efektivní fungování systému by podle některých analytiků bylo potřeba dostat cenu výrazně přes 20 euro, a to rovněž ve světle závazku z Pařížské klimatické dohody dosáhnout do roku 2030 snížení emisí skleníkových plynů o 40 % v porovnání s rokem 1990.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Nadace partnerství
Partner - SOVAK