Reklama

5. 4. 2017  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Co by měla řešit novela vodního zákona?

Malá voda, velká voda, mnoho subjektů a velmi široko rozkročená regulace a její neustálé změny, finanční toky v řádu miliard Kč. Dotčené subjekty včetně konečných spotřebitelů musí hájit své zájmy a je nutné, aby vodní zákon vznikl jako kompromis až po široké diskuzi.

Jak se mluví v zákulisí o tom, co by měla nová legislativa řešit? Redakce se pokusila zmapovat aktuální situaci a názory dotčených subjektů.

Aktuální novela vodního zákona, která stále čeká na první projednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, je po vyřazení poplatkové části novelou technickou a formálně i prakticky správnou. Řeší hlavně otázky geologických prací, posouzení možnosti zhoršení stavu záměrem dotčených vodních útvarů, úpravu oblasti definice odpadních vod a závadných a nebezpečných látek, úpravu náležitostí vodních cest či ochrany před povodněmi a záplavových území nebo finálně upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně. Byla by škoda, pokud by tato novela do nových voleb nebyla projednána.

Ovšem paralelně vzniká další novela, na které začalo pracovat Ministerstvo zemědělství a která se věnuje úpravě hospodaření v situaci sucha. Některé státy EU přitom mají již tuto oblast vyřešenou a stačí se pouze inspirovat. Je ovšem třeba odpovědět na spousty otázek, které se dají schovat pod jednu: Co se děje v okamžiku, kdy sucho nastane?

Povodně ošetřené máme. Máme povodňové plány, máme krizové štáby, které zasedají a řeší a máme strukturu vystavenou od úrovně ORP, přes kraje až po centrální ministerský krizový štáb. Stejně nastaveno to musí být i v případě sucha – od úrovně ORP, nad ním kraj a nad ním ministerstvo. Které to bude, zda MZe nebo MŽP se v tuto chvíli neví.

Na rozdíl od předchozí novelizace vodního zákona byl SOVAK ČR přizván od počátku k tvorbě této novely jako připomínkové místo a mimo jiné zajistil a přeložil normy, které se používají pro právní úpravu hospodaření s vodami ve Velké Británii. Tyto normy přesně popisují způsob indikace stavu sucha na třech různých úrovních a návazný způsob omezování dodávek vody ve vazbě na dostupnost zdrojů. Tedy kdo bude omezen ve spotřebě vody v případě sucha jako první a kdo dál.

Některé činnosti jsou vzájemě závislé. Pokud bude málo povrchové vody, bude ohrožena výroba a tím i dodávky elektrické energie. Energetici povrchovou vodu využívají k chlazení technologie. Pokud nebude elektřina, nepoteče pitná voda. Nelze tedy omezit elektrárny a zároveň zachovat funkci vodáren.

Je tedy třeba analyzovat dopad opatření pro každou oblast tak, aby kroky měly logiku. Prvním omezeným jsou z tohoto pohledu zemědělci a zahrádkáři. Potom omezuje lehký průmysl, služby a pak teprve přicházíme k omezování vlastní výroby pitné vody, energetiky a úplně základních služeb, jako je třeba výroba tepla.

Klíčovým hráčem je bezesporu kompetentní Český hydrometeorologický ústav, který má údaje mimo srážek i o hladinách podzemních vod. Dalším zdrojem údajů jsou vodárenské subjekty, které monitorují stavy a odběry podzemních vod, stejně tak státní podniky Povodí, které monitorující průtoky povrchových toků a akumulací vod. Z těchto důvodů je tak Český hydrometeorologický ústav vhodným subjektem v rámci identifikace blížících se problémů a je vhodné, aby tyto údaje byly veřejně dostupné.

Identifikace blížícího se stavu sucha (či povodní, jak je již na veřejném portále k dispozici) není takový problém. Daleko větším problémem je určit postupné omezování spotřeby. Je nutné přihlížet mimo jiné i na společenský dopad. Anglický krizový systém při omezení spotřeby vody způsobil obrovskou nelibost občanů postižených regionů. Ti vinili z nedostatku vody vodárenské společnosti, které jsou ale pouhým nástrojem pro zavedení těchto mimořádných opatření.

Snad důležitější než zavedení krizového systému při suchu je změna poplatkové politiky. Nastavení se do budoucnosti prostě změnit musí. Forma novely vodního zákona z roku 2015 ale není šťastná a případná úprava poplatkové politiky by měla být zejména vedena směrem k převodu současných plateb za odběr vody povrchové do formy poplatku na akceptovatelné a dlouhodobě udržitelné úrovni.

Je třeba připomenout, že aktuální platby za odběry povrchových vod pokrývají řadu nákladů, které vůbec nesouvisejí s dostupností a kvalitou povrchové vody a tyto by měly být alokovány na uživatele služeb, poskytovaných příjemci plateb – státními podniky Povodí. Vlastní forma alokace je samozřejmě otázkou k odborné diskuzi.

Poskytovatelům pitné vody a odkanalizování přes časté deklarace vlastní změna poplatků nemůže uškodit, protože takto navýšené náklady jsou i nadále oprávněné a přenášené do cen pro vodné a stočné. Ovšem jakékoliv změně v poplatkové politice musí vždy předcházet důkladná analýza stávajícího stavu i v kontextu EU a hlavně určení cíle navýšení regulace, kterým nemůže být selektivní zatížení některých občanů ČR. Dál by měl jakýkoliv návrh poskytovat zcela transparentní způsob naložení s vybranými prostředky směrem k obnově přírodního zdroje, což opět historický návrh nesplňoval.

Výhodou poplatků, stanovených zákonem, je predikovatelost, což je velmi důležité pro poskytovatele vodohospodářských služeb, ať už se jedná o obce a města či soukromé subjekty. Jakékoliv výkyvy v množství odebraných povrchových vod či výpadky z příjmů státních podniků Povodí v současnosti zásadně ovlivňují cenu pro vodné. Výše zmíněná změna by bezesporu přispěla k lepšímu nastavení prostředí financování oboru.

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372