Česko nemá dostatečné kapacity pro termické odstraňování spalitelných nebezpečných odpadů. Kvůli tomu hrozí nesplnění závazků v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Podle odborníků situaci komplikuje nefunkční povolovací proces a odpor veřejnosti proti nové infrastruktuře.
Na problému se shodli účastníci odborného kulatého stolu v Poslanecké sněmovně pořádaného stínovým ministrem životního prostředí Janem Burešem ve spolupráci s Českou asociací odpadového hospodářství (ČAOH). Upozornili také, že nedostatek zařízení může zvýšit rizika pro veřejné zdraví i životní prostředí a může vést k nesouladu s evropskými předpisy.
Posouvání termínu
V Česku vzniká zhruba 200 tisíc tun spalitelných nebezpečných odpadů ročně, současné kapacity pro jejich termické odstranění ale nestačí. Jednadvacet provozovaných zařízení zvládne zpracovat přibližně 105 tisíc tun, takže chybí nejméně 45 tisíc tun kapacit. Pro stabilizaci a rozvoj sektoru je nutné navýšit kapacitu o dalších až 100 tisíc tun.
Příprava a schvalování nových zařízení pro odstraňování nebezpečných odpadů trvá v Česku i více než 15 let. Tento stav v minulosti vedl k opakovanému posouvání zákazu skládkování nebezpečných odpadů v české legislativě.
„Stát si sám předepsal, že nebezpečný odpad nebude od roku 2027 končit na skládkách. Zároveň ale není schopen v rozumné lhůtě povolit ani jediné zařízení, které by tento závazek umožnilo splnit. Není to selhání jednoho úřadu ani jedné vlády – je to systémové selhání,“ uvedl Jan Bureš, stínový ministr životního prostředí.
Zdlouhavé povolování a NIMBY
Jednou z hlavních příčin současného stavu jsou podle odborníků povolovací řízení, která jsou složitá a časově náročná. Tento problém vede k opakovanému posouvání legislativně stanovených termínů, protože stát nedokáže v dostupných lhůtách schválit žádný z připravovaných projektů.
Vedle pomalých povolovacích řízení brání výstavbě nových zařízení také odpor typu NIMBY, tedy odmítání projektů v konkrétních lokalitách. Odborníci upozorňují, že tento přístup blokuje rozvoj infrastruktury potřebné pro nakládání s nebezpečnými odpady.
Nedostatek kapacit pro termické zpracování nebezpečných odpadů nepředstavuje jen ekonomickou zátěž. Odborníci upozorňují, že jde především o riziko pro veřejné zdraví a ochranu životního prostředí. Během pandemie COVID-19 se ukázalo, že nebylo možné plynule likvidovat infekční odpady, které musely být dočasně skladovány v areálech svozových firem a představovaly riziko dalšího šíření nákazy.
Nedostatečné nakládání s nebezpečnými odpady má i výrazné ekologické dopady. Česká republika má řadu varovných příkladů z minulosti, například haldu Heřmanice, Ostravské laguny, areál koksovny Karolina, Spolanu Neratovice po povodních v roce 2002, skládku Pozďátky na Třebíčsku nebo Motolskou skládku. Náklady na jejich sanaci dosahují miliard korun.
„Nefunkční povolovací proces znamená ve finále vysoké a zcela zbytečné celospolečenské náklady. Odhadované investice do roku 2035 v této oblasti činí 12,3 miliardy korun, z čehož 9 miliard připadá přímo na nové spalovny nebezpečných odpadů a jejich rekonstrukce. Každý rok průtahů tyto náklady kvůli inflaci poměrně výrazně zvyšuje. Stoupají pak dlouhodobé náklady pro český průmysl i pro občany a komunální sféru, kteří produkují nebezpečné odpady,“ upozornil Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.
Opatření
Účastníci kulatého stolu se shodli na několika opatřeních, která by mohla pomoci odblokovat přípravu a výstavbu zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady. Je podle nich nutné zařadit spalovny nebezpečných odpadů mezi stavby ve veřejném zájmu, aby měly stejné postavení jako další klíčová infrastruktura a bylo možné je schvalovat rychleji. Dále doporučili zkrátit povolovací řízení prostřednictvím jasně stanovených maximálních lhůt pro jednotlivé fáze procesu a posílit jejich vymahatelnost.
Podle odborníků je také nezbytné odstranit duplicitní požadavky úřadů a soustředit rozhodování do jednoho integrovaného stavebního úřadu. Za důležité považují i systematickou komunikaci s veřejností založenou na reálných emisních datech, platných evropských normách a zkušenostech ze zemí západní Evropy, kde obdobná zařízení běžně fungují.
Komentáře