Černí pasažéři elektroodpadu a zahraniční e-shopy

| autor: Pavel Mohrmann0

Černí pasažéři elektroodpadu a zahraniční e-shopy

Náklady hradí ti poctiví

Černým pasažérem elektroodpadu je v tomto případě výrobce nebo dovozce, který v České republice prodává nová elektrozařízení, ale neplatí za ně příspěvky, ze kterých se následně financuje sběr a ekologická recyklace těchto produktů, když jednoho dne doslouží a stane se z nich elektroodpad.

To je zejména problém u elektroodpadu, s tzv. negativní ekonomickou hodnotou, tj. toho typu elektroodpadu, jehož ekologická recyklace je velmi nákladná a nedá se uhradit ze surovin získaných při jeho recyklaci. Příklad takového elektroodpadu s negativní hodnotou, který je zároveň i nebezpečným odpadem, jsou například zářivky. Zářivky totiž pro své správné fungování obsahují malé množství rtuti a jejich ekologická recyklace je tedy extrémně nákladná.

Pokud se tedy některý výrobce či dovozce vyhýbá placení příspěvků na sběr a ekologickou likvidaci svých výrobků po ukončení jejich životnosti, pak se tyto náklady bohužel hradí z prostředků těch poctivých výrobců a dovozců, kteří své příspěvky řádně odvedli.

Z kamenných obchodů na internet

Vzhledem k postupně se zlepšující kontrolní činnosti České inspekce životního prostředí v posledních letech se snižuje počet výrobců nebo dovozců elektrozařízení fyzicky sídlících v České republice, kteří tyto příspěvky neplatí. Problém nicméně nově nastává s rostoucími nákupy českých spotřebitelů u zahraničních e-shopů zasílajících své výrobky ze zahraničí do České republiky (tj. těch, které nemají sídlo v ČR, ale např. v Číně, USA nebo i třeba v jiném státě EU).

Prodej elektrovýrobků se totiž z kamenných obchodů poměrně rychle přesouvá do virtuálního prostředí. Elektronika, bílé elektro, velké a malé spotřebiče včetně mobilních telefonů a další elektrovýrobky se dají objednat na internetu, což jistě reflektuje moderní trendy a rovněž to zvyšuje komfort pro kupující. Jenže ne vždy mají právě tyto zahraniční e-shopy zajištěno financování zpětného odběru svých výrobků v České republice podle platných zákonů.

Elektrozařízení, která jsou na trh uvedena prostřednictvím internetu, dosahují dle odhadů již téměř 30 % veškerého elektra uvedeného na trh. Zkrátka, prodej veškerého elektra už není výhradní záležitostí kamenných obchodů. Skoro celou třetinu obstarává prodej přes internet.

Kamenné obchody a e-shopy se sídlem v České republice jsou velmi jednoduše kontrolovatelné. Nestává se tedy často, že bychom zde našli produkty, u kterých by neměl výrobce nebo dovozce vyřešenu úhradu nákladů za jeho likvidaci v momentě, kdy doslouží. Z českých obchodů jsou nejčastěji černými pasažéry ty, které tak činí spíše z neznalosti systému fungování povinného zpětného odběru elektra, než z nezájmu o ochranu životního prostředí či s cílem profitovat na jeho úkor.

Zahraniční internetové e-shopy jsou v tomto ohledu daleko nečitelnější. Na internetu se ze zahraničí prodávají do České republiky elektrozařízení a spotřebiče i jiných výrobců než těch, kteří pravidla dodržují a příspěvky na recyklaci odvádí do některého z fungujících kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení. Některé, i poměrně velké zahraniční e-shopy (tj. eshopy se sídlem např. v USA, Číně), dodávají do České republiky už poměrně velké objemy elektrozařízení, aniž by se tyto zahraniční e-shopy podílely na financování sběru elektroodpadu.

Nejvíce problematický je odpad se zápornou ekonomickou hodnotou

Tento jev je zejména problematický u tzv. elektroodpadu s negativní ekonomickou hodnotou. To je takový elektroodpad, který neobsahuje žádné zajímavé suroviny, ze kterých by se dal sběr elektroodpadu a jeho následná recyklace financovat. Elektroodpad s negativní ekonomickou hodnotou je často zároveň i nebezpečným odpadem, a to proto, že obsahuje některé nebezpečné látky, nepostradatelné pro fungování daných elektrospotřebičů. Typickým elektroodpadem s negativní ekonomickou hodnotou, který je zároveň i nebezpečným odpadem jsou zmiňované zářivky, které pro své správné fungování obsahují malé množství rtuti.

Opakem elektroodpadu s negativní ekonomickou hodnotou, je elektroodpad s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou. To je takový elektroodpad, který obsahuje zajímavé suroviny jako je třeba zlato, stříbro, měď atd. Výnosy z prodeje z těchto recyklovaných surovin pak uhradí část nákladů na sběr a recyklaci tohoto elektroodpadu, často se dokonce tvoří i zisk, tj. výnos z prodeje těch surovin převýší náklady na sběr a recyklaci. Typický elektroodpad s pozitivní ekonomickou hodnotou jsou například malé domácí spotřebiče či IT zařízení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že problém zahraničních e-shopů, které nehradí příspěvky na sběr a recyklaci elektroodpadu, je obzvlášť palčivý u elektroodpadu s negativní ekonomickou hodnotou, protože u toho typu elektroodpadu jsou náklady na jeho sběr a recyklaci enormní a nedají se zaplatit ze surovin získaných při recyklaci.

Efektů neplnění povinností je několik

Nedodržování pravidel má několik efektů a ty rozhodně nenesou žádná pozitiva. Jednak je deformován trh, neboť neseriózní zahraniční e-shopy mají neférovou cenovou výhodu oproti solidním prodejcům, kteří si řádně plní své povinnosti spojené se zpětným odběrem elektrozařízení. Druhou negativní externalitou takového chování je nedostatek finančních prostředků na sběr a ekologickou likvidaci vysloužilých elektrozařízení.

Díky obcházení pravidel ze strany zahraničních e-shopů se na trh dostane každý rok podstatně více elektrozařízení, než za kolik je odveden příspěvek na recyklaci. Sebrat se ale musí vše, čeho se chtějí lidé v daném roce zbavit. Bez ohledu na to, jestli byly za veškeré množství elektroodpadu řádně uhrazeny příspěvky na recyklaci. A systém zpětného odběru, který nebude dostatečně financován, není dlouhodobě udržitelný.

Jak danou situaci řešit?

V zásadě existují poměrně jednoduché teoretické možnosti nápravy daného stavu. Ale jejich uvedení do praxe už tak snadné není. I dnešní legislativa obsahuje zčásti pravidla, jejichž důsledné vymáhání by praktiky některých těchto zahraničních e-shopů eliminovalo. Bohužel řešení případů s přesahem do zahraničí je pro české úřady značně problematické a nákladné. Zatímco český e-shop zkontrolují snadno, na španělského či rumunského prodejce dosáhnou jen stěží.

Při kontrolách subjektů z ostatních zemí EU by tak prospěla zejména posílená spolupráce inspekcí životního prostředí v jednotlivých státech EU. Co se týče dovozů ze zemí mimo EU, zde by prospěla změna legislativy posilující pravomoci celní správy. Stávající zákon o odpadech již dává celní správě pravomoc kontrolovat plnění podmínek zpětného odběru při dovozu baterií. Obdobně by měla být celní správa zmocněna i pro kontroly dovozu elektrozařízení.

Nápravu by tak mohla zjednat úprava příslušné legislativy i její praktické aplikace, která by zjednodušila spolupráci příslušných úřadů a značně by tak zefektivnila vymáhání povinností prodejců spjatých s uváděním elektrozařízení na trh pomocí e-shopů v jiných zemích, než kde mají své sídlo. Po takové úpravě volají nejenom ti poctiví výrobci elektrozařízení, kteří jsou díky neférovému dumpingu zahraničních internetových prodejců neplnících si své povinnosti znevýhodněni, ale i kolektivní systémy pro zpětný odběr elektrozařízení, jejichž udržitelné fungování a rozvoj není možné bez řádného financování za veškerá elektrozařízení uvedená na trh.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Nadace partnerství
Partner - SOVAK