Jak je to aktuálně s benchmarkingem?
Benchmarkingu v současné době svítá na lepší časy. Diskuze týkající se benchmarkingu lze datovat již několik roků nazpět, z počátku mu však vodárny ani samotní regulátoři nebyli příliš nakloněni. Vodárenství není, stejně jako ostatní síťová odvětví, příliš dynamický obor. Vyvíjí se pomalu a zájem o inovace nebývá z počátku velký, což může být dáno mimo jiné tím, že dotčené subjekty často nevidí okamžitý praktický dopad těchto inovací.
Tento přístup se však již postupně mění. Zkušenost ze zahraničí či z ostatních oborů ukazuje, že benchmarking a obzvláště pak zveřejňování jeho výsledků motivuje společnosti k zavádění nových technologií, zlepšování poskytovaných služeb a zvyšování efektivity. Nikdo přirozeně nechce být na chvostu a srovnání s konkurencí tak motivuje zúčastněné společnosti k inovacím a neustálému zlepšování svých výsledků. Řada hráčů na českém vodárenském trhu si toto naštěstí již uvědomuje a začínají tak být zavádění benchmarkingu více otevření.
Posun se v této oblasti odehrává i na úrovni regulátorů. Ministerstvo zemědělství letos vydalo dokument, ve kterém uvádí metodiku a výsledky svého prvního benchmarkingu. Vítám, že se ministerstvo po několika letech diskusí projektu chopilo a že již máme k dispozici první čísla. Zároveň se však domnívám, že rozsah v jakém byl benchmarking proveden není dostatečný. Hlavním srovnávaným ukazatelem bylo, zda daná společnost dostatečně investuje. To je samozřejmě zásadní otázka, ale sama o sobě nám o stavu jednotlivých vodáren moc neřekne. I pro základní a jednoduchý benchmarking je třeba brát v potaz více ukazatelů.
V čem vidíte hlavní překážku v zavedení komplexnějšího benchmarkingu?
Pro realizaci a úspěch benchmarkingu jsou naprosto zásadní kvalitní data. Toto je obzvláště důležité při pokročilých matematických a ekonometrických metodách, ale ani jednodušší poměrové ukazatele se bez nich neobejdou. V roce 2013 jsme v EY zpracovávali pilotní projekt benchmarkingu českých vodáren a pro výpočet jsme museli vyřadit zhruba 80% kalkulací z důvodu různých chyb a nekonzistentnosti dat. S podobnými problémy se ve své studii potýkalo i Ministerstvo zemědělství. Zkvalitnění sbíraných dat tedy vidím jako první krok a nezbytnou podmínku k rozšíření a časem i praktickému využití benchmarkingu. Toho lze dosáhnout především důkladnou kontrolou odevzdávaných dat, případně zavedením mechanismů, které znemožní vodárnám do formulářů zadat jasně chybná či nekonzistentní data.
Jak vidíte vývoj benchmarkingu do budoucna? Jaká máte od MZe očekávání?
Věřím, že pod záštitou Ministerstva zemědělství je opravdu možné zavést velmi dobrý a prakticky využitelný benchmarking. Cesta k němu však nebude snadná. Bude nutné začít od úplného základu - tedy dat - a přes jednoduché poměrové ukazatele se propracovat ke komplikovanějším, ale o to realitu lépe vystihujícím a tedy přínosnějším modelům. Jsem přesvědčený, že vhodně nastavený benchmarking pomůže pročistit současný systém a obecně zlepší kvalitu a transparentnost oboru.
Jako ideální cílový stav vidím propojení výsledků bechmarkingu s doplňujícími informacemi o vodárenství získanými napříč resorty a jejich zveřejnění uživatelsky přívětivým způsobem tak, aby z nich mohli čerpat nejen regulátoři a vodárenští odborníci ale i (či dokonce především) běžní občané.
Něco podobného v loňském roce spustili s přispěním EY ve Velké Británii. Jedním z důvodů spuštění projektu DiscoverWater (link: http://www.discoverwater.co.uk/) tam bylo i zvýšení důvěry ve vodárenství, což je něco, co by určitě prospělo tomuto odvětví i u nás.
Komentáře