Na českém trhu sbírá vysloužilé baterie především kolektivní systém Ecobat a dalším hráčem na trhu je REMA Batery. Zprávu, ve formě prezentace můžete vidět zde.
Belgičané jsou nejdál
Při pohledu na tabulku je vidět, že nejdále jsou stále Belgičané. Mají nejstarší kolektivní systém sbírající baterie v Evropě. Belgie má velmi tvrdou legislativu, která nařizuje každému dovozci zaplatit 0,5 eura v případě, že nepodepíše smlouvu s kolektivním systémem. V Belgii existuje jediný kolektivní systém, Bebat. Ten si za každou baterii uvedenou na trh účtuje 0,123 eura, což je daleko nejvíce v Evropě.
Výrobce a dovozce si samozřejmě tento poplatek zaúčtuje do ceny baterie. Velikost poplatku způsobuje, že Bebat disponuje obrovským rozpočtem, je profesionální a na výsledcích je to vidět. Jsou dlouhodobě nad 50%. Belgie už dávno plní požadavky EU, které jsou od roku 2016 ve výši 46 %.
„Výsledky Bulharska, jsou dle mého názoru absolutně nehodnověrné,“ říká ředitel kolektivního systému Ecobat Petr Kratochvíl a pokračuje: „My ani nevíme, že by tam nějaké systémy sběru existovaly a to máme docela o Evropě přehled. My baterkáři máme Evropskou asociaci a z Bulharska tam nikdo není. Vůbec nemáme tušení, jak to tam sbírají, pakliže vůbec a kde se tohle číslo vzalo.“
Jak u nás a v tradičních zemích?
„Za Ecobat musím říci, že jsme se v roce 2016 s vypětím všech sil dostali na 45 %, a to že má ČR 52 %, je způsobeno mimořádně dobrými výsledky kolektivního systému Rema Batery, přestože je jejich podíl na trhu desetkrát nižší než náš. Proto ČR zaznamenala takový nárůst v roce 2016 a v roce 2017 jsme výsledky zopakovali,“ osvětlil Petr Kratochvíl.
Další pozoruhodné výsledky ve zprávě jsou u zemí s tradicí sběru. Francie, Portugalsko a Itálie jsou země, které se dlouhodobě sběrem baterií zabývají. „V těchto zemích se sbírá poctivě a dobře. Bohužel za rok 2016 má Francie 44,5%, tzn., že cíl nesplnili,“ upozorňuje Petr Kratochvíl.
Ve Francii existují dva kolektivní systémy, které vykrývají sběr v celé zemi. „Baterie se ve Francii poctivě recyklují, všechno se dělá velmi kvalitně, dobře, poctivě, věnují hodně peněz na osvětu, na vzdělávání populace a prostě nesplní,“ udivuje Petra Kratochvíla.
U Portugalska je ve výsledcích číslo 41,6%, což také není špatný výsledek. „Portugalsko se velmi zlepšilo. Mají tam ale velkou nevýhodu. Poslední prodejci nemají povinnost brát baterky. To znamená, že pokud chtějí sbírat baterie třeba v obchodních řetězcích, musí za zřízené místo zpětného odběru zaplatit,“ poukazuje Petr Kratochvíl a dodává: „Na příkladu Portugalska je vidět, jak je důležité aby měli zodpovědnost nejen výrobci a dovozci, ale také i finální prodejci.“
V ČR mají finální prodejci zákonnou povinnost, dovozci a výrobci rovněž a kolektivní systém také. „Našim partnerům za zřízení místa zpětného odběru neplatíme. Říkáme jim, vy máte povinnost, my, výrobci, máme povinnost, dáme to dohromady, nebude vás to nic stát, my vám dodáme box, ale nechtějte po nás žádné peníze.“
Že by čísla vycucaná z prstu?
Výsledky v tabulce jsou pak občas pozoruhodné z hlediska vývoje. Chorvatsko v roce 2012 nahlásilo 29 %, v roce 2013 – 20 %, 2014 – 19 %, 2015 – 29,3 %, no a v roce, 2016 tu máme 100,2 %. To je samo o sobě podezřelé, přinejmenším neuvěřitelné. „To je naprosto nereálné číslo. Reporting v této zemi zřejmě nebude úplně věrohodný. Pokud by toto byla pravda, Chorvati převálcovali dlouhodobé šampiony ve sběru jako jsou Belgie, Holandsko, Německo rozdílem třídy,“ usmívá se nad výsledky Petr Kratochvíl.
Další obrovský důvod k zamyšlení dává zpráva proto, že tyto výsledky byly komunikovány letos na jaře. Tedy v roce 2018 a přitom tam ještě 6 zemí vůbec čísla svého sběru nemají. „Je naprosto šokující, že u 6 zemí jsou prázdná políčka. Jak je možné, že u těchto 6 zemí nebyl sběr reportován? A to dokonce u takové poctivé země s tradicí sběru jako je Holandsko?“ diví se Petr Kratochvíl.
V Holandsku existuje velice kvalitní kolektivní systém pro sběr baterií, který v předchozích letech dosahoval výsledky nad 40%. Proto vyvstává otázka, jak je možné, že EK neurguje podávání výsledků a na veřejnost se dostávají zcela nevyhovující výsledky, budící nedůvěru.
„Opravdu se divím.
Ptám se sám sebe, jak je možné, že v březnu 2018 nemá Evropská komise
potažmo Eurostat k dispozici výsledky za rok 2016? Výsledky v takovém
stavu jsou absolutně nevypovídající a není nutné je vůbec dělat,“ uzavírá Petr Kratochvíl.
Komentáře