Pět měsíců po zpřísnění požadavků pro připojování velkých bateriových úložišť je zřejmé, že hlavní bariérou českého trhu není nedostatek projektů ani financování. Problémem je technická připravenost technologie a její dokumentace. A právě zde dnes hrají investoři a instalační firmy výraznou roli.
Od podzimu 2025 se v českém připojovacím procesu u větších bateriových úložišť důsledně vyžaduje doložení verifikovaného matematického modelu střídače a řídicího systému. Bez něj je velmi obtížné úspěšně dokončit simulační část připojovacího řízení a následně uvedení do trvalého provozu (UTP).
„Bez kvalitně připraveného a ověřeného matematického modelu dnes instalační firma jen těžko dotáhne projekt přes simulační část připojovacího procesu. V praxi to znamená, že baterie může být fyzicky nainstalovaná a připravená, ale dokud neprojde UTP, negeneruje plánované výnosy,“ říká technický ředitel SOLSOL Martin Novák.
Jiná realita než u fotovoltaiky
Zatímco u klasických fotovoltaických elektráren byly instalační firmy zvyklé, že zařízení po montáži běží alespoň v omezeném režimu, u samostatně stojících velkých bateriových úložišť tato logika často neplatí.
Proces UTP dnes zahrnuje nejen praktické zkoušky přímo na místě instalace, ale především simulační ověření chování zařízení ve virtuálním odběrném místě podle pravidel ČEPS a distribučních společností. Ověřuje se dynamická odezva měniče, reakce na podpětí a přepětí, chování při frekvenčních odchylkách i stabilita regulačních smyček. Teprve po úspěšném splnění těchto kroků může distributor zařízení schválit pro trvalý provoz.
Ptejte se hned na začátku projektu
Právě v této fázi se dnes projekty nejčastěji zaseknou. Matematický model simuluje chování zařízení v síti a jeho příprava a verifikace může trvat měsíce.
„Pokud výrobce neměl model připravený nebo alespoň včas zadaný k verifikaci, instalační firma projekt objektivně nemůže dokončit v plánovaném čase. V poslední době se opakuje scénář, kdy investor objedná technologii s očekáváním rychlého vstupu do trhu flexibility, hardware je dodán, ale až během připojovacího řízení vyjde najevo, že model pro české podmínky zatím neexistuje,“ uvádí Jan Fousek, výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie.
Nepodcenit rozdíly mezi trhy
„Rozhodně neplatí, že model připravený například pro německý trh lze automaticky použít i v Česku. Národní implementace síťových kodexů, nastavení ochran i požadavky jednotlivých distributorů se liší,“ upozorňuje Novák ze SOLSOL. Model akceptovaný v jiné zemi proto nemusí bez úprav splňovat české technické podmínky. Instalační firma, která tuto skutečnost podcení, přebírá významné technické i reputační riziko. Podle zkušeností z praxe již disponují matematickým modelem využitelným v českém připojovacím procesu například některé systémy Pixii nebo vybrané utility-scale platformy velkých výrobců. U části dalších technologií je model stále ve fázi vývoje nebo verifikace. „Pro instalační firmy to dnes představuje strategickou otázku při výběru portfolia a dodavatelů,“ dodává Novák.
Praktické rady
V praxi to znamená ověřovat existenci modelu ještě před podpisem kontraktu, kontrolovat soulad konfigurace zařízení s verzí modelu a jasně smluvně vymezit odpovědnost za dotažení projektu do trvalého provozu. Na rozdíl od fotovoltaiky nemůže velké bateriové úložiště bez dokončeného připojovacího procesu vstoupit do komerčního provozu, zapojit se do agregace flexibility ani poskytovat podpůrné služby. Podle zkušeností z trhu může výrazné zpoždění zásadně ovlivnit ekonomiku projektu. A v prostředí rostoucí konkurence pak investor přirozeně hledá odpovědnost u dodavatele projektu - tedy často právě u instalační firmy.
Komentáře