Evropské volby letos po celé Evropské unii zaznamenaly rekordní účast (cca 50 % oproti 46 % v roce 2014). To značí zvýšený zájem o unijní otázky včetně jejího dalšího směřování. Voliči, ať už proevropští, či euroskeptičtí, rozhodovali o složení Evropského parlamentu v různých státech Unie v průběhu celého minulého týdne a otázky klimatu a energetiky patřily mezi jedny z nejdůležitějších.
Na základě výsledku voleb si Parlament nejspíše zachová svůj poměrně progresivní postoj k prosazování klimatických politik. Centristické strany se ale budou muset více spoléhat na liberály a zástupce zelených, aby odvrátili populistické anti-klimatické snahy nyní silnější euro-skeptické frakce.
Slabší tradiční koalice, posílení liberálové a zelení
Velká koalice Evropské lidové strany (EPP) a Sociálních demokratů (SD) ztratily svou 54% většinu (nyní cca 42 %), i přesto ale EPP zůstává nejsilnější stranou. Obměněná liberální ALDE následuje jako třetí nejsilnější strana, v závěsu s Evropskou stranou zelených, která je považována za neoficiálního vítěze letošních evropských voleb. Jak ALDE, tak zelení získali část elektorátu původní koalice.
Vítězné strany budou tak nejspíš bojovat o přízeň zelených a ALDE – za účelem vytvoření proevropské parlamentní většiny. Právě zelení budou s největší pravděpodobností volat po nejambicióznějších klimaticko-energetických politikách. Zelení nabyli popularity ve velkých státech EU, tedy těch s největším zastoupením v Evropském parlamentu – v Německu, Francii, Británii, ale také Irsku a Finsku.
Hra o prezidenta
O tom, kdo povede vedoucí pozice evropských institucí, se bude rozhodovat v druhé polovině června. Kdo bude předsedou Evropské komise, a stane tak na pomyslném nejdůležitějším evropském postu, je velice diskutovaným tématem.
Kandidátem navrženým vítězem voleb EPP je Němec Manfred Weber, prezidentem Komise se ale automaticky stát nemusí. Kandidáta navrhuje Evropská rada a následně musí být schválen nadpoloviční většinou samotným Parlamentem, kde ale EPP ztratila podstatné množství křesel.
Dalším horkým kandidátem je Frans Timmermans ze sociálně-demokratické frakce, který se klimatickým tématům, na rozdíl od Webera, rozhodně nevyhýbá a již dříve prohlásil, že bude bojovat za ambicióznější environmentální a energetické politiky.
Předchozí složení Evropského parlamentu veskrze podporovalo přísnější klimatické cíle, často ale narazilo při vyjednávání se zástupci vlád členských států. Parlament schválil nezávaznou rezoluci ohledně net-zero cíle do roku 2050, což by ale do roku 2030 vyžadovalo 55% snížení emisí skleníkových plynů oproti úrovni z roku 1990.
Se zelenými a sociálními demokraty jako možnými rozhodujícími silami lze očekávat alespoň udržení stejné úrovně ambicióznosti klimaticko-energetických politik nebo její navýšení.
Zdroj: oenergetice.cz
Komentáře