A vlastně všech důležitých procesů, ve kterých o něco jde. Tedy buďme konkrétní: ve kterých jde o moc a peníze. A byť se v každé druhé větě všech, co o dva zmíněné atributy bojují, objevují slova jako „volič“, „občan“, nebo „obyčejní lidé“, tak právě o ty jim jde až v poslední řadě.
Podobně jako skládkařům. Ti jsou proti navyšování poplatků za skládkování a ohání se občany a straší je tím, že by to samozřejmě zaplatili oni. Pěkné. Pravda je taková, že prostě nechtějí přijít o byznys a tak se to hodí. Výsledkem deseti let práce a jednání nad novým zákonem je tedy nula. Skládkaři si mastí kapsu dál, ničí českou přírodu a navíc ještě uchránili občana od strašlivého víru v peněžence.
Práce stojí. Neřeší se nic, co by tento stát řešit potřeboval, a přesto chodí poslankyně a poslanci večer z práce utahaní jako koně. Není to ale státotvornými aktivitami, za které jsou placení. Je to z celodenního házení hnoje na své poslanecké kolegy. Oči mají unavené z toho, jak si nevidí na špičku nosu.
Osobní prospěch schovávaný za pseudoušlechtilost povede nejen zákon o odpadech, ale i tento stát do háje.
Komentáře