Při pravidelném sledování článků o plastech v několika desítkách medií narážím na různou úroveň odborných znalostí autorů.
Z článku profesora chemického inženýrství Marco Castaldi z City College v New Yorku, publikovaného 14. 10. 2020 na www.resource-recycling.com, cituji: “Pokud jsem se během své kariéry inženýra, výzkumného pracovníka a pedagoga naučil jednu věc, pak je to: Musíte skutečně vidět, zkoumat a pracovat s technologií, abyste mohli věrohodně posoudit její potenciální dopad“. Dále popisuje svoje aktivity v oblasti průmyslového využití odpadů a výzkumnou činnost na škole.
Pokud bych jeho doporučení aplikoval na sebe, pak bych uvedl, že když jsem v roce 1951 nastoupil do základní školy, tak jsem se s plasty nesetkal, neboť světová spotřeby plastů byla v tom roce na úrovni současné roční spotřeby plastů v roce 2019 v České republice (1,3 mil. tun).
Během studií na VŠCHT v Praze se specializací na zpracování plastů jsem od roku 1964 pracoval jako pomocná vědecká síla s polyvinylchloridem. V diplomové práci jsem posuzoval vliv různých aditiv na autoadhezi PVC folií. U plastikařiny jsem zůstal po dobu svého 42letého působení v Kaučuku Kralupy, který vyráběl a dále vyrábí syntetické kaučuky a polystyrenové hmoty.
Jako důchodce jsem působil v pozici konzultanta na Svazu chemického průmyslu jako zástupce evropské asociace Plastics Europe pro ČR, dále v Technologické platformě Plasty. V současné době pracuji pro Sdružení výrobců a zpracovatelů pěnového polystyrenu v Kralupech a pro UNICRE Litvínov se zaměřením na chemické recyklace plastových odpadů. Jsem autorem a spoluautorem 25 autorských osvědčení (patentů), více než 400 odborných článků a několika desítek přednášek v tuzemsku i v zahraničí.
V letech 1991 - 1993 jsem byl, mimo jiné pozice, na Kaučuku zodpovědný za zavedení systému řízení jakosti na nově instalovaných linkách pro recyklaci odpadních PS a terpolymeru ABS. Zpracovávali jsme směs vlastních odpadů z najíždění granulace a z nakupovaného postuživatelského odpadu.
Linky sestávaly z jednoho drtiče a dvou extruderů, výstupním produktem bylo ročně více než 1000 tun černého středně houževnatého polystyrenu a 300 tun černého recyklátu ABS, vše s příslušným atestem kvality. Certifikát pro aplikací regranulátů pro styk s potravinami jsme nevydávali, neboť jsme neznali historii nakupovaných odpadních PS plastů.
Tento delší úvod souvisí s publikacemi, jejichž autoři neznají problém a šíří neověřené informace charakteru poplašných zpráv buď záměrně nebo z neznalosti.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře