Po covidové odmlce se uskutečnil 5. ročník československé enviromentální konference. První blok konference byl zaměřen na problematiku odpadů, nové legislativy, recyklačních cílů a vůbec recyklace jako takové.
Konferenci zahájila úvodním slovem Zdenka Němečková Crkvenjaš, která je radní pro životní prostředí v Moravskoslezském kraji. Na úvod vyslovila několik otázek, na které doufala, že přítomní získají během konference odpovědi.
„Za Moravskoslezský kraj zmíním jen dvě, které by dle mého názoru měly být co nejdříve vyřešeny. V rámci odpadové legislativy mi snad někdo zodpoví, jakým způsobem naložit s odpady. Jsou lepší velká zařízení energeticky využívající odpady, anebo by bylo vhodnější budovat menší zařízení, která by ale byla blízko vzniku odpadu?“ táže se Zdenka Němečková Crkvenjaš.
Dále se radní pro životní prostředí v Moravskoslezském kraji obává, že nebude v České republice dost elektrické energie pro podniky, které mají v plánu ekologizovat a přejít na zelenou výrobu. „Věřím, že někdo z energetického sektoru nám toto pomůže rozklíčovat,“ říká radní.
Poté převzal slovo ředitel odboru odpadů českého Ministerstva životního prostředí, Jan Maršák, aby představil nový rámec fungování odpadového hospodářství v Česku. Přiblížil velké množství novinek, které souvisí s přijetím nových předpisů k odpadovému hospodářství. „Ze všeho nejdůležitější je, že jsme legislativní proces dotáhli až do finále,“ uvádí Maršák a dodává: „Přijetím zákona práce ale nekončí, naopak začíná.“
Nové odpadové zákony se připravovaly velmi dlouhou dobu. Práce Ministerstva na balíčku odpadové legislativy trvala několik let, a bylo vynaloženo několik pokusů o přijetí. „Když někde slyším, že zákony byly přijaty ve zrychlené podobě, mohu se nad tím jen usmívat,“ říká Jan Maršák.
S přijetím nové legislativy souvisí i nutnost přizpůsobit ji i strategické dokumenty. Jedním z nich je Strategický rámec cirkulární ekonomiky ČR 2040, tzn. Cirkulární Česko 2040. „Dokument se nezaměřuje jen na odpadové hospodářství, ale na celý proces, čili od návrhu produktu až po jeho konec v rámci odpadového hospodářství,“ vysvětluje ředitel odboru odpadů.
Novým zdrojem do rozpočtu EU jsou příspěvky z nerecyklovaných plastových obalových odpadů. „V letošním roce tento příspěvek poprvé odvedeme,“ doplňuje Maršák. Další novinkou je například princip „Do not significant harm“, který ovlivní financování některých projektů v oblasti odpadů.
Na ředitele odboru odpadů navázal Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu s přednáškou o chemické recyklaci a plnění recyklačních cílů. Upozornil na to, že z třídicích linek dostáváme velké množství odpadů, které nelze materiálově využít, a které se dosud převážně skládkovalo. Obdobně i po procesu mechanické recyklace máme zbytkové odpady, s nimiž by si mohla poradit chemická recyklace. „Na chemické recyklaci je kouzelné to, že při ní dochází ke stoprocentní recyklaci. Na rozdíl od spalování, během kterého vzniká škvára,“ uvádí Jaroslav Suchý. Chemická recyklace je podle něj významným doplňkem k recyklaci mechanické, který pomůže obcím ke splnění recyklačních cílů.
Posledním řečníkem odpadového bloku konference ENVIRO byl Miroslav Havránek z České informační agentury životního prostředí. V České republice vynikáme v separaci plastů do žlutých kontejnerů. „Technologicky jsme schopni vytřídit a vyseparovat ze žlutých popelnic vše, ale vždy je otázkou cena,“ říká Havránek a pokračuje: „Pokud bychom měli neomezené množství zdrojů, mohli bychom recyklovat cokoliv. Recyklace tedy není společenský ani technologický problém, ale ekonomický. Řešení v tuto chvíli nemám, a určitě neexistuje jen jedno, ale i my se snažíme podílet se na jeho hledání.“
Komentáře