Klimatická změna se obvykle popisuje jako dopady na životní prostředí – tání ledovců, extrémní počasí nebo rostoucí teploty. Stále zřetelnější je však také její vliv na globální průmysl, výrobu a dodavatelské řetězce. Výpadky v energetice, narušená logistika i nedostatek surovin mohou mít v příštích dekádách zásadní ekonomické důsledky.
Odborníci, jako například Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny, upozorňují na slábnoucí Atlantická meridionální cirkulace (AMOC), jejíž součástí je pro Evropu klíčový Golfský proud. Jeho oslabování by mohlo vést k prudkým klimatickým výkyvům, které přímo zasáhnou energetiku, logistiku i zemědělství – tedy oblasti, na nichž průmysl stojí. Evropská unie proto zavádí nové klimatické nástroje, které se dotknou i českého hospodářství, a zároveň stanovuje ambiciózní cíle do roku 2040. Český průmysl tak stojí před otázkou, jak rychle se dokáže přizpůsobit měnícím se podmínkám.
Hrozba klimatického šoku
Podle vědců AMOC v posledních 20 letech slábne. Důvodem je tání grónského ledovce a zvýšený přísun sladké vody, která je lehčí a narušuje proudění. Pro Evropu by to paradoxně mohlo znamenat prudké ochlazení s mrazivými zimami a zároveň suchými a horkými léty. Tyto změny by měly zásadní dopad nejen na životní prostředí, ale i na výrobní a dodavatelské řetězce.
Změny teplot by znamenaly masivní výkyvy v poptávce po energiích – v zimě výrazně více tepla, v létě klimatizace. To by zatížilo stávající energetické sítě, jejichž stabilita je pro průmysl klíčová. Extrémní počasí může také narušit přepravu, ať už po moři, železnici nebo silnici. Závislost na konkrétních dodavatelích z odlehlých částí světa by se stala velkým rizikem. Navíc, jak upozorňují vědci, ohroženy jsou i monzunové deště, na kterých závisí zemědělství a voda pro miliardy lidí. To by mohlo vyvolat globální krizi surovin a potravin, což by mělo dominový efekt i na průmyslovou výrobu.
Nové klimatické nástroje a jejich dopady v Česku
Evropská unie na tato rizika reaguje novými nástroji, které se přímo dotknou i českého hospodářství. Jedním z nich je systém ETS2, který od roku 2027 rozšíří obchodování s emisními povolenkami na vytápění budov a silniční dopravu. Česká republika, jako jediný členský stát, požádala o odklad tohoto opatření s argumentem, že potřebuje více času na přípravu mechanismů, které zmírní sociální dopady na domácnosti a firmy.
Paralelně s ETS2 vzniká Sociální klimatický fond. Pro Českou republiku je z něj vyčleněno přibližně 50 miliard korun, určených na pomoc zranitelným domácnostem a mikropodnikům s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku. Tyto peníze však nebude možné čerpat, dokud nebude spuštěn samotný systém emisních povolenek.
Výzvy české energetiky
Jednou z největších výzev pro Česko je posílení výroby energie z obnovitelných zdrojů. Podle Ondráše Přibyla z Fakta o klimatu má Česká republika v EU nejnižší podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Což vede k vyšším cenám elektřiny, například oproti Německu,“ říká. Největší deficit je u větrné energie. „Problémem je jednak nedostatečná kapacita sítě a složité povolovací procesy. Dále investoři nesou vysoká rizika a objevuje se i nejistota v plánování velkých projektů,“ dodává Přibyl.
Klimatické cíle pro rok 2040
Dalším klíčovým bodem je nový klimatický cíl EU pro rok 2040, který navrhuje snížení emisí skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Podle českého Národního energeticko-klimatického plánu by současná politika vedla k poklesu o 86 %. Česká vláda však i přes minimální rozdíl, pouhé čtyři procentní body, deklarovala s tímto cílem nesouhlas.
Pro průmyslový sektor to znamená, že ačkoliv se vláda snaží vyjednat úlevy a odklady, Evropská unie nehodlá ze svých ambicí slevit. Zpoždění může vést ke ztrátě konkurenceschopnosti v budoucnu, neboť ostatní státy budou rychleji přecházet na udržitelnější řešení, zatímco český průmysl zůstane pozadu.
Komentáře