Vysoké letní teploty ohřívají stojaté i tekoucí vody na 30 až 35 °C. Teplá voda zadržuje méně kyslíku a zároveň urychluje metabolismus vodních organismů i rozklad organických látek, což spotřebu kyslíku dále zvyšuje. Sinice, které se v teplé a živinami bohaté vodě masově množí, spotřebovávají kyslík hlavně v noci. V důsledku toho se ryby doslova udusí.
Podle profesora Radovana Koppa z Mendelovy univerzity je tento jev čím dál častější. „Průměrná teplota našich stojatých vod se od devadesátých let zvýšila zhruba o 2 °C, což vede k tomu, že se ve vodě rozpouští stále méně kyslíku.“
Fosfor – tichý spouštěč krize
Hlavním „palivem“ pro růst sinic je fosfor, který se do vod dostává z odpadních vod, zemědělského hnojení i eroze půdy. Velkým problémem je legislativa, která u menších čistíren odpadních vod (ČOV) ani nevyžaduje sledování či odstraňování fosforu. Během přívalových dešťů navíc dochází k odlehčování čistíren – směs dešťové a splaškové vody odtéká bez úpravy přímo do řek a rybníků. „Tato směs se nazývá ‚odlehčovanou vodou‘ a naše legislativa se tváří, jako by v podstatě neexistovala,“ upozorňuje Kopp. Podle něj jde o dlouhodobý environmentální dluh. Masové úhyny ryb nejsou náhodná katastrofa, ale předvídatelný důsledek kombinace klimatických změn, nadbytku živin a legislativních mezer. Fosfor je přitom jen část příběhu – řešení vyžaduje komplexní přístup k ochraně vodních ekosystémů.
Dopad na biodiverzitu a legislativní mezery
Masové úhyny neohrožují jen hospodářsky významné ryby jako kapr, ale mají devastující dopad na celou biodiverzitu vodních ekosystémů. Ohroženy jsou vzácné druhy, jako jsou chráněné populace bolena dravého či jesetera malého, které jsou citlivější na změny v prostředí. Ekosystémová rovnováha se naruší na dlouhé roky.
Tato situace je přímým důsledkem legislativních mezer. Na rozdíl od přísných pravidel platných pro velké ČOV, menší provozy (s kapacitou do 10 000 ekvivalentních obyvatel) často nemusí fosfor vůbec odstraňovat. Ačkoli jeden malý zdroj nemusí představovat velký problém, tisíce takových zdrojů dohromady vytvářejí obrovskou zátěž. Některé země, jako je Švýcarsko nebo Německo, již odstraňování fosforu vyžadují plošně i pro menší ČOV. V Česku zatím tato povinnost chybí.
Komplexní řešení: Od ČOV po zemědělství
Zatímco nouzová opatření, jako je provzdušňování vody, jsou důležitá pro zmírnění bezprostředního dopadu, hlavní příčinu neřeší. Dlouhodobým řešením je modernizace čistíren odpadních vod. Jako příklad může posloužit město Olomouc, které investovalo do modernizace své ČOV a dosáhlo efektivního odstranění fosforu.
Neméně důležité je zlepšení hospodaření s hnojivy v zemědělství. Eroze půdy, způsobená především neuváženým pěstováním monokultur, představuje významný zdroj fosforu. Efektivní řešení spočívá v podpoře prvků, které zadržují vodu v krajině, jako jsou remízky, meze a mokřady. Dále je nezbytná edukace farmářů o technikách, které minimalizují splach hnojiv, a to včetně precizního zemědělství, jež aplikuje živiny přesně tam, kde jsou potřeba.
Globální kontext: teplejší svět, méně kyslíku
Česká situace není ojedinělá. Letošní červenec patřil mezi tři nejteplejší měsíce v historii měření a extrémní vedra zasáhla velkou část Evropy. S oteplováním klimatu budou epizody masového úhynu ryb pravděpodobně častější i v dalších zemích. Dlouhodobým řešením je modernizace čistíren odpadních vod, zpřísnění požadavků na odstraňování fosforu i pro menší provozy a lepší hospodaření s hnojivy v zemědělství. Profesor Kopp k tomu dodává: „Pokud teď nezměníme přístup k fosforu, nemusíme se ptát, zda budou další úhyny – ale kdy a v jaké podobě.“
Komentáře