Reklama

27. 6. 2020  |  Publicistika  |  Autor: Martina Jandusová

Zástupci větrných elektráren vidí jejich recyklaci růžově. Bude tomu skutečně tak?

Před několika dny byla představena studie, podle které by větrné elektrárny mohly v Česku pokrývat až čtvrtinu spotřeby elektřiny. Během diskuze ke studii došlo i na ožehavé téma recyklace vysloužilých větrných elektráren.

Studii vypracoval David Hanslian z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro Českou společnost pro větrnou energii a Komoru obnovitelných zdrojů energie. Ti také reagovali na otázku, jak se bude nakládat s větrnými elektrárnami po konci jejich životnosti.

První větrné elektrárny byly u nás postaveny v 90. letech. Základ elektrárny bývá vybudován z betonu, tubusy se vyrábí z oceli, dále se vyskytuje hliník, měď a další materiály. „Většinou materiálů použitých v elektrárnách jsou kovy, které po skončení životnosti mají kladnou ekonomickou hodnotu,“ říká David Hanslian.

Podle něj jsou na recyklaci náročnější zejména dvě složky. Jednou z nich je již zmíněný beton, který kromě základu může být použit i namísto oceli, kdy je z něj vybudována věž. „Betonový základ je možné ponechat na místě a zasypat zeminou,“ vysvětluje Hanslian a pokračuje: „Pakliže takové řešení není žádoucí, může se použít technika, která beton nadrtí, což nebývá přehnaně drahé.“

Beton lze posléze využít jako recyklát, což zní teoreticky dobře, recyklát se znovuvyužije například jako součást liniových staveb. V české praxi se ale využívá méně sofistikovaně, většinou na povrchu terénu, jako úprava či rekultivace, což znamená, že se tímto odpadem zaveze kdejaká díra u silnice.

Největším tématem je ale recyklace lopatek větrných elektráren. „Nejedná se o nic toxického, lopatky se vyrábí z uhlíkových vláken a sklolaminátu. Jde o kompozitní materiál,“ vysvětluje Hanslian. Právě kompozitní materiály se ale velmi těžko recyklují. „Jednou z možností je lopatky nechat ležet na skládce. Vzhledem k tomu, že nejsou toxické, ničemu to nevadí,“ říká Hanslian.

Z hlediska toxicity to patrně problém není, z kapacitního hlediska už by být mohl, nehledě na ekologickou stránku věci. Jen těžko si lze představit, že by starosta přivítal tuny odpadu z větrné elektrárny na své skládce komunálního odpadu. A budovat nové skládky s další kapacitou je nesmysl.

Ale vypadá to, že materiál by mohl být znovu použitelný,“ dodává David Hanslian a ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372