SP ČR navrhlo podněty k plánované revizi EU ETS

Systém EU ETS v současné podobě představuje zásadní riziko pro dlouhodobou udržitelnost, investice a celkovou konkurenceschopnost českého průmyslu. Rychlost a ambice dekarbonizace neodpovídají technologickým ani finančním podmínkám, jsou v rozporu s podmínkami dekarbonizace v jiných světových regionech a mohou vést ke snižování průmyslové produkce v EU s omezeným globálním přínosem pro klima.

V ETS sektorech se v ČR od roku 2005 do roku 2025 snížily emise o 51,5 % (z 82,5 Mt na 40 Mt v 2025). Celkové emise skleníkových plynů v ČR za tu dobu poklesly přibližně o třetinu – ze 150 Mt v 2005 na 102 Mt v roce 2023 (za který jsou úplná data i mimo ETS sektory). Podíl ETS sektorů na tomto poklesu činí asi 75 % a je výsledkem opatření firem k redukci emisí, snižování spotřeby energie po krizích, ale bohužel také útlumu výroby v některých odvětvích jako je chemie nebo hutnictví.

V kontextu schválení 90% cíle pro rok 2040 a debaty nad rámcem klimaticko-energetické legislativy pro období 2030-2040 se obáváme, že to opět budou sektory ETS 1, které ponesou hlavní břímě snižování emisí, a to jednoduše proto, že „zbytkových“ 10 % emisí zůstane v sektorech, v nichž je politicky citlivé zasáhnout nebo je nelze snížit bez funkční infrastruktury na zachytávání, přepravu a ukládání uhlíku (CCUS). Studie EGÚ, zpracovaná pro SP ČR v roce 2025, vyčíslila potřebné investice pro splnění 90% cíle do roku 2040 jen v průmyslu a energetice na 3,8 bilionu korun.

Vysoká cena povolenky, její volatilita a též i rychlost, kterou se emise v evropském systému snižují bez ohledu na mezinárodní kontext, technologický vývoj a aktuální situaci průmyslových odvětví, jsou hlavními problémy, které by měla adresovat plánovaná revize systému.

SP ČR proto navrhuje následující úpravy systému:

• Využití MSR (Rezervy tržní stability) na rychlé snížení a stabilizaci ceny povolenky s flexibilnějším uvolňováním povolenek s cílem stabilizovat cenu (např. po vzoru Kalifornie, kde se uvolní povolenky z Allowance Price Containment Reserve (APCR) v případech, kdy cena povolenky dosáhne specifické úrovně). Zabrání cenovým výkyvům, zmírní negativní finanční dopad a usnadní plánování investic.
• Zavedení cenového pásma, resp. zastropování ceny povolenky (se zohledněním úrovně cen v jiných světových regionech). Může se jednat například o obdobný mechanismus, jako je zaveden v systému EU ETS 2. Cena emisní povolenky by měla mít hodnotu ekvivalentní nákladům konkurence a nesmí ve střednědobém horizontu ohrozit konkurenceschopnost průmyslu. Země a regiony mimo EU mají násobně nižší cenu za vypouštění CO2. Proto by měl v MSR fungovat mechanismus, který by počtem emitovaných/stahovaných povolenek reagoval na rozdíl ceny EU ETS a hraniční ceny pro emisní náklady pro hlavní trhy, se kterými EU obchoduje. Konkrétně je proto třeba doplnit nové ustanovení do rozhodnutí 2015/1814 (EU) o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. To musí zaručit, že bude uvolněno tolik povolenek z MSR, aby cena povolenky vždy byla pod benchmarkovou hodnotou nákladů na emise konkurentů EU na jiných kontinentech. Současně musí reagovat na cenové výkyvy prakticky okamžitě.
• Zachování bezplatné alokace povolenek do doby, než bude CBAM plně funkční a jeho funkčnost bude v praxi ověřena. Pro export na trh třetích zemí zachovat na neurčito. Řeší to alespoň částečně problém konkurence ze strany výrobců ze zemí, kde za emise neplatí. Aktuální nastavení CBAM ani nové návrhy Komise zahrnutá odvětví dostatečně nechrání, zato jim ubývá dosavadní ochrana ve formě bezplatné alokace.
• Úpravu lineárního redukčního faktoru (LRF) tak, aby odpovídal cíli klimatické neutrality v roce 2050, nikoli faktické dekarbonizaci již kolem roku 2039. Je třeba, aby byl podíl ETS sektorů na plnění emisních cílů férový, reflektoval jejich dosavadní příspěvek ke snížení emisí, současnou krizi, technologické možnosti a zohlednil stále vysoký potenciál dekarbonizace v některých sektorech mimo ETS (pro 2030 je celkový cíl snižování emisí -55 %, ale u ETS sektoru je to -62 %; pro rok 2040 je celkový cíl -90 %, přičemž cíl pro ETS se bude odrážet v úpravě LRF).
• Úpravu sektorových benchmarků tak, aby odrážely reálně dostupné a používané technologie a tyto benchmarky uměle nesnižovat. Sektorový benchmark by neměl být stanoven na základě nejlepších 10 % instalací, protože v některých sektorech může jedna či dvě instalace disproporčně ovlivnit situaci všech ostatních (např. výroba oceli redukcí železné rudy). Řešením by mohlo být nastavit benchmark například podle nejlepších 10 % výrobní kapacity v daném sektoru. 
• Směřování výnosů z ETS zpět do průmyslu a energetiky, a to zejména prostřednictvím investiční a provozní podpory a zachování Modernizačního fondu ve stejném či vyšším objemu prostředků i po roce 2030. Případně podpora průmyslu v jeho transformaci jinou formou tak, aby měl na dekarbonizační investice dostatek prostředků. Připomínají, že v mnohých případech potřebuje průmysl k realizaci investic alespoň 75% intenzitu veřejné podpory.
• Zohlednění omezeného potenciálu některých průmyslových odvětví významně snížit emise do roku 2040 bez funkčních systémů CCU/CCS, kterým zatím úplně chybí infrastruktura a potřebný regulatorní rámec. Nejpozději do konce roku 2026 nově představit pravidla pro technologie CCUS včetně přepravy a započítání CO2. Do výjimek z vyřazování povolenek by mělo být započítáváno i CO2, které není permanentně chemicky vázáno (např. v rámci e-paliv). Podporovat rozvoj CCU/CCS tak, aby od poloviny 30. let bylo možné nasazení CCS včetně přepravy CO2 do uložišť v ČR i mimo ČR.
• Omezení přístupu finančních institucí na trh s ETS v zájmu omezení spekulativních nákupů. Na trh by neměli vstupovat aktéři, kteří nemají s EU ETS co do činění, s výjimkou subjektů pověřených např. nákupem ze strany firem spadajících do systému obchodování s emisemi. Zamezí se tak situacím, kdy na EU ETS nezávislý subjekt nakoupí povolenky strategicky je několik let drží a čeká, než vyroste jejich cena, aby je pak prodal a vydělal na tom.
• Nezahrnovat plně energetické využití odpadů (EVO), tj. spalovny, do ETS 1 i pro účely vyřazování emisních povolenek. Plné zahrnutí EVO do ETS1 povede ke zvýšení poplatků pro příjem odpadu ve spalovnách o cca 75 – 95 %, čímž se bez adekvátního zpoplatnění emisí skleníkových plynů i na straně dalších způsobů nakládání s odpady stane technologie nekonkurenceschopnou. V případě rozšiřování ETS na odpadový sektor by mělo být prioritní rozšíření na skládkování odpadů, resp. mělo by se postupovat od nejnižších úrovní dle odpadové hierarchie, jinak by došlo k dalším deformacím a znevýhodnění nakládání s odpady na vyšším stupni hierarchie nakládání s odpady.

Rovněž vyzývají Komisi ke zvážení různých variant podpůrných opatření či úlev pro průmyslové firmy (v rámci systému EU ETS a mimo něj), jež realizují investice k významnému snížení emisí, tak, aby bylo možné ušetřené prostředky účelově použít na jejich celkovou transformaci.