V roce 2001 byla vydána vyhláška č. 37/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, která přímo reagovala na Evropskou směrnici pro pitnou vodu z roku 1998. Tato vyhláška byla v roce 2005 nahrazena vyhláškou č. 409/2005 Sb. a od té doby byla 2x novelizována, poslední novela je datována k 29. 12. 2015. Trochu odlišná situace může být u dříve použitých materiálů a tam by měl být spotřebitel pozornější.
Z uvedených legislativních úprav vyplývá, že od roku 2001 jsou materiály používané v kontaktu s pitnou a vyráběnou vodou pod kontrolou hygienických orgánů – resp. orgánu ochrany veřejného zdraví (OOVZ). Jedná se jednak o materiály trubní sítě, ale i spojovací materiál, povrch stěn vodojemů i dodatečně aplikované ošetření vnitřní stěny potrubí (např. nástřiky vícesložkové pryskyřice, cementace, materiál pro relining apod).
Dále pak se jedná o chemikálie používané při výrobě pitné vody a jejich požadovanou čistotu. Vyhláška zahrnuje i technologie, které jsou ze strany OOVZ prověřené a schválené. V případě realizace jiné technologie, než uvádí předmětná vyhláška, musí provozovatel doložit účinnost technologie a dosahované kvalitativní parametry dle požadavku příslušného OOVZ a požádat o její schválení. Za dodržování uvedených právních předpisů odpovídá provozovatel VaK a je povinen předložit dokumenty k použitým materiálům hygienickému orgánu, pokud si je vyžádá.
Vyhláška stanovuje hygienické požadavky nejen na materiály, ale zahrnuje požadavky na:
- složení a značení výrobků určených k přímému styku s pitnou nebo teplou vodou nebo surovou vodou a úpravu jejich povrchů,
- složení a značení chemické látky nebo chemické směsi určené k úpravě na vodu pitnou nebo teplou,
- způsob ověření, že nedojde k nežádoucímu ovlivnění pitné nebo teplé vody, a náležitosti záznamu o jeho provedení,
- vodárenské technologie k vodárenské úpravě surové vody a chemické látky nebo chemické směsi, které lze používat k úpravě vody.
Faktem však je, že voda je velmi dobré rozpouštědlo i tam, kde bychom se mohli domnívat, že tomu tak není. Proto při dlouhodobé stagnaci vody v potrubí, zejména v létě při vyšší teplotě dochází k rychlejším reakcím jednak ve vodě samotné (např. při vzniku vedlejších produktů desinfekce, nebo může dojít k nárůstu mikrobiologického oživení – voda není sterilní kapalina), nebo může dojít k uvolnění prvků a sloučenin z povrchu potrubí, byť ve velmi nízké koncentraci.
Pozornost by měla být věnována vnitřnímu vodovodu, kde dochází k prohřátí vody z okolí. Tam, kde je voda „uložena“ v podzemí, tedy v chladném a teplotně stabilním prostředí, jsou tyto reakce potlačeny.
Je na místě, aby po delší stagnaci vody ve vnitřním vodovodu byla voda odpuštěna zhruba v objemu vnitřního vodovodu. Vhodné může být takové odpuštění vody u odstaveného vnitřního vodovodu i s ohledem na mikrobiologické oživení vody, kde po dobu odstávky může dojít k pomnožení mikroorganismů (v časové relaci odstávky týden a déle). V průměru se může jednat o náklady cca 2 koruny pro spotřebitele s ohledem na to, že ve většině domů bude v přípojce a vnitřních rozvodech zhruba 15 až 20 litrů vody.
Analogicky výše uvedenému, SOVAK ČR doporučoval vnitřní proplachy v provozovnách, které měly být otevřeny po tzv. „covidové“ odstávce (hotely, penziony, restaurace, školy, apod.). Na web stránkách SZÚ jsou uvedeny Zásady správné péče o vnitřní vodovod z roku 2013, zde.
Na základě výše uvedeného lze říci, že od roku 2001 by neměly být používány nevhodné materiály v kontaktu s pitnou a vyráběnou vodou.
Závěrem SOVAK ČR uvádí, že není třeba se obávat ovlivnění kvality pitné vody z materiálů, které jsou aplikovány v části veřejného vodovodu, ale pozorný by měl být spotřebitel zejména tam, kde je starší a dlouhý vnitřní vodovod. Této problematice se věnovaly i některé výzkumy a bylo zjištěno překročení některých limitů, nicméně u každého takového rozboru je zásadní doba odběru vzorků a délka odstávky předmětného vodovodu.
Takové části staršího potrubí vnitřního vodovodu, kde je zjištěno překročení hygienických limitů, je vhodné nahradit novými a ověřenými materiály. Za tuto změnu rozvodného systému, za péči o něj a údržbu je odpovědný vlastník (resp. provozovatel) budovy, nikoliv provozovatel vodovodu.
Komentáře