Liam Denning zveřejnil rozhovor s ruským energetickým specialistou Thanem Gustafsonem o historii ruské ropy a zemního plynu a o tom, jak tyto energetické komodity souvisí s invazí na Ukrajinu. Přinášíme překlad první části rozhovoru, která rekapituluje historii sovětské a ruské energetiky a popisuje, jak Putin ruské energetické dědictví až do předvečera války využíval.
Vedle toho, co Rusko vede válku s Ukrajinou, vede také energetickou válku proti Evropě, čili svému největšímu exportnímu trhu. Tento vztah vydržel po celá desetiletí, dokonce i během studené války. Za prezidenta Vladimira Putina se Rusku podařilo zpeněžit sovětské energetické dědictví a prosadit se. Bude ale po invazi na Ukrajinu vůbec ještě nějaké energetické dědictví existovat?
Mluvíme v den před pohřbem Michaila Gorbačova, který sice Putinovi nezanechal Sovětský svaz, zanechal mu ale sovětské energetické dědictví. Můžete popsat jak toto dědictví vypadalo v den, kdy Putin převzal moc?
Během 80. let začaly ceny ropy prudce klesat, jelikož se ropný průmysl snažil vyrovnat s ropnými šoky z let sedmdesátých. Osmdesátá léta byla pro Sovětský svaz obdobím, kdy příjmy z ropy klesaly. Výkon sovětského ropného průmyslu se zároveň zhoršoval, popisuje to několik dokumentů zveřejněných CIA, kvůli destruktivním výrobním praktikám. Takže v době, kdy Putin přišel, se zdálo, že ruský rozpočet bude mít potíže i nadále. V roce 1999 se cenový trend otočil a ceny ropy začaly po dlouhé období stoupat. Cenové výkyvy bychom našli, hlavně v období finanční krize, ale celkově musíme říci, že Putin měl mimořádné štěstí.
Ke svému štěstí přispěl kombinací více i méně známých strategií. Politickou ekonomiku Ruska si můžeme představit jako jeden obrovský pronajatý recyklační stroj. Platí to zejména pro plyn. 70 % produkce plynu je orientována na domácí ekonomiku a to za nízké ceny.
Méně známé je, že Putin podnikl několik kroků, které posílily ruské příjmy. Sestavil konzervativní a velmi profesionální tým finančníků. Nejdůležitější je samozřejmě Alexej Kudrin, jeho dlouholetý ministr financí. Ale i lidé, kteří se objevili v okruhu Hermana Grefa. Tito lidé měli ve svých předpisech pro rozpočtovou politiku, pro fiskální politiku a pro měnovou politiku velmi moderní přístup. A Putin jim soustavně naslouchal. Současný premiér Michail Mišustin má zkušenosti z ministerstva financí a je součástí velmi opatrného, konzervativního přístupu: šetřete své peníze; nebuďte jako ostatní petrostáty, kteří všechno rozfofrují na fotbalových stadionech.
Olympiáda v Soči byla jednou z mála výjimek. Celkově však byla dominantním prvkem opatrnost, která nyní Putinovi velmi dobře slouží. Další věcí je systematická podpora lidí, kteří se pustili do modernizace některých sektorů, které sice byly silné v sovětských dobách, ale v 90. letech se prakticky rozpadly. Hlavním příkladem toho je civilní sektor jaderné energetiky, který se stal velmi dobře fungujícím podnikem.
Kdybyste měl Putina ohodnotit podle toho, jak dobře využil a zachoval ruské energetické dědictví do doby, než začala válka, jaké hodnocení byste mu dal?
Až do předvečera války by Putin a jeho lidé obdrželi velmi dobré známky, s ohledem na to, že ruské energetické dědictví bylo ve velmi poškozeném stavu. Putinovy kroky v oblasti plynu byly velkolepé. Zhruba od roku 2006 investovalo Rusko řádově 200 miliard dolarů do rozvoje zcela nové plynárenské provincie na dalekém severu. Postavili pět nových exportních ropovodů sloužících evropskému trhu. Navíc se vrhli do rozvoje LNG, který silně podporoval sám Putin.
Na činnostech kolem ropy přizval Putin k participaci Západ. Nejvíce přispěly čtyři velké společnosti. Zejména společnost Schlumberger, která v Rusku realizovala projekt vzdělávání.
Mohl byste to blíže vysvětlit?
Společnosti poskytující ropné služby přinesly do Ruska tři novinky: frakování, horizontální vrtání a 3D vizualizace v reálném čase. Tyto tři body způsobily, že se pokles produkce ruské ropy zastavil. Byli jsme svědky dvou desetiletí silného růstu.
Nové technologie přinesly obrovský pokrok. Západní společnosti přinesly jiný pohled. Především zavedli technologii frakování, což přinášelo obrovské zisky, proto se u něj zůstalo.
Další etapou bylo vícefázové frakování, které významně zvyšuje průtok. Abyste mohli tohle udělat, musíte provést vizualizaci, kde si hlídáte, že vrt je proveden přímo podél ropné formace a někam nezabloudil.
Po nástupu Putina jsme byli svědky masivního posílení komoditního sektoru, modernizace ropného průmyslu, který byl ve špatném stavu, plynárenského průmyslu, který se potřeboval dostat na další úroveň, jaderného energetického průmyslu, který se rozpadl a uhelného průmyslu, který z velké části sloužil pouze domácímu sektoru. A to vše se obrátilo, konsolidovalo a přeorientovalo na další exportní výrobu.
Asi rok předtím, než Putin zahájil svůj útok na Ukrajinu, obě strany podepsaly významnou dohodu o udržení trasy plynu přes ukrajinské území a urovnání právních sporů. Jak se mohlo stát, že během jednoho roku se dostali ke střelám mířícím na Kyjev?
Existují názor, který hovoří o tom, že Putinova motivace spočívá v energetice. Čím hlouběji se ale ponoříme do doby, kdy svou invazi připravoval, tím méně se zdá, že by energetika byla důležitá. Dalo by se říct, že v rusko-ukrajinských vztazích to vře neustále. Myslím si ale, že to můžete shrnout tak, že po 20 letech Putinova úsilí přišly opakované pokusy získat kontrolu nad Ukrajinou, včetně jejího energetického sektoru, vniveč.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře