2/2025

Antverpská deklarace a evropský chemický průmysl: Boj o přežití v reálném světě

| autor: Pavel Mohrmann| zdroj: Průmyslová ekologie0

Antverpská deklatrace_Petr Cingr

Český chemický průmysl patří mezi klíčové sektory domácí ekonomiky. České ocelářství hraje rovněž zásadní roli v průmyslovém ekosystému země. Oba tyto sektory jsou v ohrožení a jejich existenční problémy obecně popsal Petr Cingr, vice-prezident Svazu chemického průmyslu ČR na jednání u kulatého stolu na téma: Clean Industrial Deal – budoucnost české chemie.

Antverpská deklarace

Její základy byly položeny už v roce 2004 z iniciativy evropského chemického průmyslu zastoupeného federací CEFIC. Představuje výzvu, která ani po dvaceti letech neztratila na naléhavosti. Poprvé tehdy zástupci průmyslu otevřeně sdělili Evropské komisi, že čas na smysluplná opatření pro energeticky náročná odvětví neúprosně ubíhá. Pokud se nezmění přístup k implementaci Zelené dohody (Green Deal), hrozí reálný odchod těžkého průmyslu mimo evropský kontinent.

Od doby, kdy byl Green Deal v roce 2019 představen, následovala lavina legislativních dokumentů: strategie pro udržitelnost chemických látek (2020), plán Fit for 55 (2021), přechodová cesta k uhlíkové neutralitě (2023), a nakonec i návrh na snížení emisí o 90 % do roku 2040. Průmysl ale upozorňuje, že rychlost a forma těchto změn nejsou ekonomicky ani technologicky zvládnutelné.

Jednou z odpovědí průmyslu na tlak klimatické legislativy se stala zmíněná Antverpská deklarace, kterou dnes spoluutvářejí zástupci více než dvou stovek evropských firem z energeticky náročných odvětví. Deklarace formuluje deset požadavků, jejichž cílem je vytvořit podmínky pro udržitelnou transformaci těžkého průmyslu bez jeho odlivu mimo Evropu.

Mezi tyto požadavky patří například: zajištění rámce pro konkurenceschopný průmysl v Evropě; zjednodušení dotační politiky a přístup k inovacím; stabilizace systému ETS a odstranění jeho spekulativního charakteru; realistické cíle dekarbonizace v souladu s globálním vývojem; dostupné energie a infrastruktura pro jejich přenos; vytvoření skutečně jednotného energetického trhu; legislativní brzda proti nadprodukci směrnic a nařízení; rozšíření technologií CCUS i pro vnitrozemské státy; aktivní podpora poptávky po nízkoemisních produktech a konečně i ochrana dostupnosti strategických surovin, bez kterých se klíčová evropská odvětví neobejdou.

Energetika je alfou a omegou

Jedním z hlavních témat, které se celou debatou vine, je energetika. Ceny elektřiny a plynu jsou v Evropě několikanásobně vyšší než ve Spojených státech nebo na Blízkém východě. Navzdory masivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů zůstává přenosová infrastruktura poddimenzovaná a legislativní rámec jejího rozvoje je zdlouhavý a nepružný. Vedle toho je systém obchodování s emisními povolenkami (ETS) stále více kritizován jako nástroj finančních spekulací — namísto podpory dekarbonizace. Povolenka se stala finančním derivátem, ne nástrojem dekarbonizace a rozvoje.

Tento obsah je uzamčen

Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Partner - SOVAK
EAGB
Seven energy
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
SmVaK
Vodárenství.cz
ITEC
Regartis
DENIOS
PSAS
ČB Teplárna
SEWACO
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
Envipur
EKO-KOM
S-POWER
INECS
SCHP
Compag
ORGREZ
Ekosev
JMK Recycling
REMA
Huawei
Nevajgluj
Ekolamp
ZEVO Písek
SKS logo
Meva
BERT CEE