„Vzestup teplot a úbytek sněhové pokrývky zásadně ovlivňují dostupnost i kvalitu vody v Česku,“ varoval profesor Jiří Wanner na konferenci VOD-KA 2025. Klimatické změny podle něj přepisují pravidla vodního hospodářství – a dopady už vidíme v krajině, městech i vodovodech.
Změna klimatu v Česku
Wanner svoji přednášku zahájil tématem projevů a dopadů klimatických změn, které zahrnují také zvyšování teploty a s tím související změny v účasti srážek a jejich dopady na vodní zdroje. Od 60. let 20. století vzrostla průměrná teplota v Česku o více než 2 °C – změna, která zásadně mění chování srážek i vodní bilanci krajiny. To s sebou přináší konkrétní změny: přibývá letních a tropických dnů, ubývá mrazivých dnů a sněhová pokrývka rychle mizí – přitom právě ta hraje klíčovou roli jako zásobárna vody. „Vedle teplot roste i množství slunečního svitu, v posledních letech až o 50 hodin navíc během letních měsíců. Dobrou zprávou zatím zůstává, že intenzita záření není tak silná, aby způsobovala častější fotopoškození kůže jako například v Austrálii.“ říká Wanner.
Krajina bez vody
I když se celkové množství srážek v Česku zatím zásadně nemění, problémem je jak a kdy přicházejí. V posledních deseti letech se průměrná vodní bilance – tedy rozdíl mezi srážkami a ztrátami vody – dostává do záporných hodnot. Nejvíce se to projevuje ve středních Čechách, na Znojemsku, Mělnicku nebo v částech Královéhradeckého a Pardubického kraje. Situace se navíc bude zhoršovat – období bez srážek se bude prodlužovat a právě v létě může být kritický nedostatek vody.
Přehřívání měst
Evapotranspirace – přirozený odpar vody z půdy a rostlin – pomáhá ochlazovat prostředí. Jenže v zastavěných oblastech, kde převládá beton a asfalt, k tomuto jevu téměř nedochází. „Ve srovnání s přirozeným prostředím vidíme, že tady evapotranspirace prakticky neprobíhá. A v konečném důsledku to samozřejmě bude mít dopad i na naše vodní zdroje,“ upozorňuje Wanner. Nárůst zastavěnosti tak nejen zvyšuje teplotu ve městech, ale zároveň snižuje schopnost krajiny hospodařit s vodou.
Klimatické dopady na vodu
Klimatická změna mimo jiné snižuje také průtoky v tocích, což zvyšuje koncentraci znečišťujících látek a omezuje samočisticí schopnost vod. Kvůli úbytku sněhové pokrývky se hůře obnovují podzemní zdroje a zhoršuje se jejich kvalita. „Změna klimatu se projevuje i jevy, které jsme dříve příliš neznali – například přívalovými dešti a bleskovými povodněmi. Ty mají takovou ničivou sílu, že mohou poškodit nejen obytnou infrastrukturu, ale také silnice, kanalizace, vodovody a další části vodohospodářské sítě.“ varuje Wanner.
V podzemních vodách opět narůstá výskyt dusičnanů a pesticidů. Protože množství používaných hnojiv zůstává vysoké, vody, která by je naředila, je méně. Červené oblasti na mapách vodních zdrojů potvrzují časté překračování limitů. Kromě sucha situaci zhoršují i přívalové deště a bleskové povodně, které poškozují infrastrukturu a přispívají k rychlému šíření znečištění. Změny se ale netýkají jen podzemních vod.
Kvůli znečištění a rostoucím teplotám se výrazně zhoršuje i kvalita vod povrchových. K problémům se zhoršující kvalitou vody přispívá i to, že množství znečištění zůstává víceméně konstantní, zatímco objemy vody – například průtoky v tocích – se snižují. Dochází i k výraznému zvyšování teploty povrchových vod, což s sebou přináší celou řadu negativních důsledků.
Kyslík ve vodě
Podle profesora Wannera jedním ze zásadních dopadů změn klimatu je i změna v přestupu kyslíku do vody a jeho spotřeba. S rostoucí teplotou vody stoupá spotřeba kyslíku organotrofními bakteriemi a řasami, zejména v noci. Naopak schopnost vody přijímat kyslík z atmosféry se téměř nemění, protože i když se molekulární transport mírně zrychluje, klesá saturační koncentrace kyslíku – voda tak „udrží“ méně kyslíku. Výsledkem je zvýšení kyslíkového deficitu ve vodních tocích. To znamená, že při teplejší vodě klesá koncentrace kyslíku výrazněji a trvá déle, než se voda přirozeně zregeneruje. Takže například řeka znečištěná odtokem z čistírny se při vyšších teplotách zotavuje pomaleji než za chladnějších podmínek. Kyslíkový deficit tedy přímo snižuje využitelnost vodních zdrojů – bez rozdílu, zda jde o povrchové, nebo podzemní vody.
Kanalizace pod tlakem
Klimatická změna také výrazně ovlivňuje kvalitu odpadních vod a fungování kanalizačních systémů. Při suchu klesají průtoky, což způsobuje nedostatek kyslíku a vznik nebezpečných plynů, zejména sirovodíku, který koroduje kanalizační konstrukce a je toxický. Naopak přívalové deště přetěžují kanalizaci a aktivují přepady, které vypouštějí nezpracované vody.
Pokles množství odpadních vod v ČR je částečně způsoben vyšším výparem a snižováním balastních vod, což vede k tomu, že při suchu přitékají do čistírny koncentrovanější a teplejší splašky. To zvyšuje nároky na energeticky náročné procesy nitrifikace a denitrifikace a potřebu externích substrátů. Vyšší teploty zároveň zhoršují kyslíkový režim a podporují růst nežádoucích bakterií v aktivovaném kalu, což komplikuje čištění a snižuje jeho efektivitu.
Vodní hospodářství se tak ocitá v nové realitě. A právě včasná adaptace na klimatické změny rozhodne o tom, zda naše města i krajina zvládnou další desetiletí sucha i přívalových extrémů „Čili když to shrnu, v oblasti vodního hospodářství se nám v České republice nejvíc podepisují zejména vzestupy teplot, změny v množství, intenzitě a charakteru srážek, a zároveň zůstávající zátěže, především z hlediska kvality vody,“ uzavírá profesor Wanner.
Komentáře