Polemika č. II: Kdo by měl být nezávislým dohlížitelem nad zpětným odběrem elektrozařízení v ČR?

| autor: Pavel Mohrmann0

Polemika č. II: Kdo by měl být nezávislým dohlížitelem nad zpětným odběrem elektrozařízení v ČR?

Nový návrh směrnice EU se postavil proti koordinačním centrům řízeným kolektivními systémy nebo asociacemi výrobců.

Přesné znění návrhu novésměrnice EU stanovuje v čl. 8a odst. 5, že:

Pokud na území členského státu vykonává jménem výrobců povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce více organizací, tentočlenský stát určí alespoň jeden subjekt nezávislý na soukromých zájmech, nebo pověří některý veřejný orgán, aby dohlížely nad prováděním povinností rozšířené odpovědnosti výrobce.

Jak kolektivní systémy, tak i asociace výrobců, jsou soukromé firmy. Je tedy jasné, že to nejsou subjekty nezávislé na soukromých zájmech. Nabízí se tedy několik variant, kdo by měl být tímto nezávislým dohlížitelem např.: MŽP, ČIŽP, případně jiná státem zřizovaná instituce.

Kdo z nich by podle vás měl být tím nezávislým dohlížitelem?

Jaroslav Vladík, KS Retela:

Vaší otázce, domnívám se, není zcela jednoznačné stanovisko, jak nahlížet na kolektivní systémy z pohledu subjektu nezávislého na soukromých zájmech. Tato otázka byla otevřena na posledním jednání WEEE Fóra na Kypru a bude podrobněji diskutována na dalším jednání v září na Islandu. Také my si k tomu necháváme zpracovat právní analýzu, protože ačkoli KS mají formálně formu akciovky či eseročka, tak jsou de facto „non-for-profit“ organizacemi. Musí mít ve stanovách zákaz rozdělování zisku, jsou osvobozeny od DPPO apod.

Také z mého pohledu vnímám KS spíše jako subjekt „veřejného“ zájmu zajišťující bezplatné služby veřejnosti s dostupnými sběrnými místy, starajícího se o životní prostředí a to vše financováno výrobci a dovozci, chápanými jako „znečišťovatelé“.

Dle toho vnímání by orgánem („koordinačním centrem“) mohl být spolek výrobců (asociací výrobců) poskytujícího za přesně definovaných pravidel služby kolektivním systémům, a to vše za účasti orgánů státní správy v kontrolních orgánech koordinačního centra.

Nebude-li toto z různých důvodů akceptovatelné, mohla by tuto roli dobře plnit nějaká burza, která má zkušenosti s anonymním a kvalitním „vyrovnáváním“ různých úrovní plnění. Domnívám se, že ministerstva či kontrolní orgány (jako ČIŽP) nemají pro tuto roli potřebné personální zajištění.

Radek Hacaperka, CECED CZ:

Předně, vyjadřuji se za výrobce, kteří jsou sdruženi v naší organizaci CECED CZ. Nikoliv za kolektivní systémy, které jsou pouze jedním z možných nástrojů, jak zpětný odběr zajišťovat, a tím plnit přenesenou zodpovědnost výrobců, na které své povinnosti, a především kvóty zpětného odběru, přenáší stát. CECED jako takový má hlavní základnu v Bruselu a podobné organizace po celé Evropě, takže můžeme čerpat od našich kolegů řadu informací a zkušeností z celé EU. A jedinou, obecně proklamovanou pravdou je to, že v tuto chvíli se zpětný odběr v každé zemi EU liší.

Neexistují snad žádné dvě země v rámci EU, které by byly systémově totožné, a to jak na úrovni zpětného odběru výrobků s ukončenou životností, tak i na úrovni dohledu a případné koordinace.

Nutno říci, že v ČR se díky nastavení legislativy platné od roku 2005 daří plnit většinu ukazatelů, a to i nových, velmi ambiciózních. Nemá smysl zacházet do podrobností, ale systém zpětného odběru v ČR funguje, na rozdíl od některých nám blízkých okolních států jako je například Polsko.

Funguje především díky úsilí a nemalým investicím výrobců do provozu kolektivních systémů, vytváření sběrné sítě, edukaci obyvatelstva a podobně. Ale také vzniká velká nerovnováha mezi kolektivními systémy, na jedné straně v množství sběru, a to jak skutečném, nebo v některých případech možná pouze vykazovaném, a na druhé straně ve výši investic výrobců. Proto je nutné zajistit jednak dohled nad plněním výrobců, a zároveň k nějaké koordinaci přistoupit.

V původním věcném záměru nově připravovaného zákona o výrobcích s ukončenou životností návrh institutu koordinačního centra byl. Určitě se s tímto návrhem dalo pracovat a hledat mezi zúčastněnými stranami kompromis k tomu, aby tento institut byl v zákoně zakotven.

A teď k Vašemu dotazu. Jak já čtu nový návrh směrnice, který jste v dotazu definoval, není zde jakákoliv zmínka o koordinaci, ale o dohledu. Možností, kdo by měl dohlížet nad prováděním povinností rozšířené zodpovědnosti výrobců je několik, ale nejjednodušší by bylo, aby dohled provádělo přímo MŽP, a to jako hlavní strůjce legislativy, s nejbližším výkladem a metodikou.

Koordinace, pokud jsem si správně návrh směrnice přečetl, v návrhu není řešená, a proto by se zde měla nadále vést odborná a hlavně argumentačně věcná diskuze o její nutnosti a realizaci. Při mnou výše zmíněné nerovnováze, a to jak reálného výkonu, tak i investic, je v budoucnu nutný nejen dohled ale i koordinace. A do tohoto tématu návrh směrnice nezasahuje, proto bude nutné opět posoudit, a především přesvědčit tvůrce národní legislativy, jak institut koordinačního centra do zákona zasadit.

Můj názor je ten, že koordinace je nutná, v diskuzi o ní používat férové a relevantní argumenty a maximálně se snažit, aby byla realizována legislativně.

Karel Krejsa, KS Asekol:

Nejdříve bych zdůraznil skutečnost, že kolektivní systémy založené výrobci zajišťují nekomerční činnosti a nejsou tak subjekty založenými za účelem tvorby zisku. Vzhledem k existenci více kolektivních systémů uznalo ministerstvo za vhodné implementovat v ČR koordinaci ve zpětném odběru.

Koordinace byla navržena, stejně jako návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností, na úrovni samoregulace. Nicméně návrh koordinačních center byl z návrhu zákona stažen na základě lobby subjektů, které na koordinaci a tím i transparentnosti neměly zájem. Dovolím si poznamenat, že dohled nad implementací

zákonných povinností a koordinace zpětného odběru jsou dvě různé oblasti a i když jsou některé podpůrné činnosti týkající se dohledu zajišťovány v rámci koordinace, je exekutiva v případě neplnění povinností vždy na státu.

Vzhledem k omezeným možnostem státu v koordinaci zpětného odběru jsme názoru, že tuto činnost by měl v rámci samoregulace vykonávat nestátní subjekt pověřený státem a vykonávající zákonem určené činnosti, který výsledky své činnosti či kontrolními zjištěními podpoří stát v řádném dohledu. Zastoupení v tomto nezávislém subjektu by měli nejen zástupci státu (MŽP, MPO…), ale také zejména zástupci výrobců, na něž se zákonné povinnosti vztahují.

David Vandrovec, KS Rema

Ano, konečně i v EU došlo na logický a pragmatický pohled. Celkový model je asi na delší povídání, protože je nutné ho zasadit do celkového kontextu trhu, rovných podmínek, konkurenceschopnosti i udržitelnosti. Nicméně, osobně tuto pasáž nové směrnice vítám. Za úvahu by možná stálo již jen doplnit povinnost členského státu nezbavovat se povinností na úkor výrobců/dovozců pod záštitou jejich rozšířené odpovědnbosti (EPR), ale zajistit koordinaci plnění těchto cílů přímo státem.

Kdo by měl být oním nezávislým dohlížitelem?

  1. Měl by to být někdo, kdo není jen kontrolním a restriktivním orgánem, tedy ČIŽP z tohoto pohledu vypadává.
  2. Očekává se, že bude nastavovat pravidla a ověřovat jejich plnění. Bude kontruktivně napomáhat plnění cílů a případnému vyrovnávání nákladů sběru.
  3. MŽP jako ústřední orgán státní správy se podle mne pro tuto úlohu nehodí.
  4. Lze se tedy bavit o CENIA nebo SFŽP.
  5. SFŽP mi dává smysl pouze za určitých podmínek, které asi nebudou pro některé kolektivní systémy příliš populární.
  6. CENIA je v tomto ohledu asi nejvhodnějším subjektem.
Nicméně všechny tyto představy jsou mou osobní fabulací. Finální výběr bude jistě výsledkem více či méně konstruktivní diskuse. Takže se nechme překvapit.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
KRC - partner
Nadace partnerství
Partner - SOVAK